22 C 267/2024-55 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se podanou žalobou na žalovaném domáhala zaplacení 22 033 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, ) s žalovaným uzavřel dne 3. 5. 2013 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně v den podpisu smlouvy žalovanému poskytl částku 12 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit spolu s částkou 10 033 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 533 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 280 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 220 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do 27. 6. 2014 ve sjednaných 60 týdenních splátkách po 368 Kč řádně nevrátil, když na jistinu a poplatek ničeho nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni, která se tak domáhala z popsaného titulu zaplacení celkové dlužné částky ve výši 22 033 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 10 033 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 22 504,14 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 9 845,15 Kč, úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Dle tvrzení uvedených v žalobě žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil v případě popsané spotřebitelské smlouvy svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného, jak žalovaný potvrdil též prohlášením ve smlouvě.2. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k nařízenému jednání se nedostavil, a proto soud učinil skutkové závěry na základě důkazních listin žalobkyně, v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”.3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění podstatná pro posouzení věci:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 5. 2013, č. , hodnota, , a připojených smluvních podmínek, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ), po uzavření této smlouvy s žalovaným, poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy částku 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 368 Kč, resp. 321 Kč pro poslední splátku, a to v hotovosti, v rámci sjednané doplňkové služby hotovostní inkasu splátek, přičemž ve splátkách byly zahrnuty další platby ve výši celkem 10 033 Kč, které představovaly součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 533 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 280 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 220 Kč, tj. celkem částku 22 033 Kč (včetně poskytnutého plnění – jistiny). Uvedené částky, včetně ujednání o jejich splácení jsou uvedeny na prvním listu smlouvy. Na dalších stranách smlouvy jsou pak uvedeny pod podpisem žalovaného smluvní podmínky. Obsahem smlouvy bylo též prohlášení žalovaného, že právní předchůdce mu nabídl spotřebitelský úvěr po posouzení jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od něj, uvedených v zákaznické kartě. Ze zákaznické karty pak soud dále zjistil uvedené údaje o osobních a majetkových poměrech, že žalovaný žádal spotřebitelský úvěr na neočekávané výdaje, když není majitelem vozu, pracuje jako sanitář se mzdou 10 500 Kč (bez telefonického ověření), když má další příjmy domácnosti činí 12 400 Kč (bez další specifikace), přičemž výdaje činí nájem 5 500 Kč, telefon 400 Kč, splátky půjček/výživné 1 300 Kč a výdaji na domácnost 9 000 Kč, když bylo vyznačeno předložení OP, prac. smlouvy, výplatní pásky, nájemní smlouvy a SIPO (bez jejich předložení soudu).5. Z dat ČSÚ: Peněžní vydání domácností podle postavení osoby v čele domácnosti soud zjistil, že průměrné vydání domácnosti zaměstnanců s nižším vzdělaním v rozhodném období činila 9 910 Kč měsíčně.6. Ze seznamu řízení žalovaného u zdejšího soudu soud zjistil, že ve vztahu k žalovanému je evidováno celkem 28 řízení, přičemž jen v rozhodném období roku 2013 byly proti žalovanému jako povinnému nařízeny tři exekuce.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 soud zjistil, že touto postoupil právní předchůdce na žalobkyni (viz výpis z obchodního rejstříku) pohledávky ze shora popsané smlouvy, jak to plyne ze seznamu postoupených pohledávek, což mělo být žalovanému oznámeno oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 včetně informace o zpracování osobních údajů ze stejného dne, které bylo odesíláno dne 27. 10. 2023 na adresu žalované (viz podací lístek).8. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3. 6. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného dne 4. 6. 2024 na její adresu (viz podací lístek) k zaplacení později žalovaných pohledávek, a to do 18. 6. 2024.9. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ) s žalovaným jednal o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a na jejím základě dne 3. 5. 2013 žalovanému poskytl v hotovosti částku 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 368 Kč, resp. 321 Kč pro poslední splátku, a to v hotovosti, v rámci sjednané doplňkové služby hotovostní inkasu splátek, přičemž ve splátkách byly zahrnuty další platby ve výši celkem 10 033 Kč, které představovaly součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 533 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 280 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 220 Kč, tj. celkem částku 22 033 Kč (včetně poskytnutého plnění – jistiny). Pohledávky ze sjednávané smlouvy o spotřebitelském úvěru byly postoupeny žalobkyni, což bylo žalovanému oznamováno dne 27. 10. 2023 na jeho adresu. K zaplacení žalované částky byl pak žalovaný vyzván prokazatelně výzvou k plnění, a to do 18. 6. 2024.10. Soud vzal dále za prokázanou skutečnost z negativního tvrzení žalobkyně, že žalovaný nezaplatil na žalovanou pohledávku ničeho, když žalovaný netvrdila ani nedoložil, že by na žalovanou pohledávku něčeho uhradila.11. Naopak soud nevzal za prokázaná konkrétní tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě ohledně prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, když z předložených listinných důkazů soud zjistil toliko obecné konstatování žalovaného ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, že právní předchůdce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty, ze které však soud zjistil pouze neověřovaná sdělení žalovaného, která nadto shledal v rozporu s údaji o výdajích domácností a především se zjištěnými exekučními řízeními žalovaného (v kartě neuvedených). Žalobkyně nadto po výzvě soudu o nedostatcích svých tvrzení a jejich doložení ohledně prověření schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr řádně splácet (§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.) tato svá tvrzení nijak dále nekonkretizovala a neoznačila důkazy k jejich prokázání.12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah, když po zvážení hlediska intertemporálního (§ 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“) aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 1 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“) a ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, (dále jen „z. s. ú.“). Žalobce neprokázal, že by provedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče dle § 9 odst. 1 z. s. ú., když neověřil tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů.13. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnost