33 C 119/2024-39 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 463,63 s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, na jejímž základě jí žalobkyně poskytla úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úrok ve výši 2,83 % měsíčně z vyčerpané částky. Žalovaná celkem vyčerpala částku 20 736 Kč a uhradila částku 5 673 Kč. Žalobkyně dále požaduje účelně vynaložené náklady ve výši 897 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Žalobkyně informace poskytnuté žadateli o úvěr komplexně analyzuje a podrobuje porovnáním s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu, který vyhodnocuje kreditní riziko v souvislosti s každou žádostí o spotřebitelský úvěr a je základním podkladem pro rozhodnutí, zda a za jakých podmínek spotřebiteli úvěr poskytnout. Žalobkyně prověřila výši závazků a platební morálku žalované z úvěrových registrů (BRKI, NRKI a SOLUS). Dále žalobkyně provedla lustraci insolvenčního rejstříku a Centrální evidence exekucí. Žalobkyně skóringovým modelem provedla zhodnocení úvěruschopnosti žalované z hlediska demografických a behaviorálních dat. Výdaje uvedené žalovanou byly porovnány s částkou životního minima a statistickými daty. Žalovaná uvedla příjem 19 500 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 24 000 Kč. Žalobkyně vycházela z normativních nákladů na bydlení ve výši 17 777 Kč, částky přestavující životní minimum členů domácnosti ve výši 12 780 Kč a výdajů na předchozí úvěry ve výši 102 Kč. Žalobkyně odkázala na judikaturu Soudního dvora Evropské unie ve věci C449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve Stockholmu ve věci 5868-16 ze dne 15. 11. 2017, Úřad pro ochranu spotřebitele proti H & M Hennes & Mauritz Sverige AB, kde bylo shledána dostatečná kontrola za pomocí kredit skóringu bez prokázání příjmu žadatele o úvěr. Obdobně Nejvyšší soud Litevské republiky v rozsudku ve věci A-408-858/2016 konstatoval, že nelze vytvořit závazný seznam informací, které mají být při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele ověřovány. Žalobkyně dále odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 17 Co 152/2019, který uzavřel, že soud nemůže vzít za jediný přípustný pouze vlastní model posouzení úvěruschopnosti účastníka, vytvořený pouze na základě jím vybraných statistických dat, když zákon konkrétního metodiku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele nestanoví. Ochrana spotřebitele není absolutní a nemá chránit spotřebitelovu nedbalost, nezájem či lhostejnost při uzavírání smluv. Dle § 4 občanského zákoníku se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou opatrností a péčí. Tyto vlastnosti lze proto v právním styku důvodně očekávat. I v případě porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti by právní jednání bylo stiženo pouze relativní neplatností, když na právní jednání se má hledět spíše jako na platné než jako na neplatné (§ 574 občanského zákoníku). Ohledně preference platnosti právního jednání před neplatností pak žalobkyně odkázala na nálezy Ústavního soudu (sp. zn. II. ÚS 571/2006 a I. ÚS 625/2003). Žalobkyně si vyžádala výpisy z účtů za měsíce březen, duben a květen , rok, , ze kterých ověřila výši příjmů a výdajů žalované. Na účtu byly zjevně výdaje zbytné a jednorázové, které mohla žalovaná po čerpání úvěru omezit. O správnosti kontroly úvěruschopnosti svědčí i skutečnost, že žalovaná úvěr hradila od července , rok, až do května , rok, , tedy po dobu téměř jednoho roku. Zhoršení majetkové situace žalované po takové době nemůže jít k tíži žalované. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.2. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.3. Žalobkyně poskytla žalované dne , datum, úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úrok ve výši 20,88 % ročně s tím, že minimální výše měsíční splátky činila 2,834 % z úvěrového rámce (flexibilní půjčka – revolvingový úvěr ze dne , datum, , úvěrové podmínky a výpis čerpání, splátek a úhrad).4. Součástí obratu na účtu žalované není příjem ze zaměstnání. Z příjmů zaslaných na účet žalované není možné zjistil, jaký charakter tyto příjmy měly a zda se jednalo o příjmy pravidelné (výpis z běžného účtu žalované na č. l. 23-26 spisu).5. Žalovaná měla již sjednaný jiný úvěr ve výši 5 000 Kč, který ke dni žádosti o úvěr řádně splácela (úvěrová zpráva na č. l. 27 spisu).6. Žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a registru SOLUS s negativním výsledkem (potvrzení o ověření bonity klienta ze dne , datum, ).7. Žalovaná vyčerpala částku 20 736 Kč a uhradila částku 5 673 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad).8. Žalovaná nehradila dohodnuté splátky a žalobkyně proto vyzvala žalovanou přípisem ze dne , datum, k úhradě částky 222 536,22 Kč do , datum, s tím, že jinak může být dluh vymáhán soudní cestou (poštovní podací arch ze dne , datum, a výzva ke splacení celého dluhu ze dne , datum, ).9. Žalobkyně přípisem ze dne , datum, vyzvala žalovanou k úhradě částky 25 033,95 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy s tím, že jinak přistoupí k vymáhání dluhu soudní cestou (poštovní podací arch ze dne , datum, a výzva ke splacení celého úvěru ze dne , datum, ).10. Žalobkyně přípisem ze dne , datum, vyzvala žalovanou k úhradě částky 25 333,64 Kč do , datum, s tím, že jinak přistoupí k vymáhání dluhu soudní cestou (předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, a poštovní podací arch ze dne , datum, ).11. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:12. Žalobkyně poskytla žalované dne , datum, úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úrok ve výši 20,88 % ročně s tím, že minimální výše měsíční splátky činila 2,834 % z úvěrového rámce. Součástí obratu na účtu žalované není příjem ze zaměstnání. Z příjmů zaslaných na účet žalované není možné zjistil, jaký charakter tyto příjmy měly a zda se jednalo o příjmy pravidelné. Žalovaná měla již sjednaný jiný úvěr ve výši 5 000 Kč, který ke dni žádosti o úvěr řádně splácela. Žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a registru SOLUS s negativním výsledkem. Žalovaná vyčerpala částku 20 736 Kč a uhradila částku 5 673 Kč. Žalovaná nehradila dohodnuté splátky a žalobkyně proto vyzvala žalovanou přípisem ze dne , datum, k úhradě částky 222 536,22 Kč do , datum, s tím, že jinak může být dluh vymáhán soudní cestou. Žalobkyně přípisem ze dne , datum, vyzvala žalovanou k úhradě částky 25 033,95 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy s tím, že jinak přistoupí k vymáhání dluhu soudní cestou. Žalobkyně přípisem ze dne , datum, vyzvala žalovanou k úhradě částky 25 333,64 Kč do , datum, s tím, že jinak přistoupí k vymáhání dluhu soudní cestou.13. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“).14. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splá