34 C 381/2024-23 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresního soudu v Ústí nad Labem domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku ve výši , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalované částku ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, splatit do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Částka , částka, byla zaslána dne , datum, na bankovní účet , č. účtu, žalované. Mezi účastníky byly sjednány další volitelné služby, a to poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši , částka, umožňující odložení splatnosti úvěru při mimořádných událostech o 30 dnů. Dále byl sjednán tzv. korunový odklad umožňující žalované prodloužit si splatnost úvěru o 30 dní při úhradě alespoň , částka, . K odkladu splatnosti došlo dne , datum, a dne , datum, , celkem uhrazeno 2x , částka, . Žalovaná úvěr v daném termínu nesplatila. Žalované byly účtovány účelně vynaložené náklady ve výši , částka, a smluvní pokuta ve výši 3 % z nezaplacené jistiny úvěru, a to dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, . Dlužná částka představuje ke dni podání žaloby jistinu ve výši , částka, , poplatek za bezpečnou splátku ve výši , částka, , poplatek za prodloužení splatnosti ve výši , částka, , účelně vynaložené náklady ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač soudem vyzvána.3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).4. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že předmětem podnikání žalobkyně je mimo jiné poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.5. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně měla před uzavřením úvěrové smlouvy k dispozici osobní údaje žalované.6. Z formuláře pro standardní informace soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované předsmluvní informace vztahující se k úvěru.7. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku , částka, převodem na bankovní účet , č. účtu, a žalovaná se zavázala částku vrátit do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Roční úroková sazba nebyla sjednána. Dále byl ujednán poplatek za bezpečnou splátku ve výši , částka, měsíčně, poplatek za korunový odklad ve výši , částka, , platba pro případ prodloužení doby splatnosti úvěru ve výši , částka, , tzv. korunový odklad. Dále bylo ujednáno, že žalobkyně je oprávněna účtovat žalované účelně vynaložené náklady ve výši , částka, a smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné částky pokud nevrátí úvěr v den jeho splatnosti8. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, na účet č. , č. účtu, poukázala platbu , částka, .9. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, na účet č. , č. účtu, poukázala platbu , částka, .10. Ze Sazebníku soud zjistil výši poplatků za ujednané služby a výši sankčních poplatků.11. Z výpisu čerpání soud zjistil, že žalovaná čerpala , částka, a uhradila , částka, , kterou žalobkyně použila na poplatek korunového odkladu.12. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne , datum, soud zjistil, že se jedná o listinu vyhotovenou žalobkyní, ve které žalobkyně potvrzuje, že ověřovala před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovanou její úvěruschopnost prostřednictvím příslušných registrů (ISIR a NRKI) a dále uvedla, že výše příjmů žalované před uzavřením smlouvy činila , částka, měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti , částka, a výše splátek jiným společnostem , částka, .13. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne , datum, k uhrazení dlužné částky , částka, nejpozději do , datum, . Písemnost byla odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne , datum, .14. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky částku , částka, , kterou měla žalovaná vrátit do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , avšak žalovaná v daný termín ničeho nevrátila. Uhradila pouze , částka, .15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále také „ZSÚ“ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost „s odbornou péčí.“17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.20. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřela Společnost dne , datum, s žalovanou coby spotřebitelem, proto soud právní vztahy mezi účastníky posuzoval dle zákona č. 267/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.21. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).22. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet23. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost