11 C 31/2025-59 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 58 177,34 Kč s příslušenstvím, tj. se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení z částky 28 889,58 Kč s tím, že žalovaný nesplnil povinnosti vyplývající ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , když nevrátil žalobkyni poskytnutý úvěr ve výši 27 999,88 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 299,21 Kč, poplatkem za službu „Klidné spaní“ 109,80 Kč, poplatkem za službu „Informační SMS“ ve výši 28,80 Kč a poplatkem za službu „Presto“ 451,92 Kč nejpozději do , datum, , za což mu žalobkyně vyúčtovala smluvní pokutu/úrok ve výši 28 274,40 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě písemně nevyjádřil.3. Soud nařídil jednání na den , datum, a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o.s.ř.“).4. Žalovaný se k jednání dostavil a sdělil, že si je závazku vědom, chtěl by jej splácet ve splátkách ve výši 2 – 3 tis. Kč. Není pravdou, že by žil s více osobami v domácnosti a jeho příjem klesnul.5. Soud provedl na jednání dokazování a učinil tento závěr o skutkovém stavu. Účastníci se prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, dohodli na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, s postupným čerpáním, podle níž žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši až do výše 29 000 Kč, přičemž žalovaný ho zaplatí ve splátkách do , datum, , jak plyne z přehledu denních splátek na jistinu; žalovaný podepsal smlouvu dle jejího textu elektronicky. Další podmínky úvěru byly stanoveny všeobecnými obchodními podmínkami a sazebníkem. RPSN činilo 2 120,11 % dle údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru. Žalobkyně předtím ověřila identitu žalovaného a jeho bankovní účet prostřednictvím kopie občanského průkazu a služby BankID. Z listiny nadepsané „Identifikované příjmy“ plyne pouze to, že žalobkyně považovala na základě blíže neuvedených informací za ověřený čistý příjem žalovaného ve výši 21 333 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalobkyně měla k dispozici tyto údaje: žalovaný žije s 5 a více osobami, 4 členové jsou nepracující, přitom pouze jedna s příjmem, výdaje na bydlení činí , částka, ; výše pravidelných měsíčních výdajů činí , částka, , výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí , částka, , výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem (tj. žalovaným) činí , částka, , regionální koeficient 1, rezerva pro výdaje , částka, , vypočítané minimální výdaje , částka, , disponibilní příjem , částka, , počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti úspěšné. Soud k tomu podotýká, že není vůbec zřejmé, z jakých zdrojů a informací žalobkyně vycházela. Dne , datum, odeslala žalobkyně na bankovní účet žalovaného částku 7 000 Kč, dne , datum, částku 19 035 Kč a dne , datum, částku 2 089 Kč, jak plyne z přehledu odeslaných částek. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne , datum, výzvu k úhradě dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , a to do tří dnů, již předtím však výzvou ze dne , datum, . Dále soud provedl k důkazu výpisy z účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, , kdy na účet č. , č. účtu, (účet, na který byly i vypláceny částky) byla připsána částka 570 679,69 Kč a odepsána částka 571 670,46 Kč.6. O pravosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Žalobkyně nicméně neprokázala, že by se jakkoli zabývala výší výdajů žalovaného, či že by prováděla jeho lustraci v žalobkyni dostupných databázích. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru se měla lépe zabývat tvrzenými výdaji žalovaného, tyto však nezkoumala zjevně vůbec.7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.8. Žalobkyně a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZSÚ“), ve znění účinném ke dni 28. 9. 2023, není-li dále uvedeno jinak (dále též „ZSÚ“), který je tak na věc nutno aplikovat, a to zejména jeho § 86 a § 87.9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru […] posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 věty prvé ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.12. V předmětné věci žalobkyně neprokázala, že coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyně předně nedoložila, že údaje, s nimiž při posouzení úvěruschopnosti žalovaného pracovala, skutečně pochází od žalovaného; dále není patrné, zda výši příjmů jakkoli ověřovala (např. z výplatní pásky, daňového přiznání, výpisu z bankovního účtu apod.); především však žalobkyně pochybila, když se spokojila s informacemi o výdajích žalovaného, jimiž se nijak dál nezabývala. Znalost příjmů a výdajů žadatele o úvěr uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr bez jejich bližšího ověření nelze v žádném případě považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti. Poskytovatelka úvěru se dostatečně nezabývala výdaji žalovaného. Navíc je zcela nepochopitelné (a zcela podporující závěr o nedostatečném posuzování úvěruschopnosti žalovaného), že žalobkyně dospěla z „úspěšnému“ posouzení úvěruschopnosti žalovaného v situaci, kdy počítala s disponibilním příjmem žalovaného 11 000 Kč, ve zjištěné situaci, kdy v domácnosti žilo 5 a více osob a pouze jedna byla výdělečně činná, avšak dle smlouvy měl žalovaný uhradit žalobkyni (při čerpání celého úvěrového limitu, k čemuž skoro došlo) částku několikrát převyšující tento disponibilní příjem. Pokud žalobkyně neměla pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, pak to neprokázala, z provedeného dokazování naopak zjevně vyplývá opak. Žalovaný byl schopen uhradit na úvěr pouze částku 124,12 Kč, a to dne , datum, částku 6,69 Kč, dne , datum, částku 8,20 Kč a dne , datum, částku 20,41 Kč, což při jednání žalovaný nerozporoval, lze toto označit za nesporné. I z tohoto plyne jeho neschopnost splácet, když nebyl schopen hradit ani z počátku splátky úvěru.13. Soud na základě provedeného dokazování nemá posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečné, a proto konstatoval, že smlouva je podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (nyní podle zákona, dříve dovozeno judikaturou SDEU a Nejvyššího soudu). Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajišťovaného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.14. Žalobkyně zjevně částku 28 124 Kč žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla a žalovaný uhradil částku 124,12 Kč, rozdíl činí 27 999,88 Kč. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný se tak dle soudu na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a vznikla mu povinnost plnění poskytnuté bez právního důvodu žalobkyni vrátit.15. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle provedených důkazů byl žalovaný k vrácení dlužné částky vyzván psaním ze dne , datum, , které žalobkyně odeslala žalovanému téhož dne emailem. Od , datum, je proto žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 27 999,88 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z p