11 C 89/2025-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 15 318 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila svou povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, (ID žádosti) uzavřené mezi účastníky dne , datum, , na základě níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Žalovaná v průběhu úvěrového vztahu načerpala celkovou částku 10 000 Kč a na svůj dluh uhradil toliko 3 Kč. Žalovaná nesplácela svůj dluh řádně a včas a dostala se do prodlení se splácením, kdy dopisem ze dne , datum, byla vyzvána k doplacení celého dluhu nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Vedle jistiny ve výši 10 000 Kč se žalobkyně domáhá zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, za prodloužení splatnosti korunovým odkladem ve výši 990 Kč, za účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, úroků a úroků z prodlení.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.3. Soud nařídil jednání na den , datum, a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o.s.ř.“). Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že účastníci se prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, dohodly na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, (ID žádosti), na jejímž základě žalobkyně poskytne žalované bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na bankovní účet, a dohodly si podmínky splacení úvěru a úroků. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem ve výši 49,2 % ročně splatit ve 24 měsíčních splátkách. Dále byly sjednány doplňkové služby. Další podmínky sjednaného úvěru byly uvedeny v úvěrových podmínkách žalobkyně, které jsou součástí úvěrové smlouvy. (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, (ID žádosti) ze dne , datum, a sazebníku). Žalobkyně provedla ověření bonity žalované před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne , datum, podle své metodiky k posouzení úvěruschopnosti klienta, přičemž jsou uvedeny jen příjmy žalované ve výši 35 000 Kč bez doložení zdroje této informace, nejsou uvedeny výdaje, vedle toho údaje získané z registrů SOLUS, NRKI, ISIR apod. (zjištěno z karty klienta). Žalovaná čerpala úvěr ve výši 10 000 Kč, a to dne , datum, bezhotovostně na bankovní účet č. , č. účtu, . Na splátkách pak zaplatila celkově 3 Kč, a to dne , datum, jako potvrzující platba uzavření úvěru a dále dne , datum, . Dne , datum, byla zaslána žalované výzva k zaplacení splatných splátek dopisem ze dne , datum, , dopisem ze dne , datum, odeslaným dne , datum, byla žalovaná vyzvána k zaplacení celého úvěru (zjištěno z výzvy ze dne , datum, , , datum, včetně poštovního podacího archu ze dne , datum, a , datum, ).5. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Soud má po hodnocení důkazů za prokázaná tvrzení žalobkyně ke kontraktačnímu procesu proběhnuvšímu mezi žalobkyní a žalovanou; má za prokázané, že celková částka 10 000 Kč byla žalovanou čerpána prostřednictvím převodu na její účet; má za prokázané, že dne , datum, byla žalované zaslána výzva k úhradě dluhu ze smlouvy. Soud naopak nemá za prokázané, že se žalobkyně dostatečně a řádně s odbornou péčí zabývala úvěruschopností žalované.6. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná dne , datum, uzavřela s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě čerpala od žalobkyně jako úvěr částku 10 000 Kč, uhradila však pouze 3 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované tak, že vycházela toliko z informací, jež jí žalovaná sdělila, aniž by je blíže ověřovala a zabývala se jimi, nezjišťovala žádným způsobem výdaje žalované.7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.8. Žalobkyně a žalovaná coby spotřebitel uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni , datum, , není-li dále uvedeno jinak (dále též „ZSÚ“), který je tak na věc nutno aplikovat, a to zejména jeho § 86 a § 87.9. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).14. Žalobkyně v daném případě neprokázala, že by coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ. Z nijak neověřených údajů o majetkových poměrech žalované ve smlouvě o revolvingovém úvěru nelze prokázané provedené posuzování úvěruschopnosti považovat za dostatečné ve smyslu § 86 ZSÚ. Poskytovatelka úvěru neověřila příjmy žalované a nezabývala se ani dostatečně jejími výdaji. Znalost příjmů a výdajů žadatele o úvěr uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr bez jejich bližšího ověření nelze v žádném případě považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti. Pokud žalovaná uvedla, že její rodinná domácnost má měsíční příjmy ve výši , částka, , přičemž další příjmy ostatních členů domácnosti jsou pro posouzení úvěruschopnosti irelevantní, a nejsou uvedeny žádné výdaje žalované, pak to muselo nutně vést poskytovatelku úvěru, postupovala-li by v souladu s § 86 ZSÚ, ke zkoumání pravdivosti tohoto údaje, a zjišťování výdajové stránky žalované. Poskytovatelka úvěru jinými slovy nevycházela ze spolehlivých a dostatečných informací získaných od žadatele o úvěr, musela mít na základě údajů sdělených žadatelem o úvěr důvodné pochybnosti (zejména o deklarovaných měsíčních příjmech a žádných výdajích), které ji měly vést k dalším úkonům nutným pro posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud na základě provedeného dokazování nemá posuzování úvěruschopnosti žalované za dostatečné a proto konstatoval, že smlouva je podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (nyní podle zákona, dříve dovozeno judikaturou SDEU a Nejvyššího soudu). Jedná