22 C 102/2025-24 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 2. 12. 2024 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 182,42 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., dne 29. 10. 2021 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které byla žalovanému dodávána elektřina do odběrného místa , adresa, . Dodávky elektřiny za období od 31. 10. 2021 do 8. 2. 2022 byly žalovanému vyúčtovány fakturou č. , hodnota, na částku 10 182,42 Kč se splatností dne 24. 3. 2022, na kterou žalovaný doposud ničeho nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 tyto pohledávky přešly na žalobkyni. Kromě dlužné částky žalobkyně požadovala zaplatit také zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný k žalobě přes výzvu soudu ničeho nesdělil a zůstal po celou dobu neaktivní.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Provedeným dokazováním, dále uvedenými listinnými důkazy hodnocenými jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 29. 10. 2021 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se společnost , právnická osoba, ., zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , a žalovaný se zavázal za dodávku elektřiny hradit cenu stanovenou v ceníku společnosti. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že se bude řídit všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny. Smlouvu za žalovaného uzavíral na základě soudu předložené plné moci ze dne 16. 10. 2019 pan , jméno FO, , nar. , datum, . Dodávku elektřiny za období od 31. 10. 2021 do 8. 2. 2022 společnost , právnická osoba, ., vyúčtovala žalovanému fakturou č. , hodnota, , která byla splatná dne 24. 3. 2022; touto fakturou byly vyúčtovány dodávky elektřiny částkou v ceně 14 538,42 Kč, na kterou žalovaný zaplatil na zálohách 4 356 Kč, tj. na částku 10 182,42 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, ve znění dodatků č. 1 až 3, a dílčího předávacího protokolu o postoupení pohledávek byly tyto pohledávky postoupeny žalobkyni, což společnost , právnická osoba, ., v doloženém zastoupení, oznámila žalovanému dopisem ze dne 27. 9. 2024. Dne 27. 9. 2024 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému též předžalobní upomínku z téhož dne, jak soud zjistil z výzvy a podacího lístku.5. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, na základě které vznikla společnosti , právnická osoba, ., jako dodavateli povinnost dodávat žalovanému elektřinu a žalovanému jako odběrateli povinnost zaplatit za dodávky elektřiny stanovenou cenu. Předloženou fakturou bylo prokázáno, v jakém množství žalovaný elektřinu čerpal a jaká částka mu byla vyúčtována. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil, když se dostal do prodlení se zaplacením vyúčtované ceny. Žalovaný se dostal do prodlení v den následující po splatnosti příslušné faktury a od tohoto dne má věřitel právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Smlouvou o postoupení pohledávek byly tyto pohledávky postoupeny žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 182,42 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 27. 9. 2024 a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 2. 12. 2024 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.