22 C 185/2025-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 27. 3. 2025 domáhala zaplacení částky 12 240 Kč s tím, že se žalovaný na lince A dne 20. 4. 2022, lince A dne 9. 5. 2022, lince A dne 26. 12. 2022, lince číslo 3 dne 26. 1. 2023, lince číslo 24 dne 13. 2. 2023, lince číslo 10 dne 18. 2. 2023, lince číslo 199 dne 20. 6. 2024 a lince číslo 10 dne 11. 10. 2024, tedy při jízdě veřejnou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tím podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za výše uvedenou přepravu, a to v násobku úměrnému počtu jízd, žalovaný ovšem nárokovanou částku nezaplatil, přestože k jejímu zaplacení byl vyzván předžalobní výzvou ze dne 3. 3. 2025.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Soud z Hlášení o přepravní kontrole ze dne 20. 4. 2022 zjistil, že žalovaný se na lince A dne 20. 4. 2022, tedy při jízdě veřejnou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem v ceně 30 Kč, jak potvrdil do zápisu.4. Z Hlášení o přepravní kontrole ze dne 9. 5. 2022 zjistil, že žalovaný se na lince A dne 9. 5. 2022, tedy při jízdě veřejnou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem v ceně 30 Kč, jak potvrdil do zápisu.5. Z Hlášení o přepravní kontrole ze dne 26. 12. 2022 zjistil, že žalovaný se na lince A dne 26. 12. 2022, tedy při jízdě veřejnou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem v ceně 30 Kč, jak potvrdil do zápisu.6. Z Hlášení o přepravní kontrole ze dne 26. 1. 2023 zjistil, že žalovaný se na lince číslo 3 dne 26. 1. 2023, tedy při jízdě veřejnou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem v ceně 30 Kč, jak potvrdil do zápisu.7. Z Hlášení o přepravní kontrole ze dne 13. 2. 2023 zjistil, že žalovaný se na lince číslo 24 dne 13. 2. 2023, tedy při jízdě veřejnou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem v ceně 30 Kč, jak potvrdil do zápisu.8. Z Hlášení o přepravní kontrole ze dne 18. 2. 2023 zjistil, že žalovaný se na lince číslo 10 dne 18. 2. 2023, tedy při jízdě veřejnou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem v ceně 30 Kč, jak potvrdil do zápisu.9. Z Hlášení o přepravní kontrole ze dne 20. 6. 2024 zjistil, že žalovaný se na lince číslo 199 dne 20. 6. 2024, tedy při jízdě veřejnou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem v ceně 30 Kč, jak potvrdil do zápisu.10. Z Hlášení o přepravní kontrole ze dne 11. 10. 2024 zjistil, že žalovaný se na lince číslo 10 dne 11. 10. 2024, tedy při jízdě veřejnou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem v ceně 30 Kč, jak potvrdil do zápisu.11. Z „Informací pro cestující“ a „Smluvních přepravních podmínek PID“ soud pro věc zjistil, že při zjištění jízdy prostředkem bez platného jízdního dokladu vzniká cestujícímu povinnost k zaplacení dlužného jízdného za cestování bez platného jízdního dokladu (30 Kč) a přirážky 1 500 Kč.12. Z výzvy ze dne 3. 3. 2025 soud zjistil, že touto vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení žalovaných nároků před podáním žaloby s poučením, že nezaplatí-li svůj dluh do stanovené lhůty 7 dnů, pak budou nároky uplatněny žalobou. Dle potvrzení o odeslání byla výzva zaslána žalovanému dne 3. 3. 2025.13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru ve věci samé, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, jak bylo uvedeno v žalobě. Na výzvu přepravního kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za výše uvedenou přepravu v násobku úměrnému počtu jízd, tj. 12 240 Kč, nezaplatil, když ničeho takového v řízení netvrdil ani neprokázal.14. Po zjištění skutkového stavu zhodnotil soud po právní stránce následovně:15. Dle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem a neprokáže-li se platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a přirážku. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Obdobně pak stanoví zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, v § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6, pro cestování veřejnou drážní dopravou, kterou se pro účely tohoto zákona rozumí i trolejbusová doprava.16. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované nezaplatil, je nárok žalobkyně důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do její splatnosti, shodné, jak byla uvedena v žalobě, ocitl se v prodlení se zaplacením dluhu, a soud proto žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši stanovené nařízením vlády 351/2013 Sb.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 12 240 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.18. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla při-znána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.19. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.