22 C 19/2025-49 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a obsahuje proto pouze popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.2. Manželé se společným návrhem domáhali rozvodu manželství s odůvodněním, že jejich manželství uzavřené dne 23. 9. 2023 v , Anonymizováno, již přestalo plnit svoji funkci, je hluboce, trvale, nenávratně rozvráceno a není možná jeho obnova. Již delší dobu nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a netvoří manželské resp. rodinné společenství. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manželé se nedohodli na vypořádání majetkových poměrů, bydlení manželů a případného výživného pro dobu po rozvodu.3. Na základě provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, a shodných tvrzení účastníků dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru ve věci: Manželství bylo uzavřeno dne 23. 9. 2023 v , Anonymizováno, , když manželé společně naposledy sdíleli společnou domácnost na adrese , Adresa manželky, , kde spolu jako manželé nebydlí od 1. 4. 2024. Manželé od uvedené doby netvoří manželské společenství, když ani jeden z manželů nechce společenství obnovit, a to je tak hluboce, trvale, nenávratně rozvráceno. Příčinou rozvratu manželství je vzájemné nepřekonatelné citové odcizení manželů. Z manželství se nenarodilo žádné dítě a manželé se nedohodli na vypořádání majetkových poměrů, bydlení manželů a případného výživného pro dobu po rozvodu.4. Po právní stránce soud nejprve posoudil svou pravomoc ve věci jednat a rozhodnout, při zvážení české státní příslušnosti manželů a současného bydliště manželů ve Spolkové republice Německo, která je dána dle článku 3 bodu 1. písm. b) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti. Příslušnost zdejšího soudu pak byla ve věci určena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2025, č. j. 23 Nd 216/2025-34.5. Protože manželé neuzavřeli dohodu ve smyslu čl. 5 nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky, rozhodoval soud věc ve smyslu čl. 8 písm. c) citovaného nařízení dle českého hmotného práva, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.“.6. Podle § 755 odst. 1 o. z., může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.7. Podle § 755 odst. 2 o. z., přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu (a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo (b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.8. Podle § 758 o. z., manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.9. V posuzovaném případě ze skutkových závěrů soudu vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno (§ 755 odst. 1 o. z.) a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., jelikož netvoří rodinné společenství, když manželé zjevně manželské společenství obnovit nechtějí.10. Jelikož byly splněny všechny podmínky ustanovení § 755 odst. 1 o. z. a nebyly shledány překážky rozvodu manželství ve smyslu § 755 odst. 2 a 3 o. z., soud žalobě na rozvod manželství v celém rozsahu vyhověl. Příčinu rozvratu manželství soud shledal ve vzájemné nepřekonatelném citovém odcizení manželů.11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních - dále jen „z. ř. s.”.12. S ohledem na to, že manželé při řešení příslušnosti soudu doposud neuhradili soudní poplatek za návrh ve věci samé, uložil jim soud zaplacení soudního poplatku z návrhu konečném rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 4 odst. 1 písmeno j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to ve výši 2 000 Kč dle položky 4 bodu 1. písmena c) Sazebníku soudních poplatků.