22 C 196/2025-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 11. 3. 2025 domáhala na žalované zaplacení částky 23 626 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny dodávané žalobkyní žalovanému v odběrném místě vedeném pod č. EAN OPM: , Anonymizováno, na adrese , adresa, , na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené dne 6. 12. 2023, v období ode dne 3. 1. 2024 do dne 10. 4. 2024, jak byla vyúčtována žalovanému fakturou č. , hodnota, vystavenou dne 15. 4. 2024 na částku 17 743 Kč s datem splatnosti dne 29. 4. 2024, a dále za období ode dne 11. 4. 2024 do dne 13. 6. 2024, jak byla žalovanému vyúčtována fakturou č. , hodnota, vystavenou dne 18. 6. 2024 na částku 5 883 Kč s datem splatnosti dne 2. 7. 2024. Žalovaný popsané nároky nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní výzvu a žalobkyně tak nárokuje též zákonný úrok z prodlení za dobu po jejich splatnosti.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a zůstal po celou dobu neaktivní.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.5. Z listiny ze dne 6. 12. 2023 označené jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž součástí jsou obchodní podmínky žalobkyně a ceník, soud zjistil, že se uvedenou smlouvou žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos a distribuci elektřiny a systémové služby do odběrného místa na adrese , adresa, , s EAN kódem odběrného místa , Anonymizováno, , a žalovaný se zavázal uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a související služby.6. Z faktury č. , hodnota, vystavené dne 15. 4. 2024 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 17 743 Kč za spotřebu elektřiny za období ode dne 3. 1. 2024 do dne 10. 4. 2024, se zohledněním zaplacených záloh 2 500 Kč, a to se splatností dne 29. 4. 2024. Přílohou faktury byl též předpis budoucích stanovených zálohových plateb.7. Z faktury č. , hodnota, vystavené dne 18. 6. 2024 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 5 883 Kč za spotřebu elektřiny za období ode dne 11. 4. 2024 do dne 13. 6. 2024, a to se splatností dne 2. 7. 2024.8. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 2. 2025 soud zjistil, že jí byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení celé žalované částky před podáním žaloby, předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 10. 2. 2025, jak soud zjistil z přiložených podacích lístků.9. Na základě zjištění učiněných z žalobkyní předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi účastníky byla dne 6. 12. 2023 uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně a ceník. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaný se zavázal uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a související služby. Dodávka elektřiny za výše uvedená období byla žalovanému vyúčtována uvedenými fakturami. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalované nároky něčeho uhradil, a proto soud učinil závěr, že na nároky, k jejichž zaplacení byl vyzván předžalobní výzvou ze dne 10. 2. 2025, neuhradil ničeho.10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.11. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.12. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu § 50 odst. 2 energetického zákona, jako svého druhu smlouva o koupi ve smyslu § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny a plynu, k čemuž se zmíněnými smlouvami ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur.14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 761 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 946 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 23 626 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.16. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.