22 C 243/2024-34 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a obsahuje proto pouze popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.2. Manželka se se svým návrhem domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství uzavřené dne 28. 3. 2017 v , Anonymizováno, v Tunisku již přestalo plnit svoji funkci, je hluboce, trvale, nenávratně rozvráceno a není možná jeho obnova. Již delší dobu nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a netvoří manželské resp. rodinné společenství. Z manželství se narodilo jedno dítě, a to nezl. , jméno FO, , nar. , datum, . O výchově tohoto dítěte bylo v průběhu řízení rozhodnuto pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 26. 11. 2024, č. j. , spisová značka, , jímž byla schválena dohoda manželů o úpravě poměrů manželů ke jmenovanému dítěti pro dobu po rozvodu. Manžel se k žalobě o rozvod manželství připojil, a proto soud podle § 384 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.”) pokládal návrh za návrh společný. Manželé se nedohodli na vypořádání majetkových poměrů, bydlení manželů a případného výživného pro dobu po rozvodu.3. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je v souzené věci dána pravomoc českých soudů.4. Podle § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb.: o mezinárodním právu soukromém (dále jen „z. m. p. s.“), nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt.5. V posuzované věci soud z výpisu z centrální evidence obyvatel zjistil, že manželka byla v době zahájení řízení občankou České republiky a manžel občanem Tuniska. Vzhledem k českému občanství žalobkyně je proto v souzené věci dána pravomoc českých soudů (§ 47 odst. 1 z. m. p. s.), když soudu není známa mezinárodní smlouva, která by upravovala v dané věci pravomoc odlišně.6. Soud učinil na základě shodných tvrzení účastníků a provedeného dokazování závěr o skutkovém stavu:7. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 28. 3. 2017 v , Anonymizováno, v Tunisku. Z manželství se narodilo jedno dítě, a to nezl. , jméno FO, , nar. , datum, . O výchově tohoto dítěte bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 26. 11. 2024, č. j. , spisová značka, , jímž byla schválena dohoda manželů o úpravě poměrů manželů ke jmenovanému dítěti pro dobu po rozvodu. Poslední společná adresa manželů byla , adresa, , kde spolu jako manželé nebydlí od ledna roku 2024, a odkud se manžel též od října roku 2024 odstěhoval. Manželé tedy netvoří rodinné společenství od ledna roku 2024, ani jeden z manželů nechce společenství obnovit, a to je tak hluboce, trvale, nenávratně rozvráceno. Příčinou rozvratu manželství je nepřekonatelné odcizení a ztráta vzájemné důvěry. Manželé se nedohodli na vypořádání majetkových poměrů, bydlení manželů a případného výživného pro dobu po rozvodu.8. Na základě těchto zjištění soud dospěl k závěru, že žalobě o rozvod manželství lze vyhovět, když zároveň rozhodl o provedení důkazů rodným listem nezletilého a účastnickými výslechy manželé, neboť tyto důkazy shledal již s ohledem na skutkovou situaci ve věci nadbytečnými.9. Otázku, kterým právem se rozvod manželství řídí, posoudil podle těchto ustanovení:10. Podle § 49 odst. 1 z. m. p. s., osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Dle § 50 odst. 1 z. m. p. s. se rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení.11. V dané věci bylo prokázáno, že každý z manželů je občanem jiného státu, a že oba manželé měli v době zahájení řízení obvyklý pobyt v České republice, v okrese Ústí nad Labem, a soud proto jako soud příslušný rozhodoval tuto právní věc dle českého hmotného práva, tj. především dle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“.12. Podle § 755 o. z., manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odst. 2 tohoto ustanovení, nemůže být manželství rozvedeno, přestože je soužití manželů rozvráceno, byl-li by rozvod v rozporu (a)se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo (b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Dle odst. 3 tohoto ustanovení, mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.13. Podle § 756 o. z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že podmínky rozvodu manželství podle § 755 o. z. jsou v souzené věci splněny. Ze shodných tvrzení manželů lze vyvodit jednoznačný závěr, že manželství manželů je rozvráceno a není možná jeho obnova. O poměrech dítěte účastníků (nezl. , jméno FO, , nar. , datum, ) bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 26. 11. 2024, č. j. , spisová značka, , jímž byla schválena dohoda manželů o úpravě poměrů manželů ke jmenovanému dítěti pro dobu po rozvodu, tedy rozvod manželství není v přímém rozporu se zájmy nezletilého.15. Jelikož byly splněny všechny podmínky ustanovení § 755 odst. 1 o. z., a nebyly shledány žádné překážky vyhovění návrhu na rozvod manželství (§ 755 odst. 2 a odst. 3 o. z.), soud žalobě podle § 755 o. z. vyhověl. Příčinou rozvratu manželství soud shledal nepřekonatelné odcizení manželů a ztrátu vzájemné důvěry.16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 z. ř. s.17. Ve věci vznikly náklady státu na tlumočení jednání do jazyka, jemuž jeden z účastníků rozumí, které však soud účastníkům k náhradě neukládá, a proto soud rozhodl, že Česká republika - Okresní soud v Ústí nad Labem nemá nárok na náhradu nákladů státu.