22 C 66/2024-92 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Návrhem na rozvod manželství, podaným u zdejšího soudu dne 16. 2. 2024, se manželka domáhala rozvodu se svým manželem s odůvodněním, že její soužití s manželem je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, a to když z důvodů dlouhotrvajících neshod v manželství, došlo k faktickému rozchodu manželů ke konci roku 2023 a tito se zároveň od této doby ani nikterak intimně nestýkají, přičemž odpůrce se následně 30. 11. 2023 odstěhoval do Itálie. Z manželství se narodilo jedno dítě, a to nezl. , jméno FO, , nar. , datum, , když manželka zároveň podala návrh na úpravu jeho poměrů pro dobu po rozvodu ke zdejšímu soudu.2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství přes opakované výzvy soudu nevyjádřil a k jednání nařízenému na 25. 6. 2025 se, ač řádně předvolán, bez předchozí omluvy nedostavil, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”).3. Z provedeného dokazování oddacím listem, lustracemi centrální evidence obyvatel obou manželů, rozsudkem opatrovnického rozsudku zdejšího soudu a výslechem manželky soud zjistil následující skutečnosti, které se staly zároveň jeho závěrem o skutkovém stavu:4. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 10. 5. 2014 v , Anonymizováno, v Itálii (viz oddací list); z manželství se narodilo nezletilé dítě, a to nezl. , jméno FO, , nar. , datum, (viz rodný list dítěte), o jehož výchově bylo rozhodnuto pro dobu po rozvodu pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. 6. 0202, č. j. , spisová značka, (viz popsaný rozsudek). Manželé netvoří manželské společenství, intimně se nestýkají od prosince 2023, kdy se manžel odstěhoval do Itálie z posledního společného bydliště manželů na adrese , Adresa manželky, , ani jeden z manželů nechce společenství obnovit, jak manželka výslovně uvedla při svém výslechu, a jak soud dovodil z pasivity manžela ve vztahu k rozvodovému řízení. Manželství manželů je tak již pouze formálním svazkem, přičemž jako příčinu jeho rozvratu soud shledal vzájemné nepřekonatelné rozpory mezi manželi o jejich dalším společném životě, které vedli k jejich vzájemnému odcizení a vymizení jejich vzájemného kontaktu.5. Ve smyslu § 389 odst. 1 zák. č. 293/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních – dále jen „z. ř. s.“, soud upustil od výslechu manžela, když z jeho postoje a provedeného dokazování měl soud za prokázané všechny rozhodné skutečnosti.6. Po právní stránce soud nejprve posoudil svou pravomoc ve věci jednat a rozhodnout, která je dána při zvážení státní příslušnosti manželky Česká republika a manžela Itálie, dle článku 3 bodu 1. písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, neboť oba manželé měli poslední společné obvyklé bydliště na území ČR, v obvodu zdejšího soudu, přičemž zde v době zahájení řízení bydlela manželka a manžel zde má stále ještě evidovaný trvalý pobyt, což zároveň odůvodnilo příslušnost zdejšího soudu dle českých právních předpisů (§ 383 z. ř. s.).7. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.8. Podle § 755 odst. 3 o. z., mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.9. Podle § 758 o. z., manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.10. V posuzovaném případě z provedeného dokazování vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé po delší dobu nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., jelikož netvoří manželské společenství, ani jeden z manželů zjevně nechce manželské soužití obnovit a v manželství setrvat, přičemž dle citovaného ustanovení postačuje pro závěr o ukončení manželského soužití, že pouze jeden z manželů již nechce manželské soužití obnovit, jak to v řešené věci výslovně uvedla a prokázala manželka.11. Jelikož byly splněny všechny podmínky ustanovení § 755 o. z., soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Příčinu rozvratu manželství soud určil ve vzájemných nepřekonatelných rozporech mezi manželi o jejich dalším společném životě, které vedli k jejich vzájemnému odcizení a vymizení jejich vzájemného kontaktu.12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 z. ř. s.13. Ve věci vznikly též náklady státu, a to v souvislosti s doručováním předvolání manželovi a zajištěním tlumočení jednání manželovi do italského jazyka, přičemž se však v obou případech jedná o náklady, které soud účastníkům k náhradě neukládá, a proto soud rozhodl, že Česká republika – Okresní soud v Ústí nad Labem nemá nárok na náhradu nákladů státu.