29 C 183/2025-40 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši celkem , částka, s příslušenstvím, kterou jí žalovaný dluží z titulu smlouvy o zápůjčce a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně prostřednictvím internetových stránek , webové stránky, s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce dne , datum, , na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, do , datum, . Žalovaný však žalobkyni, ani přes písemnou upomínku, tuto částku nezaplatil. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala z této dlužné částky v zákonné výši ode dne zesplatnění dlužné částky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že dne , datum, žalovaný s žalobkyní (prostřednictvím internetových stránek , webové stránky, ) uzavřel smlouvu o zápůjčce, tak jak uvedla žalobkyně. Dále soud vycházel z výpisu účtu (potvrzení o platbě) všeobecných podmínek půjčky a dalších listin založených ve spise. Po skutkové stránce má soud za prokázané veškeré skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, když o jejich správnosti a pravosti nemá důvod pochybovat. Žalovaný na svůj dluh nezaplatil ničeho.4. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku, dle kterého platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 obč. zákoníku platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1958 ob. č. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně jako poskytovatel půjčky, splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.5. Ve věci tak bylo prokázáno, že žalovaný zapůjčenou jistinu ve výši , částka, (tj. jistina , částka, a poplatek ve výši , částka, ) žalobkyni dluží s tím, že splatnost půjčky nastala dne , datum, . Od tohoto dne, respektive dne následujícího, tak byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Žaloba by tak byla shledána jako plně důvodná. Dále žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením ve výši , částka, (4x písemná výzva po , částka, , byť jejich počet a výši ceny soud považuje za hraniční, ovšem ujednání o ceně je součástí smlouvy samotné, tj. celkem , částka, . A dále v souvislosti s prodlením žalovaného na smluvní pokutu ve výši , částka, dle čl. 2.3 smlouvy (0,1 % denně za každý den prodlení, v kapitalizované výši do limitu dle § 122 z. č. 257/2016 Sb.).6. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně ve výše uvedeném rozsahu je důvodný a podložený příslušnými důkazy, jak je výše uvedeno. Proto výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl.7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši , částka, , sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (ve znění účinném do 31. 12. 2024), z částky , částka, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (ve znění účinném do 31. 12. 2024) a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (ve znění účinném od 1. 1. 2025), včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (ve znění účinném do 31. 12. 204) a jedné paušální náhrady výdajů ve výši , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. (ve znění účinném od 1. 1. 2025) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .9. Za další písemné podání žalobce, obsahující doplnění žaloby, soud žalobkyni náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta již nepřiznal, neboť skutečnosti v něm uvedené měly být součástí žaloby, a nelze jej tak považovat za účelně provedený úkon právní služby.10. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.