29 C 451/2024-30 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím jako dlužných plateb za odebranou elektřinu. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, Smlouvu o dodávce elektřiny č. , číslo, , a to do odběrného místa na adrese , adresa, . Na základě této smlouvy odebíral žalovaný od žalobkyně elektřinu a za takto odebranou elektřinu se zavázal hradit stanovenou kupní cenu. Žalovaný neuhradil žalobkyni fakturu č. , číslo, na částku , částka, , splatnou dne , datum, a fakturu č. , číslo, na částku , částka, , splatnou dne , datum, . Úrok z prodlení žalobkyně požadovala z dlužných částek ode dne splatnosti faktury č. , číslo, do zaplacení. Žalovaný dlužné částky žalobkyni neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě ani k věci samé nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání. Provedeným dokazováním soud prokázal, že žalovaný uzavřel kupní Smlouvu o dodávce elektřiny ze dne , datum, . Na základě této smlouvy žalovaný odebíral od žalobkyně elektřinu a za takto odebranou elektřinu se zavázal hradit stanovenou kupní cenu. Žalovaný odebíral elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa , adresa, . Žalovaný neuhradil žalobkyni fakturu č. , číslo, na částku , částka, , splatnou dne , datum, a fakturu č. , číslo, na částku , částka, , splatnou dne , datum, . Výše uvedené faktury se vztahují k odběrnému místu shora uvedenému. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je důvodný a podložený příslušnými důkazy. Soud ve věci vycházel z provedených důkazů, zejména smlouvy o dodávce elektřiny, faktur, obchodních podmínek, upomínky a dalších důkazů založených ve spise.4. Do prodlení se zaplacením kupní ceny za elektřinu se žalovaný dostal dne , datum, a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši (§ 2 nařízení vlády č. 351/2014 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné částky tak, jak v žalobě navrhla žalobkyně, v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Žalovaný dluh byl posouzen jako dluh na energiích dle kupní smlouvy (§ 2079 obč.z.).5. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje , částka, .7. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru, první tři úkony), když jinou odměnu již nepovažoval za přiměřenou složitosti věci. K tomu soud uvádí, že se zcela zjevně o formulářovou žalobu jedná, když jednotlivé žaloby žalobkyně podobného typu se liší pouze základními údaji, např. označením žalovaných, datem uzavření smlouvy, označením odběrného místa a údaji z žalovaných faktur, případně jejich textace je obsahově výrazně podobná, pokud není shodná. Není porušením práva na právní pomoc, nepřizná-li soud náhradu nákladů úspěšnému účastníku, pokud jsou naplněna zákonná kritéria, za nichž soud náhradu nákladů přiznat nemůže, např. proto, že jde o náklady, které nebyly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12). Soud dále odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, ve kterém Ústavní soud vymezil pojem formulářové žaloby tak, že zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně stylizace a formálního vyjádření takové žaloby, bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Ústavní soud dále uvedl, že úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby a další návrhy lze kvalifikovat jako administrativní úkony, byť i s nimi vznikají žalobci náklady. Z toho lze uzavřít, že jednak podaná žaloba je formulářovou žalobou tak, jak ji vymezil Ústavní soud, a dále že § 14b advokátního tarifu není v rozporu s ústavním pořádkem, naopak přiměřeně zohledňuje uvedenou judikaturu Ústavního soudu.8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.