ECLI: ECLI:CZ:OSUL:2025:30.C.17.2025.34 Datum: 2025-02-25 Předmět: o zaplacení 78 500 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 151 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ ["dlužné nájemné""bezdůvodné obohacení""smlouva nájemní"]
O co šlo: o zaplacení 78 500 Kč s příslušenstvím (["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 151 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2)
1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhal na žalovaném zaplacení částky ve výši 78.500,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřel dne 1.1.2024 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem bytu č. , adresa, (dále jen „byt“), a to na dobu určitou od 1.1.2024 do 30.6.2024. Účastnící řízení následně dne 30.6.2024 uzavřeli další nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl opětovně pronájem bytu, a to na dobu určitou od 1.7.2024 do 30.9.2024. Nájemné bylo ujednáno ve výši 9.500,- Kč/měsíc a služby spojené s užíváním bytu byly ujednány ve výši 3.500,- Kč/měsíc, tj. celkem 13.000,- Kč/měsíc. Tyto částky byly splatné do 10. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný žalobci nezaplatil nájemné ve výši 7.000,- Kč za měsíc květen 2024, jakož i žalobci nezaplatil nájemné a služby ve výši 13.000,- Kč za měsíce červen 2024, červenec 2024, srpen 2024 a září 2024, přestože byl vyzván ke zjednání nápravy. Celkově se jedná o částku ve výši 59.000,- Kč. Nájemní vztah skončil dne 30.9.2024, žalovaný však byt žalobci předal až dne 15.11.2024. Žalobce se tak na žalovaném domáhá nájemného a služeb za období od 1.10.2024 do 15.11.2024 ve výši 19.500,- Kč (13.000,- Kč + 6.500,- Kč). Žalobce se tak podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení 78.500,- Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalobce s žalovaným uzavřel dne 1.1.2024 Smlouvu o nájmu bytu, jejímž předmětem byl pronájem bytu, a to na dobu určitou od 1.1.2024 do 30.6.2024. Účastnící řízení následně dne 30.6.2024 uzavřeli další Smlouvu o nájmu bytu, jejímž předmětem byl opětovně pronájem bytu, a to na dobu určitou od 1.7.2024 do 30.9.2024. Nájemné bylo v obou případech ujednáno ve výši 9.500,- Kč/měsíc a služby spojené s užíváním bytu byly ujednány ve výši 3.500,- Kč/měsíc, tj. celkem 13.000,- Kč/měsíc. Tyto částky byly splatné do 20. dne příslušného kalendářního měsíce v případě první Smlouvy o nájmu bytu, resp. do 10. dne příslušného kalendářního měsíce v případě druhé Smlouvy o nájmu bytu. Žalovaný žalobci nezaplatil nájemné ve výši 7.000,- Kč za měsíc květen 2024, jakož i žalobci nezaplatil nájemné a služby ve výši 13.000,- Kč za měsíce červen 2024, červenec 2024, srpen 2024 a září 2024, přestože byl vyzván ke zjednání nápravy (viz Výzva k vyklizení a předání bytu a k úhradě dlužného nájemného ze dne 11.9.2024, podací lístek a kopie obálky). Celkově se jedná o částku ve výši 59.000,- Kč. Nájemní vztah skončil dne 30.9.2024, žalovaný však byt žalobci předal až dne 15.11.2024 (viz Předávací protokol ze dne 15.11.2024). Z listiny označené jako Informace o jednotce soud zjistil, že žalobce je vlastníkem bytu.5. Lze konstatovat, že žalovaný žalobci nezaplatil částku 59.000,- Kč, jakož ani žádnou částku za užívání bytu v období od 1.10.2024 do 15.11.2024, když byt byl žalovaným žalobci předán zpět až 15.11.2024.6. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:7. Účastnící řízení uzavřeli dne 1.1.2024, resp. dne 30.6.2024, platně v písemné formě nájemní smlouvy dle § 2235 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“). Obě nájemní smlouvy byly uzavřeny na dobu určitou do 30.6.2024, resp. do 30.9.2024. Žalovaný, jakožto nájemce, byl dle nájemních smluv povinen žalobci, jakožto pronajímateli, platit měsíčně nájemné (9.500,- Kč) a zálohy za plnění spojená s užíváním bytu (3.500,- Kč). Jelikož žalovaný tuto smluvně převzatou povinnost porušil (částečně za měsíc květen 2024, a zcela za měsíce červen 2024 až září 2024, když ničeho nezaplatil), lze konstatovat, že se žalobce na žalovaném důvodně domáhal zaplacení částky v celkové výši 59.000,- Kč, jež koresponduje dlužnému nájemnému a dlužným zálohám za plnění spojená s užíváním bytu za zmíněné časové období (§ 2246 odst. 1 NOZ, § 2247 odst. 1 NOZ).8. Nájemní vztah založený mezi účastníky řízení v pořadí druhou nájemní smlouvou skončil dne 30.9.2024. Pakliže žalovaný žalobci předal byt až dne 15.11.2024, tj. nikoliv v den skončení nájmu dne 30.9.2024, má tato okolnost za následek, že se žalobce na žalovaném důvodně domáhal náhrady ve výši ujednaného nájemného za období od 1.10.2024 do 15.11.2024 (§ 2295 NOZ). Jedná se o náhradu ujednaného nájemného v souhrnné výši 14.250,- Kč (9.500,- Kč/říjen 2024 + 4.750,- Kč/listopad 2024). Částka 4.750,- Kč odpovídá polovině ujednaného měsíčního nájemného.9. Právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného představuje nárok, který vyplývá přímo ze zákona (NOZ), a který vychází ze skutečnosti, že nájemce, ačkoliv již nájem skončil, pokračuje v užívání bytu; pronajímatel s ním tak nemůže po tuto dobu disponovat a pronajmout ho jinému nájemci, který by platil nájemné.10. Lze shrnout, že žalobci vzniklo vůči žalovanému důvodné právo na zaplacení nájemného a plnění spojeného s užíváním bytu v celková výši 59.000,- Kč, jakož mu i vzniklo právo na zaplacení náhrady ujednaného nájemného ve výši 14.250,- Kč, tj. celkem 73.250,- Kč.11. Jelikož se žalovaný se zaplacením těchto částek ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ), vzniklo žalobci právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z každé jednotlivé dlužné částky, a to od následujícího dne po marném uplynutí splatnosti každé jednotlivé částky.12. Pokud se týká částky ve výši 7.000,- Kč (nájem – květen 2024) a částky ve výši 13.000,- Kč (nájem – červen 2024), tak v těchto dvou případech žalobci vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení až od 21.5.2024, resp. až od 21.6.2024, a nikoliv již od 11.5.2024, resp. již od 11.6.2024, jak bylo požadováno žalobcem.13. Je tomu z důvodu, že dle první nájemní smlouvy byl žalovaný povinen nájemné a zálohy za plnění spojená s užíváním bytu zaplatit nejpozději do 20. dne příslušného kalendářního měsíce. Jestliže žalovaný tuto povinnost k uvedenému datu nesplnil řádně a včas, dostal do prodlení se splněním této povinnosti, nejdříve však 21. den příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný se tudíž poprvé octil v prodlení dne 21.5.2024, resp. dne 21.6.2024, pročež se žalobce až od těchto dvou dat mohl na žalovaném důvodně domáhat zaplacení úroku z prodlení. Pakliže žalobce úrok z prodlení požadoval již od 11.5.2024, resp. od 11.6.2024, domáhal se jej předčasně.14. Dle v pořadí druhé nájemní smlouvy byla splatnost těchto dvou peněžních plnění sjednána do 10. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalobce se proto ohledně zbývajících dvou peněžních plnění domáhal na žalovaném správně úroku z prodlení od 11. dne příslušeného kalendářního měsíce.15. Ve vztahu k náhradě ve výši ujednaného nájemného soud uvádí následující. Jelikož se jedná o nárok plynoucí přímo ze zákona (NOZ), a jelikož se v takovém případně vychází z výše nájemného sjednaného v nájemní smlouvě, že zde dle soudu není žádného důvodu, aby se i ohledně splatnosti náhrady ve výši ujednaného nájemného nemohlo vyjít z termínu splatnosti obsaženého ve druhé nájemní smlouvě.16. Jak bylo shora zmíněno, splatnost nájemného byla ve druhé nájemní smlouvě stanovena nejpozději do 10. dne příslušného kalendářního měsíce. To znamená, že žalovaný se s úhradou náhrady nájemného ocitl v prodlení poprvé dne 11.10.2024, resp. dne 11.11.2024. Pakliže se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení úroku z prodlení z náhrady nájemného až od 16.11.2024, domáhal se zaplacení úroku z prodlení od správného data a tedy i důvodně.17. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem II. tohoto rozsudku vyhověl v tom rozsahu, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 73.250,- Kč s příslušným úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných částek.18. Soud ovšem výrokem I. tohoto rozsudku zamítl žalobu, pokud se týká úroků z prodlení z částek 7.000,- Kč od 11.5.2024 do 20.5.2024, resp. 13.000,- Kč od 11.6.2024 do 20.6.2024, neboť v těchto dvou případech byly úroky z prodlení žalobcem požadovány předčasně.19. Soud výrokem I. tohoto rozsudku zamítl nárok žalobce na zaplacení částky ve výši 5.250,- Kč (3.500,- Kč + 1.750,- Kč), a to včetně souvisejícího příslušenství od 16.11.2024 do zaplacení. Částka ve výši 5.250,- Kč koresponduje zálohám za plnění spojená s užíváním bytu za měsíc říjen 2024 a za polovinu listopadu 2024.20. Důvod, proč soud tento nárok zamítl, tkví ve skutečnosti, že dle § 2295 NOZ má pronajímatel po skončení nájmu, nebyl-li byt řádně předán ke dni skončení nájmu zpět pronajímate