30 C 184/2025-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Manželka se návrhem došlým soudu dne , datum, domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že mezi manželi jsou již delší dobu problémy zejména v oblasti finanční a sexuální, jakož i mezi nimi panují problémy, které se týkají dětí a domácnosti. S ohledem na tyto skutečnosti manželka navrhla, aby manželství bylo rozvedeno.2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil podáním ze dne , datum, .3. Mezi účastníky řízení jsou shodná následující právně významná tvrzení, na jejichž podkladě dospěl soud k závěru o skutkovém stavu:4. Při ústním jednání bylo k dotazu soudu učiněno nesporným, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a že nelze očekávat jeho obnovení, pročež je manželství rozvrácené. Příčina rozvratu manželství spočívá zejména ve vzájemném citovém odloučení. Pokud se týká toho, kdo se zapříčinil o rozvrat manželství, shodně uvádějí, že na rozvratu manželství se podíleli stejnou měrou. Manželé dále uvádějí, že spolu od září 2024 nesdílejí společnou domácnost.5. Soud při ústním jednání provedl následující listinný důkaz, z něhož zjistil tyto skutečnosti:6. Z oddacího listu soud zjistil, že manželství účastníků řízení bylo uzavřeno dne , datum, v , adresa, , a že je zapsáno v knize manželství , adresa, ve svazku , Anonymizováno, , roč. , Anonymizováno, , na straně , Anonymizováno, , pod poř. č. , hodnota, .7. Vzhledem k tomu, že manželé učinili nesporným skutečnosti týkající se příčin rozvratu jejich manželství, jakož i toho, kdo se zapříčinil o rozvrat manželství, když současně výslovně vyloučili obnovení soužití manželů, soud proto nepřikročil k účastnickým výslechům manželů dle ustanovení § 389 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z.ř.s.“), neboť za dané skutkové situace shledal provedení těchto výslechů za nadbytečné.8. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:9. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), platí, že manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odst. 2 téhož ustanovení taktéž platí, že přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.10. Podle ustanovení § 756 NOZ platí, že soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.11. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že zákonné podmínky rozvodu manželství podle ustanovení § 755 NOZ jsou v daném případě splněny, neboť soužití účastníků řízení je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, když nelze očekávat jeho obnovení. Lze tedy shrnout, že z provedeného dokazování vyplynulo, že nastal rozvrat manželství. Pokud se týká příčin rozvratu, je z nesporných skutkových tvrzení účastníků řízení patrné, že rozvrat manželství nastal zejména v důsledku citového odloučení manželů s tím, že na rozvratu manželství se účastnící řízení podíleli stejnou měrou.12. S ohledem na shora uvedené, když soud neshledal žádné zákonné překážky, které by bránily rozvodu manželství, rozhodl výrokem I. tak, že manželství účastníků řízení dle ustanovení § 755 odst. 1 NOZ rozvedl.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. podle ustanovení § 23 z.ř.s., když dle tohoto ustanovení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Soud v dané věci neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly odchýlení se od tohoto závěru, když navíc účastnící řízení náhradu nákladů ani nepožadovali.