30 C 247/2025-18 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne , datum, , ve znění podání ze dne , datum, , domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 90.660,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřel dne , datum, smlouvu, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 44.560,40 Kč, které měla žalovaná vrátit prostřednictvím měsíčních splátek. Žalovaná měla celkem zaplatit 108.792,- Kč. Úroková sazba byla ujednána ve výši 60 % ročně. Žalovaná zaplatila šest splátek v celkové výši 18.132,- Kč (6 x 3.022,- Kč). Žalovaná více splátek nezaplatila, přestože byla vyzvána ke zjednání nápravy. Žalobce se tak podanou žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 90.660,- Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Podáním ze dne , datum, vzal žalobce žalobu co do (smluvního) úroku ve výši 30 % ročně z částky 90.660,-Kč od , datum, do zaplacení a co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 90.660,- Kč od , datum, do zaplacení částečně zpět, pročež soud výrokem I. tohoto rozsudku dle § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu zastavil, když pro tento procesní úkon nebylo třeba souhlasu žalované.5. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalobce s žalovanou uzavřel dne , datum, listinu označenou jako Smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalované na její bankovní účet bankovním převodem dne , datum, (viz Potvrzení o platbě) poskytnuty peněžní prostředky ve výši 44.560,40 Kč, které měla žalovaná vrátit prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 3.022,- Kč. Žalovaná měla celkem vrátit (zaplatit) 108.792,- Kč. Úroková sazba byla ujednána ve výši 60 % ročně. Žalovaná zaplatila šest splátek v souhrnné výši 18.132,- Kč (6 x 3.022,- Kč). Žalovaná více splátek nezaplatila, přestože byla vyzvána ke zjednání nápravy.6. Z uvedeného lze učinit skutkový závěr, že žalované byly žalobcem reálně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 44.560,40 Kč. Žalovaná žalobci zaplatila částku ve výši 18.132,- Kč. K vrácení zbývá částka 26.428,40 Kč, kterou žalovaná žalobci dosud nevrátila, přestože byla vyzvána ke zjednání nápravy (viz kupříkladu podání žalobce ze , datum, ).7. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), na základě které byl zapůjčitel (žalobce) povinen přenechat vydržiteli (žalované) zastupitelnou věc (peněžní prostředky ve výši 44.560,40 Kč) tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu a vedle toho zaplatil sjednaný úrok. Žalobce svoji povinnost splnil, avšak povinnost žalované nebyla řádně a zcela splněna, když žalovaná žalobci poskytnuté peněžní prostředky zcela nevrátila (nezaplatila). Žalovaná se proto ocitla v prodlení s vrácením poskytnutých peněžních prostředků dle § 1968 NOZ, pročež žalobce má právo požadovat po žalované nejen sjednaný úrok (nyní po částečném zpětvzetí požadovaný ve výši 30 % ročně), nýbrž i úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobce vzal zpět nárok na smluvní úrok z prodlení.8. S ohledem na výše uvedené soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 26.428,40 Kč s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 26.428,40 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 26.428,40 Kč od , datum, do zaplacení.9. Pokud se jedná o zbývající žalobcem požadovanou částku ve výši 64.231,60 Kč, soud uvádí, že má za to, že žalobce se zaplacení této částky domáhal nedůvodně.10. Soud vyšel především ze skutečnosti, že smluvní úrok úvěru ve výši 60 % ročně lze nesporně pokládat za úrok, jehož výše mnohonásobně překračuje obvyklou výši úroků. Jinými slovy řečeno – sjednaná úroková sazba násobně překračuje běžné tržní sazby úvěrů. Odhadovaná roční procentní sazba nákladů (RPSN) pro zápůjčku, kde bylo reálně poskytnuto 44.560,40 Kč a měsíčně se splácí 3.022,- Kč po dobu 36 měsíců, činí přibližně 99,61 %.11. Dle soudu nemůže být sporu o tom, že se jedná o extrémně vysokou roční procentní sazbu nákladů. Takto vysoké sazbě nelze poskytnout právní ochranu. Jedná se naopak o sazbu (o výši sazby), jež je v rozporu s dobrými mravy, resp. o právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Takové právní jednání je absolutně neplatné. K neplatnosti takového právního jednání je soud povinen přihlédnout z úřední činnosti.12. Z rozvedených důvodů soud shledal ujednanou úrokovou sazbu úvěru ve výši 60 % ročně, čemuž v projednávané věci koresponduje RPSN ve výši 99,61 %, za absolutně neplatné právní jednání.13. Soud si je vědom skutečnosti, že žalobce podáním ze dne , datum, omezil požadovaný úrok úvěru na 30 % ročně. Dle soudu se tato sazba úvěru (výše úvěru) již limitně blíží obvyklé výši úroků, jež je zejména typická pro nebankovní poskytování peněžních prostředků. Dle soudu se jedná o úrokovou sazbu úvěru, která je v kontextu celé záležitosti již akceptovatelná, pročež jí lze poskytnout právní ochranu.14. Žalobce se sice dopustil právního jednání, když právě žalobce je výhradním autorem textu uzavřené smlouvy o zápůjčce, které mělo za následek jeho částečnou neplatnost. Současně však nelze připustit, a to ani při tomto pochybení žalobce, aby žalované bylo umožněno vrátit (zaplatit) toliko jistinu, a to bez jakéhokoliv příslušenství. Soud je naopak toho názoru, že úroková sazba úvěru ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny představuje správné a spravedlivé konsenzuální řešení, v němž je dostatečně zhodnocen dosavadní přístup obou účastníků řízení. Jinak řečeno – tato úroková sazba představuje přiměřené řešení s ohledem na všechny okolnosti případu. Zvolený přístup odpovídá zásadě spravedlivého vyvážení práv a povinností obou stran.15. Soud žalobci částku 64.231,60 Kč nepřiznal rovněž z důvodu, že pokládá za neakceptovatelné, aby v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení, v důsledku čehož dojde k zesplatnění úvěru, tato skutečnost měla za následek, že dojde ke kapitalizaci sjednaného úroku úvěru, který se následně stane součástí jistiny, což by mělo dále za následek, že žalovaná by z takto konstruované jistiny měla hradit ujednaný úrok úvěru. Pro soud je takový postup neakceptovatelný. Nelze připustit, a to bez ohledu na sjednanou výši úvěru, aby žalovaná byla nucena hradit úrok úvěru dvakrát. Pakliže by se totiž kapitalizovaný úrok úvěru stal součástí jistiny a z této jistiny by se měl hradit úrok úvěru, v konečném důsledku by to znamenalo, že by žalovaná úrok úvěru zaplatila dvakrát. To nelze připustit. Takovému potencionálnímu právnímu jednání nelze poskytnout právní ochranu.16. Je právně zcela nepřípustné, aby tímto, byť smluvně ujednaným, způsobem docházelo k dalšímu a k dalšímu navyšování odměny žalobce. Sankcí za prodlení dlužníka s vracením poskytnutých peněžních prostředků je zpravidla nově vzniklá povinnost zaplatit vedle dosavadní povinnosti i úrok z prodlení, není-li kupříkladu sjednána i smluvní pokuta.17. Nelze však již přivolit, aby tato skutečnost pro dlužníka znamenala, že úrok úvěru bude muset zaplatit dvakrát. Takový postup by již byl tzv. za hranou, tj. překročil by meze právní přípustnosti, pročež je vyloučeno, aby mu ze strany soudu mohla být poskytnuta právní ochrana. Takový postup by vedl k dvojímu úročení, což je v rozporu s § 1806 NOZ a zásadou zákazu lichvy. Úrok z úroků je obecně přípustný, lze jej požadovat, ale musí být výslovně a zcela jednoznačně sjednán. Článek 3.2. smlouvy o zápůjčce nelze dle názoru soudu pokládat za výslovné a jednoznačné ujednání ve smyslu § 1806 NOZ, na jehož podkladě by se žalovaná v písemné formě platně zavázala žalobci hradit úrok z úroku.18. Ze shora rozvedených důvodů soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu co do částky 64.231,60 Kč, neboť žalobce se zaplacení této částky domáhal nedůvodně.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Je tomu z důvodu, že žalobce byl ve věci z větší části neúspěšný, pročež mu nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalované sice v poměrné výši vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Avšak z důvodu, že žalované v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné náklady, soud jí proto rovněž nepřiznal (právo na) náhradu ná