30 C 353/2024-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Manželka se návrhem došlým soudu dne , datum, domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že mezi manžely vymizela náklonost, pročež následné neshody způsobily rozvrat manželství. Manželka se ze společné domácnosti odstěhovala v srpnu 2024. S ohledem na tyto skutečnosti manželka navrhla, aby soud manželství rozvedl.2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil při jednání dne 27.2.2025.3. Mezi účastníky řízení jsou shodná následující právně významná tvrzení, na jejichž podkladě dospěl soud k závěru o skutkovém stavu:4. Při ústním jednání bylo k dotazu soudu učiněno nesporným, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a že nelze očekávat jeho obnovení, pročež je manželství rozvrácené. Příčina rozvratu manželství spočívá zejména ve vzájemném citovém odloučení. Pokud se týká toho, kdo se zapříčinil o rozvrat manželství, shodně uvádějí, že na rozvratu manželství se podíleli stejnou měrou. Manželé dále uvádějí, že spolu od srpna 2024 nesdílejí společnou domácnost.5. Vzhledem k tomu, že účastnící řízení učinili nespornými skutečnosti týkající se rozvratu manželství, tj. zejména že spolu nežijí téměř šest měsíců, jakož i učinili nesporným jejich záměr se rozvést, přičemž soud tato tvrzení shledal pravdivými, tak za této situace nepřikročil k účastnickému výslechu účastníků řízení dle ustanovení § 389 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z.ř.s.“), neboť provedení těchto výslechů považoval za nadbytečné. Účastníci řízení ostatně ani provedení takových výslechů netrvali.6. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , právnická osoba, , který nabyl právní moci dne 2.1.2025, soud zjistil, že opatrovnickým soudem byla schválena dohoda manželů ohledně nezletilých pro dobu po rozvodu manželství. Z odůvodnění rozsudku soud nezjistil, že by rozvod účastníků řízení měl být v rozporu se zájmy nezletilých.7. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:8. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), platí, že manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odst. 2 téhož ustanovení taktéž platí, že přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.9. Podle ustanovení § 756 NOZ platí, že soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.10. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že zákonné podmínky rozvodu manželství podle ustanovení § 755 NOZ jsou v daném případě splněny, neboť soužití účastníků řízení je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, když nelze očekávat jeho obnovení. Lze tedy shrnout, že z provedeného dokazování vyplynulo, že nastal rozvrat manželství. Pokud se týká příčin rozvratu, je z nesporných skutkových tvrzení účastníků řízení patrné, že rozvrat manželství nastal zejména v důsledku citového odloučení manželů s tím, že na rozvratu manželství se účastnící řízení podíleli stejnou měrou.11. S ohledem na shora uvedené, když soud neshledal žádné zákonné překážky, které by bránily rozvodu manželství, rozhodl výrokem I. tak, že manželství účastníků řízení dle ustanovení § 755 odst. 1 NOZ rozvedl.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. podle ustanovení § 23 z.ř.s., když dle tohoto ustanovení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Soud v dané věci neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly odchýlení se od tohoto závěru, když navíc účastnící řízení náhradu nákladů ani nepožadovali.