33 C 18/2025-57 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 56 488 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených zápůjček, které poskytla žalobkyně žalované. Žalobkyně žalované poskytla na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 15 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 24 494 Kč, tvořenou jistinou 15 000 Kč a souhrnným poplatkem 9 494 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 361 Kč. Žalovaná při žádosti o úvěr uvedla, že bydlela ve vlastním bytě a nevlastnila automobil. Dále uvedla, že vlastní bankovní účet na své jméno, dosáhla středoškolského vzdělání, je vdaná nebo v registrovaném partnerství a nemá vyživovací povinnost k žádné osobě. Žalovaná dále uvedla, že spotřebitelský úvěr žádá za účelem zakoupení dovolené. Ohledně svých příjmů uvedla, že pracuje na plný úvazek u společnosti , právnická osoba, ., a to na pozici dělnice. Žalovaná dosahovala průměrného výdělku 22 114 Kč. Žalovaná dále uvedla, že čisté příjmy dalšího člena domácnosti činí 30 000 Kč (žalovaná byla vdaná/v registrovaném partnerství). Žalovaná dále uvedla, že na spotřebitelský úvěr od jiné společnosti hradí měsíčně 10 000 Kč. Své měsíční výdaje přesahující životní minimum (zahrnující energie, služby a stravu), odhadla žalovaná na 2 500 Kč. Tato částka odpovídala době, oblasti i životní situaci – žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost, bydlela ve vlastním, tedy nehradila nájemné a své náklady sdílela s další osobou v domácnosti. Žalobkyně následně provedla náhled do registru NRKI/BRKI. Z náhledu bylo zjištěno, že žalovaná ke dni podání žádosti o spotřebitelský úvěr měla celkem , hodnota, aktivních závazků. Jednalo se o osobní úvěr ze dne , datum, , který měl být splacen prostřednictvím jedné měsíční splátky, a spotřebitelský úvěr ze dne , datum, , na který zbývalo uhradit na jistině částku 3 866 Kč. Žalovaná měla dále kontokorentní úvěr od bankovní společnosti s limitem 20 000 Kč, kde nebyly předepsané pravidelné splátky. Dále měla žalovaná revolvingový účet z roku 2008 s limitem 30 000 Kč a předepsanou splátkou 370 Kč a kreditní kartu splátkovou z roku 2007 s limitem 55 000 Kč.2. Žalobkyně žalované poskytla na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 25 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 47 318 Kč, tvořenou jistinou 25 000 Kč a souhrnným poplatkem 22 318 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 629 Kč. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas, když neuhradila ani první splátku. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že bydlela ve vlastním bytě a nevlastnila automobil. Dále uvedla, že vlastní bankovní účet na své jméno, dosáhla středoškolského vzdělání, je vdaná nebo v registrovaném partnerství a nemá vyživovací povinnost k žádné osobě. Žalovaná dále uvedla, že spotřebitelský úvěr žádá za účelem vybavení domácnosti. Ohledně svých příjmů uvedla, že pracuje na plný úvazek u společnosti , právnická osoba, ., a to na pozici laborantka. Výplatním dne byl 15. den v měsíci a žalovaná dosahovala průměrného výdělku 24 059 Kč. Žalovaná dále uvedla, že čisté příjmy dalšího člena domácnosti činí 40 000 Kč (žalovaná byla vdaná/v registrovaném partnerství). Co se týče měsíčních výdajů žalované, ta uvedla, že na spotřebitelský úvěr od jiné společnosti hradí měsíčně 5 500 Kč, žalovaná dále uvedla že na úvěr z předchozí smlouvy u žalobkyně hradí měsíčně částku 1 361 Kč. Své měsíční výdaje přesahující životní minimum (zahrnující energie, služby a stravu), odhadla žalovaná na 2 500 Kč. Tato částka odpovídala době, oblasti i životní situaci. Žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost, bydlela ve vlastním, tedy nehradila nájemné a své náklady sdílela s další osobou v domácnosti. Žalobkyně následně provedla náhled do registru NRKI/BRKI. Z náhledu bylo zjištěno, že žalovaná ke dni podání žádosti o spotřebitelský úvěr měla celkem , hodnota, aktivních závazků. Jednalo se o osobní úvěr ze dne , datum, na částku ve výši 7 400 Kč, která měla být splacena formou jedné splátky, dále osobní úvěr z předchozí smlouvy u žalobkyně, osobní úvěr ze dne , datum, na částku ve výši 7 600 Kč, který měl být splacen prostřednictvím jedné měsíční splátky, a spotřebitelský úvěr ze dne , datum, , na který zbývalo uhradit na jistině částku 3 866 Kč. Žalovaná měla dále kontokorentní úvěr od bankovní společnosti s limitem 20 000 Kč, kde nebyly předepsané pravidelné splátky. Dále měla žalovaná revolvingový účet z roku 2008 s limitem 30 000 Kč a předepsanou splátkou 370 Kč a kreditní kartu splátkovou z roku 2007 s limitem 55 000 Kč.3. Žalobkyně spolu s žalovanou uzavřela dne , datum, Dohodu o snížení dlužné částky ze zápůjčky (dále jen „Dohoda“), kterou nahradili závazky z obou výše uvedených smluv. V dohodě se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit celkovou částku ve výši 69 398 Kč, a to prostřednictvím 48 měsíčních splátek, přičemž prvních 47 splátek bylo sjednáno ve výši 1 445 Kč a poslední 48. splátka byla sjednána ve výši 1 463 Kč. Jednotlivé splátky měly být uhrazeny vždy do 15. dne v měsíci, počínaje lednem 2023. Žalovaná následně uhradila dne , datum, částku ve výši 1 445 Kč a dne , datum, ve výši 1 445 Kč. Vzhledem ke skutečnosti že žalovaná neuhradila řádně a včas druhou, třetí a čtvrtou splátku, došlo v souladu s čl. III. Dohody dne , datum, k zesplatnění celého dluhu. Žalovaná následně uhradila částku 10 000 Kč, a to dne , datum, . Žalované byla poté na jí uvedenou korespondenční adresu zaslána právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzva, kterou si žalovaná dne , datum, převzala. S ohledem na skutečnost, že k zesplatnění celého dluhu, tj. částky 66 488 Kč, došlo dne , datum, , žalobkyně současně žádá zákonný úrok z prodlení, a sice: z částky 66 488 Kč od , datum, do , datum, a z částky 56 488 Kč od , datum, do zaplacení. Vedení umořovací tabulky odpovídá vyhlášce včetně její podoby. U odpisových plateb je evidentní, že se jednalo o odpisy, když jsou uváděny platby vč. haléřů a nemohlo být tak placeno v hotovosti. Pokud by žalovaná chtěla tvrdit, že k těmto úhradám došlo, mohla by jednoduše doložit výpis z účtu prokazující úhradu těchto částek. Žalobkyně nemůže prokázat, že se něco nestalo, tedy že žalovaná pohledávka nebyla uhrazena. Dále uvádí, že u smlouvy č. , hodnota, byla odpisovaná částka poměrně vysoká, což je dáno tím, že žalované byla odpuštěna smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Smlouva byla uzavřena v červenci 2021 a smluvní pokuta tak nabíhala do konce roku 2022. Žalobkyně uzavřela, že na základě obou smluv byla žalované poskytnuta celková částka ve výši 40 000 Kč. Žalovaná na základě obou smluv a Dohody uhradila celkovou částku ve výši 23 312 Kč. V případě, že by se soud neztotožnil s právním názorem žalobkyně a dotčené smlouvy shledal neplatnými, žalobkyně zdůrazňuje, že ze strany žalované nedošlo ani k uhrazení jistin a v částce 16 688 Kč by se tak jednalo o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně.4. Žalovaná v obraně uvedla, že neuznává nárok žalobkyně, neboť se nezakládá na platném právním vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. Nároky žalobkyně jsou založeny na neplatné smlouvě o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně, jakožto poskytovatelka spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatelka poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Tyto své povinnosti však žalobkyně před uzavřením smluv řádně nesplnila, když si řádně nezjistila dostatečné informace o příjmech a výdajích žalované, které by byly podloženy relevantními doklady. Jak již bylo uvedeno výše, pro žalobkyni nemohly být dostačující pouze informace sdělené mu žalovanou, obzvlášť pokud jde o informace o příjmech a výdajích žalované. V této souvislosti odkazuje žalovaná na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39. S ohledem na podobnost ustanovení týkajících se posuzovaní úvěruschopnosti v zákoně č. 145/2010 Sb. a v zákoně č. 257/2016 Sb. lze závěry Nejvyššího správního soudu vztáhnout i na obě smlouvy. Dle Nejvyššího správního soudu může s ohledem na konkrétní okolnosti případu být posouzení úvěruschopnosti s