34 C 370/2024-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou došlou nadepsanému soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel , právnická osoba, , IČO:, IČO, (dále jen také „Společnost“) prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřel s žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému téhož dne převodem na jeho bankovní účet částku , částka, , která měla být žalovaným splacena nejpozději dne , datum, . Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit s poplatkem ve výši , částka, , a smluvním úrokem ve výši , částka, . Žalovaný ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač byla soudem vyzván.3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).4. Z formuláře pro standardní informace soud zjistil, že Společnost poskytla žalovanému předsmluvní informace vztahující se k úvěru.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne , datum, mezi , právnická osoba, a žalovaným. Smlouvou se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši , částka, na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši , částka, a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, do 30 dnů od odeslání finančním prostředků žalovanému (, datum, ), přičemž celková částka ke splacení činila , částka, (čl. II bod 2 písm.b). Úroková sazba činila 36 % ročně.6. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne , datum, z bankovního účtu Společnosti odešla platba , částka, na účet č. , č. účtu, .7. Z informace o vlastníkovi soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný.8. Mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla dne , datum, uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem žalobkyně ze dne , datum, .9. Předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky , částka, do tří dnů.10. Z provedeného dokazování vyplynulo, že Společnost uzavřela s žalovaným dne , datum, úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému téhož dne na jeho bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do , datum, společně poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a úrokem ve výši , částka, . Žalovaný uvedenou částku Společnosti nevrátil. Mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla dne , datum, uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“ úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.12. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZSÚ“ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost „s odbornou péčí.“13. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterou uzavřela Společnost s žalovaným coby spotřebitelem, proto soud právní vztahy mezi účastníky posuzoval dle zákona č. 267/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.16. Žalobkyně neprokázala, že Společnost ověřovala úvěruschopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se k jednání nedostavila o odročení jednání nepožádala a soud jí tak nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že žalobkyně je povinna tvrdit a označit důkazy pro svá tvrzení o tom, z jakých konkrétních a konkrétně označených listin, podkladů a dokumentů posuzovala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru a jaké konkrétní informace při posuzování úvěruschopnosti žalované získala.17. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).18. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet19. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.20. V posuzovaném případě žalobkyně neprokázala, že Společnost před uzavřením smlouvy s žalovaným ověřovala úvěruschopnost žalovaného. V důsledku toho je úvěrová smlouva dle § 87 odst. 1 ZSÚ, neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu.21. Společnost tedy poskytla žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši , částka, . Soud proto uložil žalovanému v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ, aby uhradil žalobkyni jistinu ve výši , částka, . Důsledkem neplatnosti smlouvy je i to, že žalobkyně nemá nárok na smluvní úrok, poplatky. Ve zbývajícím rozsahu tak musela být žaloba zamítnuta.22. Ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvě