34 C 406/2023-47 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou podanou nadepsanému soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném mimo jiné i uhrazení nákladů spojených s pořízením výbavičky pro nezletilého , jméno FO, , a to ve výši , částka, . Uvedla, že s žalovaným žila ve společné domácnosti od roku , Anonymizováno, do , Anonymizováno, . Dne , datum, se narodil syn, jehož otcem je žalovaný. Žalovaný otcovství zpochybňuje. Na pořízení výbavičky zaplatila žalobkyně částku , částka, a žalovaný ji přispěl částkou , částka, . Žalobkyně je na rodičovské dovolené, měsíčně pobírá rodičovský příspěvek ve výši , částka, , příspěvek na bydlení ve výši , částka, a na syna pobírá částku , částka, . Žalovaný je zaměstnán jako , Anonymizováno, s měsíčním příjmem , částka, .2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že není otcem nezletilého dítěte.3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . K jednání se dostavila žalobkyně a po předchozí omluvě se nedostavil žalovaný, o odročení jednání nepožádal a souhlasil, aby soud věc projednal v jeho nepřítomnosti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).4. S žalobkyní předložených dokladů soud zjistil, že žalobkyně v období od , datum, do , datum, vynaložila náklady spojené s pořízením oblečení, autosedačky, hygienických prostředků, přípravků pro nezletilé dítě v celkové částce , částka, .5. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, bylo zjištěno, že ve věci nezletilého , jméno FO, , nar. , datum, , soud rozhodl tak, že určil, že jeho otcem je žalovaný. Zároveň soud rozhodl o tom, že se nezletilý , jméno FO, svěřuje do péče žalobkyně a žalovanému stanovil platit výživné na nezletilého , jméno FO, v částce , částka, s účinností od narození dítěte, a to vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilého. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, .6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že účastníci jsou rodiči nezletilého , jméno FO, , nar. , datum, . Žalobkyně, jako matka již narozeného dítěte, podala k nadepsanému soudu žalobu na uhrazení nákladů spojených s pořízením výbavičky na dítě. Žalobkyně vynaložila v souvislosti s pořízením výbavičky na nezletilého částku ve výši , částka, .7. Soud neprovedl dokazování výslechem účastníků, zpráv o výdělku žalovaného, rodným listem žalovaného, spisem zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, , neboť je považoval za nadbytečné s ohledem na níže učiněný právní závěr.8. Podle § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále „je o. z.“, není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.9. Podle § 920 odst. 2 je o. z., soud může na návrh těhotné ženy uložit muži, jehož otcovství je pravděpodobné, aby částku potřebnou na výživu a příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem poskytl předem.10. Podle § 920 odst. 3 je o. z., soud může rovněž na návrh těhotné ženy uložit muži, jehož otcovství je pravděpodobné, aby předem poskytl částku potřebnou k zajištění výživy dítěte po dobu, po kterou by ženě náležela jako zaměstnankyni podle jiného právního předpisu mateřská dovolená.11. Soud dospěl k tomuto právnímu závěru. Žalobkyně se jako matka již narozeného dítěte domáhala částky, kterou vynaložila na pořízení výbavičky dítěte. Ustanovení § 920 odst. 1 o. z. neumožňuje, aby soud žalobkyni přiznal náklady spočívající v příspěvku na tzv. výbavičku pro dítě. Toto ustanovení pokrývá výhradně potřeby matky (na těhotenské ošacení a obuv, zvláštní potravinové doplňky a léky, hygienické pomůcky, náklady spojené s hospitalizací apod.), nikoliv dítěte, nelze tedy v jeho rámci uplatňovat náklady na pořízení výbavičky pro novorozence. Tyto náklady jsou zohledněny při stanovování výživného pro nezletilé dítě (viz např. rozhodnutí KS České Budějovice 3 Co 23/66 = Rc 25/1967). Soud tedy žalobu zcela zamítl, když judikatura již dávno dovodila, že nelze za náklady matky považovat náklady spojené s obstaráním výbavičky pro dítě, neboť jde o majetková práva dítěte, která jsou hrazena v rámci plnění vyživovací povinnosti k dítěti. Této částky je potřeba se domáhat v rámci výživného na nezletilého.12. V dané věci se nejednalo o návrh podaný těhotnou ženou, kterým by nárok uplatnila dle § 920 odst. 3 o. z., proti muži, jehož otcovství je pravděpodobné, ale jednalo se o návrh matky již narozeného dítěte, a proto tu nebyly podmínky pro uložení zvláštního předběžného opatření ve smyslu ustanovení § 920 odst. 3 o. z., kterým by přicházelo v úvahu přiznat těhotné ženě i náklady na výbavičku v rámci částky potřebné k zajištění výživy dítěte poskytnuté předem. Soud tedy posoudil uplatněný nárok jako nárok matky již narozeného dítěte podle ustanovení § 920 odst. 1 o. z., které však neumožňuje přiznat náklady na výživu dítěte, a tedy ani náklady na tzv. výbavičku pro dítě (viz bod 11). Vzhledem k již určenému otcovství k dítěti je možné, aby o nákladech na výbavičku bylo rozhodnuto v řízení o výchově a výživě dítěte v rámci rozhodnutí o výživném pro dítě (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn.5 Cz 44/87).13. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok ad II.) se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný má tak vůči žalobkyni v obecné rovině nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, avšak žalovaný náhradu nákladů nepožadoval, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.14. Žalobkyně byla v řízení dle § 11 odst. 2 písm. f) zákona č. 549/1991 Sb. osvobozena od placení soudního poplatku, avšak žalovaný byl ve věci úspěšný, a proto soud o přenesení poplatkové povinnosti dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, nerozhodoval.