34 C 62/2025-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Ústí nad Labem domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku ve výši 15 345,69 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne , datum, Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž umožnila žalované postupně čerpat peněžní prostředky do výše 31 700 Kč. Žalované byla na její bankovní účet vyplacena dne , datum, částka 7 000 Kč, dne , datum, částka 7 000 Kč, dne , datum, částka 7 000 Kč, dne , datum, částka 7 000 Kč, dne , datum, částka 7 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Mezi účastníky byly sjednány další volitelné služby, a to poplatek za „Klidné spaní“ ve výši 183 Kč, poplatek „Presto“ ve výši 824,99 Kč. Žalovaná uhradila 28 008,91 Kč. Dle smluvních ujednání žalobkyně je oprávněna v případě prodlení žalované požadovat smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné částky. Smluvní pokuta za období od , datum, do , datum, je vyčíslena částkou 115,89 Kč. Žalovaná částka se sestává z jistiny ve výši 6 991,09 Kč, poplatku za úvěr ve výši 133,90 Kč, poplatku za „Klidné spaní“ ve výši 40,26 Kč, poplatku „Presto“ ve výši 158,59 Kč, smluvního úroku ve výši 7 095,96 Kč, smluvní pokuty v částce 115,89 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované v bankovních a nebankovních registrech, centrální evidenci exekucí.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač soudem vyzvána.3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).4. Ze Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že byla uzavřena dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnou žalované částku až do výše 31 700 Kč oproti povinnosti žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky v denních splátkách ve výši uvedené v čl. 5 VOP, přičemž splatnost první splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Každá denní splátka je splatná k 29. dni následující po dni výpočtu denní splátky. Datum splatnosti úvěru byl stanoven na den , datum, . Mezi smluvními stranami byla ujednána denní úroková sazba ve výši 1,016%, V čl. VII si smluvní strany ujednaly službu „Presto“, která je zpoplatněna částkou 165 Kč při její aktivaci a umožňuje vyplacení peněžních prostředků do tří minut, službu „Klidné spaní“ zpoplatněnou částkou 3,66 Kč denně po celou dobu jeho aktivace, která umožňuje odklad splátek.5. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalovaná je majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, .6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně poukázala na bankovní účet žalované dne , datum, částku 7 000 Kč, dne , datum, částku 7 000 Kč, dne , datum, částku 7 000 Kč, dne , datum, částku 7 000 Kč a dne , datum, částku 7 000 Kč.7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni o úvěr a sdělila, že žije v domácnosti sama, její ověřený měsíční čistý příjem činí , částka, , měsíční čistý příjem jí uvedený činí , částka, . Měsíční výdaje uvedla žalovaná v částce , částka, , disponibilní příjem , částka, .8. Z předpisu denní splátek soud zjistil výši denních splátek, které žalovaná měla žalobkyni platit. Tato výše činí 75,65 Kč a sestává se z jistiny, úroku a poplatku.9. Z identifikovaných příjmů soud nezjistil žádné významné skutečnosti, neboť z nich není zřejmý počáteční a konečný zůstatek v tom kterém měsíci na bankovním účtu žalované. Na sjetině jsou uvedeny pouze příjmy žalované nikoliv její měsíční výdaje před uzavřením úvěrové smlouvy.10. Dne , datum, žalobkyně vypověděla smlouvu a vyzvala žalovanou k úhradě částky 15 345,69 Kč.11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky 15 345,69 Kč do , datum, . Téhož dne byla písemnost odeslána (podací lístek).12. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalované na její bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 35 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do , datum, . Žalovaná uhradila , částka, .13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále také „ZSÚ“ Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost „s odbornou péčí.“15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterou uzavřela žalobkyně s žalovanou coby spotřebitelem, proto soud právní vztahy mezi účastníky posuzoval dle zákona č. 267/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.18. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).19. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet20. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splati