36 C 10/2025-129 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 61 984,04 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného revolvingového úvěru, který poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 8. 2023, jejíž součástí byly úvěrové podmínky. Na základě smlouvy žalované poskytla úvěr ve výši 75 074 Kč. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 23 551 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalobkyně tak úvěr zesplatnila ke dni 19. 6. 2024. Žalovaná byla před podáním žaloby písemně vyzvána k zaplacení. Žalobkyně dále tvrdila, že řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač soudem vyzvána.3. Soud ve věci nařídil 2 jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti žalované, když se žalovaná bez omluvy k jednání nedostavila, ačkoliv jí byla předvolání k jednání řádně doručena, a nepožádala ani o odročení jednání.4. Soud při nařízených jednáních provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti: Mezi účastníky byla dne 13. 8. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a žalované byl poskytnut úvěrový rámec do výše 17 074 Kč, který byl dodatkem ze dne 15. 10. 2023 navýšen na částku 60 000 Kč. Žalovaná byla povinna splácet v měsíčních splátkách min. 4% z dlužné částky (min. po 400 Kč) spolu se splátkou 1 731 Kč (viz úvěrová smlouva a dodatek). V rámci uzavírání smlouvy žalovaná uvedla, že má měsíční příjmy celkem 40 000 Kč, výdaje 20 000 Kč (viz úvěrová smlouva). Při uzavírání dodatku uvedla, že má příjmy 30 000 Kč měsíčně a výdaje 20 000 Kč měsíčně (viz potvrzení o prověření bonity klienta). Žalovaná dne 15. 8. 2023 vyčerpala částku 17 074 Kč formou koupě zboží (notebooku). Bezhotovostně na účet potom žalovaná vyčerpala postupně částky 22 000 Kč dne 16. 10. 2023, 22 000 Kč dne 16. 10. 2023, 7 000 Kč dne 9. 1. 2024 a 7 000 Kč dne 6. 3. 2024. Celkem tak vyčerpala částku 75 074 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad a výpisy z účtu žalované a potvrzení spol. , právnická osoba, ). Žalovaná se dostala do prodlení s placením sedmé splátky splatné dne 20. 3. 2024 a dále dalších splátek (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně žalované zaslala dopis, kterým úvěr zesplatnila (viz dopis ze dne 19. 6. 2024) a následně žalovanou vyzvala k zaplacení celé dlužné částky (viz předžalobní výzva ze dne 9. 7. 2024). Žalovaná celkem na předmětný úvěr zaplatila částku 23 551 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru i navýšením úvěru dodatkem (viz metodika, potvrzení o provedení bonity klienta, úvěrová zpráva, dohledání informací o činnosti klienta). Z výpisu z rejstříku exekucí, kterýžto důkaz soud opatřil v souladu s ust. § 120 odst. 2 občanského soudního řádu, když v řízení mělo být prokázáno, zda žalovaná byla v době uzavírání smlouvy o úvěru schopna tento splácet, soud zjistil, že první exekuce byla na žalovanou nařízena dne 30. 6. 2014, druhá dne 29. 7. 2014, třetí dne 10. 11. 2014, čtvrtá dne 11. 2. 2015, další dne 19. 12. 2014, další dne 7. 5. 2015, další dne 2. 3. 2016, další dne 31. 1. 2018, další dne 8. 8. 2018 a několik dalších následovalo. Exekuce na účet žalované také vyplývá z výpisu z účtu žalované - viz transakce ze dne 27. 6. 2023.5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaná se žalobkyní uzavřela smlouvu o úvěru včetně dodatku a na jejím základě jí byly vyplaceny finanční prostředky v celkové výši 75 074 Kč. Žalovaná na předmětný úvěr zaplatila celkem částku 23 551 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 19. 6. 2024 ke splacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání této výzvy.6. Z provedeného dokazování však vyplývá, že žalobkyně neprovedla před poskytnutím úvěru řádné ověření úvěruschopnosti žalované. Soud tak rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu, proto žalobkyně nebyla při jednání poučena dle § 118a občanského soudního řádu o břemeni důkazním ve vztahu k tvrzení, že řádně ověřila úvěruschopnost žalované. Výpisem exekucí žalované byl totiž prokázán opak. Existence mnoha exekucí žalované před poskytnutím úvěru žalobkyní je toho dostatečným důkazem. Tato skutečnost sama o sobě svědčí o tom, že žalobkyně neprověřila řádně bonitu žalované.7. Po právní stránce soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený smlouvou hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „NOZ“) a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), ve znění do 31. 12. 2023.8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.10. Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).11. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 – nejprve zkoumal, zda žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovanou splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ.12. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud ČR konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a účinném znění, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na čemž nic nemění ani fakt, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nejsou míněny informace získané jen od spotřebitele, což je možné dovodit již gramatickým a logickým výkladem tohoto zákonného ustanovení. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které mu dlužník uvedl, ověří, přičemž klíčová je také povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu (dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.13. Nejvyšší soud ČR, v odůvodnění téhož rozsudku, také připomněl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejenom spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.14. Protože smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně, když žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, ale bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka 75 074 Kč, má žalobkyně nárok