37 C 20/2025-37 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, přičemž žalovaný nárok dovozovala z titulu úvěrové smlouvy uzavřené dne , datum, s žalovaným. Na základě smlouvy se zavázala poskytnout žalovanému částku , částka, a žalovaný se zavázal částku vrátit i se smluvním poplatkem , částka, do , datum, . Rovněž žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí přezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací a dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Konkrétně uvedla, že žalovaný doložil průměrný měsíční příjem , částka, s tím, že jde o mzdu z hlavního pracovního poměru na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, na pozici skladník. Ohledně výdajů měl žalovaný uvést, že jeho měsíční výdaje činí , částka, , bydlení má u rodičů a je bez vyživovací povinnosti. Dále byl bez záznamu v insolvenčním rejstříku a Centrální evidenci exekucí. Žalovaný na základě uvedené smlouvy nezaplatil ničeho, a proto žalobkyně požaduje zaplacení poskytnuté jistiny , částka, , smluvního poplatku , částka, , nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, (0,1 % z dlužné částky od , datum, do , datum, ) a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky až do zaplacení.2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal neaktivní. Soud ve věci dne , datum, konal ústní jednání, kterého se ani jeden z účastníků nezúčastnil. Žalobkyně se omluvila prostřednictvím svého zástupce, žalovaný nereagoval vůbec. Soud na základě provedených dostupných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu.3. Dne , datum, žalovaný s žalobkyní prostřednictvím internetového rozhraní provozovaného žalobkyní uzavřel smlouvu, přičemž se identifikoval mj. zasláním ověřovací korunové platby, kopie občanského průkazu a zadáním ověřovacího unikátního PIN kódu (tvrzení žalobkyně, smlouva o zápůjčce ze dne , datum, , výpis z účtu žalobkyně, fotokopie OP). Obsahem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému jednorázově částku , částka, na uvedený bankovní účet žalovaného a závazek žalovaného vrátit poskytnutou částku včetně poplatku ve výši , částka, do , datum, (smlouva o zápůjčce ze dne , datum, ). Peníze žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet dne , datum, (výpis z účtu žalobkyně, výpis z účtu žalovaného). Součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (smlouva o zápůjčce ze dne , datum, a všeobecného obchodní podmínky). Před uzavřením smlouvy žalovaný zaslal žalobkyni výpis příchozích plateb od společnosti , právnická osoba, za období duben až červenec 2023 ve výši , částka, , , částka, , , částka, a , částka, (výpis plateb). K datu sjednání smlouvy nebyl veden v insolvenčním rejstříku a neměl ani uvedenou aktivní exekuci v rámci Centrální evidence exekucí (sjetiny ze systému žalobkyně). Žalobkyně odeslala v období od 23. 8. do , datum, žalovanému pět upomínek k úhradě dluhu (upomínky žalobkyně). Dne , datum, advokát žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k úhradě dlužné částky do tří dnů (předžalobní upomínka ze dne , datum, včetně podacího lístku ze stejného dne).4. Soud zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce následovně. Mezi účastníky byla uzavřena prostředky komunikace na dálku (§ 562 odst. 1 občanského zákoníku) smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku, a proto je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o zápůjčce se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“). Podle § 86 ZSÚ byla žalobkyně jako obchodní profesionál poskytující úvěry povinna zkoumat s odbornou péčí, zdali je žalovaný schopný spotřebitelský úvěr splatit řádně a včas. V tomto ohledu soud měl za prokázané, že se žalobkyně dostatečně zajímala o příjmy žalovaného, ovšem ohledně zkoumání jeho výdajů nepředložila jediný důkaz. Omezila se pouze na tvrzení, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje činí , částka, , bydlení má u rodičů a je bez vyživovací povinnosti. Ovšem ani toto tvrzení nepodložila žádným důkazem (např. kartou klienta, sjetinou webového formuláře, apod.) a soud ho tedy nemohl vzít za prokázané. S ohledem na její neúčast na jednání ve věci nemohla být v tomto směru soudem poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a soud proto dospěl k závěru, že v tomto ohledu neunesla důkazní břemeno. Absence (resp. neprokázání) zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak vede k absolutní neplatnosti příslušné úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti.5. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by náležitě zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce, a proto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Nicméně bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, , a proto soud právní vztah mezi nimi posoudil jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu uvedenou částku. Žalovaný neuhradil nic a k vrácení tak stále zbývá částka , částka, , jež představuje bezdůvodné obohacení žalované. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.6. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaný se ještě nemohl ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši , částka, , když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalovaného určí dobu, v níž bude žalovaný povinen danou částku žalobci zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaný dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatil, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaný ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. – nikoliv však dříve. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalovaného (i s ohledem na jeho deklarovaný příjem pocházející ze zaměstnání), aby žalobkyni zbývající dlužnou částku ve výši , částka, zaplatil do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku. S ohledem na nečinnost žalovaného v řízení soud vycházel pouze ze zprostředkovaných informací vyplývajících z listin předložených žalobkyní.7. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul (výrok II.). V bodě III. výroku rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť (ne)úspěch obou účastníků byl ve věci přibližně shodný.