37 C 31/2025-31 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala přiznání částky , částka, s příslušenstvím. Tato částka se měla skládat z úvěrové jistiny ve výši , částka, a smluvního úroku ve výši , částka, . Smlouvu o úvěru č. , číslo, žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „banka“ či „předchůdce žalobkyně“). Na jejím základě žalovaný čerpal částku , částka, a zavázal se platit smluvní úrok ve výši 7,59 % ročně. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas a banka přistoupila k zesplatnění všech dosud nesplacených splátek úvěru ke dni , datum, . Žalobkyně pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Žalovaný po celou dobu řízení zůstal neaktivní a na výzvy soudu nereagoval.3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ze kterého se žalobkyně prostřednictvím zástupce omluvila a žalovaný se bez náležité omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Na základě provedených listin předložených žalobkyní dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.4. Dne , datum, žalovaný s bankou odsouhlasili znění smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, Banka se touto smlouvou zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , přičemž , částka, bylo poskytnuto na úhradu stávajícího úvěru u banky, , částka, bylo zasláno na žalovaným určený bankovní účet bez určení účelu a , částka, bylo čerpáno na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru. Bylo sjednáno, že úvěr bude úročen 7,59 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet jistinu včetně úroku v 111 měsíčních splátkách po , částka, (návrh na uzavření smlouvy o úvěru, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, informace o spotřebitelském úvěru). Před sjednáním smlouvy o úvěru žalovaný na dotaz banky uvedl, že jeho měsíční příjem činí mzda ve výši , částka, čistého, bydlí ve vlastním bydlení, má středoškolské vzdělání s maturitou, je svobodný, u banky má již jeden úvěr s nesplacenou částkou , částka, , jeho měsíční splátky z tohoto úvěru jsou , částka, a jeho minimální měsíční výdaje jsou , částka, (záznam o digitální aktivitě vč. sumarizace a lustrace SOLUS). Dne , datum, žalovaný čerpal úvěr způsobem domluveným ve smlouvě (výpis z úvěrového účtu ze dne , datum, ). Dne , datum, byl žalovaný v prodlení se splácením jistiny ve výši , částka, (výpis z úvěrového účtu ze dne , datum, ). Dopisem ze dne , datum, banka informovala žalovaného o tom, že k témuž dni prohlásila celý úvěr za splatný (dopis ze dne , datum, ). Dne , datum, došlo k postoupení pohledávky vyplývající z předmětné smlouvy o úvěru na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne , datum, (seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, vč. podacího archu). Předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzval advokát žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu před podáním žaloby.5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.6. Soud učinil závěr, že mezi předchůdcem žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., přičemž je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZSÚ“).7. Předchůdce žalobkyně tedy byl povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného-spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Posouzení schopnosti splácet úvěr je přitom závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.8. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti stanovené v § 86 ZSÚ, jelikož před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr. Žalobkyně neuvedla ani na výzvu žádná tvrzení ohledně z koumání úvěruschopnosti. Z předložených listin vyplynulo, že žalovaný vyplnil formulář, kam uvedl výši měsíčních příjmů a výdajů. Soud nicméně shledal jako nedostatečnou péči, s níž předchůdce žalobkyně přistoupil k vyhodnocení příjmů i výdajů žalovaného. Předchůdce žalobkyně se spokojil s tvrzením žalovaného o výši příjmu, avšak výše příjmu nebyla nijak doložena. Žalobkyně tak nemohla vědět, jakými příjmy žalovaný v době poskytnutí úvěru skutečně disponuje. Pokud jde o výdaje žalovaného, jejich přezkum nebyl žádným způsobem doložen a z důkazů nevyplývá, že by předchůdce žalobkyně po žalovaném jejich doložení požadoval, když se spokojil pouze s tvrzením o částce minimálních měsíčních výdajů , částka, (přičemž ani skutečnost, že takovou částku žalovaný skutečně vynakládá nebyla nijak doložena).9. Nelze přistoupit na výklad, že poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ZSÚ splní svou zákonnou povinnost prověřit úvěruschopnost tím, že slepě uvěří údajům v žádosti s tím, že žadatel o úvěr má povinnost jednat v právním styku poctivě. Takový výklad je účelový a odporující účelu § 86 ZSÚ. Smyslem úpravy je zabránit rizikovému úvěrování spotřebitelů a zabránění propadu do dluhové spirály, kdy spotřebitelé-dlužníci často „vytloukají klín klínem“ nebo spíše „vytloukají dluh dluhem“. Banka jako poskytovatel spotřebitelského úvěru je obchodní profesionál a musí vynaložit odbornou péči k ověření schopnosti žadatele splácet požadovaný úvěr. Součástí takového postupu pak jistě nemůže být naivní důvěra v údaje tvrzené žadatelem anebo zvolení způsobu jejich interpretace tak, aby podporovaly schopnost žadatele úvěr splácet. Poskytovatel nemá povinnost úvěr poskytnout. Naopak má povinnost poskytnutí úvěru odmítnout v případě pochybností o schopnosti žadatele úvěr splácet.10. Soud tedy uzavírá, že předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, jelikož řádně nezkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr podle § 86 ZSÚ.11. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudil schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ.12. Soud na jednání žalobkyni (jejího advokáta) nemohl z důvodu její nepřítomnosti poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a důkazy ohledně splnění povinnosti právního předchůdce zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy.13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku , částka, , posoudil soud právní vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzený (předchůdce žalobkyně) přenechal obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu uvedenou částku. Z tvrzení žalobkyně ani z listin nevyplynulo, kolik žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil, nicméně žalobkyně v tomto řízení nárokuje částku nižší než je čerpaná částka úvěru, a proto jí přiznal částku , částka, , jež představuje doloženou výši dlužné jistiny úvěru, a tedy bezdůvodné obohacení žalovaného.14. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.15. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaný se ještě nemohl ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši , částka, , když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalovaného určí dobu, v níž bude žalovaný povinen danou částku žalobci zaplatit