37 C 49/2025-29 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala přiznání shora uvedené částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou měl žalovaný uzavřít se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“ nebo „právní předchůdce“). Na základě této smlouvy žalovaný obdržel částku , částka, a zavázal se ji splatit ve stanovené době včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Smlouva byla uzavřena dálkově skrze internetové rozhraní. Před uzavření smlouvy původní věřitel ověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet nahlédnutím do veřejně dostupných databází – ISIR, CEE, CRKI a EUCB.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a zůstal neaktivní.3. Soud ve věci konal jednání dne , datum, , na které byli účastníci včas předvoláni, ovšem žalobkyně se prostřednictvím advokáta omluvila a souhlasila s rozhodnutím ve věci bez její účasti a žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal v jejich nepřítomnosti.4. Na základě žalobkyní předložených listin učinil tyto skutkové závěry: Mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k odsouhlasení smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo S0002040502689718 dne , datum, , a to způsobem dálkové komunikace. K ověření totožnosti žalovaného došlo prostřednictvím zaslání SMS kódu na uvedené telefonní číslo. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že původní věřitel poskytne žalovanému částku , částka, dne , datum, a žalovaný částku vrátí i s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, do , datum, celkem v devíti měsíčních splátkách (smlouva o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dne , datum, byla na bankovní účet vedený na jméno žalovaného poukázána částka , částka, z účtu původního věřitele s uvedením předmětu platby „Zapujcka S0002040502689718“ (výpis z bankovního účtu žalovaného z období prosinec 2022, potvrzení o platbě). Dne , datum, sjednali původní věřitel a žalobkyně rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek a dne , datum, sjednali dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmět bylo postoupení mimo jiné pohledávky původního věřitele za žalovaným (dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Advokát žalobkyně dne , datum, odeslal poštou předžalobní upomínku a zároveň vyrozumění o postoupení pohledávky (předžalobní upomínka ze dne , datum, včetně podacího lístku).5. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.6. Protože původní věřitel dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil sporné pohledávky dle 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), za žalovaným na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.7. Soud učinil závěr, že mezi původním věřitelem, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., přičemž je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „ZSÚ“).8. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaný doložil jakkoliv výši svých příjmů nebo výdajů. Tvrdila pouze, že původní věřitel coby poskytovatel spotřebitelského úvěru svou povinnost splnil nahlédnutím do veřejně dostupných evidencí dlužníků. Takové zkoumání lze bez pochybností označit za zcela nedostatečné, když se původní věřitel ani nesnažil zjistit disponibilní zůstatek žalovaného na základě porovnání jeho příjmů a výdajů. Jelikož tedy původní věřitel prakticky rezignoval na splnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 ZSÚ).11. Žalobkyně se neúčastí na ústním jednání připravila o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a důkazy v tomto ohledu.12. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, , posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu uvedenou částku. Žalovaný neuhradil nic. K vrácení tak stále zbývá částka , částka, , jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.13. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaný se ještě nemoha ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši , částka, , když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalovaného určí dobu, v níž bude povinen danou částku žalobkyni zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaný dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatil, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaný ocitnul v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. – nikoliv však dříve.14. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalovaného, aby žalobkyni zbývající dlužnou částku ve výši , částka, zaplatila do deseti měsíců od právní moci tohoto rozsudku. S ohledem na nečinnost žalovaného v řízení soud vycházel pouze ze zprostředkovaných informací vyplývajících z listin předložených žalobkyní.15. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul (výrok II.).16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jejich úspěch ve věci byl přibližně shodný.