74 C 52/2025-61 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 1 976 240,17 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovanému byla žalobkyní od , datum, do , datum, poskytnuta zdravotní péče. Uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným tak byla uzavřena smlouva o péči o zdraví dle 2636 a násl. zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaný nebyl v České republice zdravotně pojištěn (ani komerčně ani v rámci veřejného zdravotního pojištění), je proto povinen dle 2636 odst. 2 zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku, žalobkyni uhradit náklady za poskytnutou zdravotní péči. Cena za poskytnuté zdravotní služby byla vyčíslena částkou ve výši 1 976 240,17 Kč. Náklady za poskytnutou zdravotní péči byly žalovanému vyúčtovány fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, , když splatnost byla stanovena do 9. 5. 2023. Jelikož žalovaný dlužnou částku ve stanovené lhůtě neuhradil, vzniklo žalobkyni právo na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši od 10. 5. 2023 do úplného zaplacení dlužné částky. Žalovaný ničeho neuhradil ani poté, co byl k úhradě dluhu žalobkyní upomenut. K pravomoci a místní příslušnosti podepsaného soudu žalobkyně uvedla, že žalovaný je sice občanem Gruzie s trvalým pobytem v Gruzii, avšak zdržuje se v České republice v obvodu Ústí nad Labem, neboť v tomto obvodu pracuje u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, . K dotazu soudu sdělila, že místo bydliště žalovaného nezná, rovněž jí není známo, že by měl žalovaný na území České republiky nějaký majetek.2. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný je státním občanem Gruzie, když nemá a nikdy ani neměl povolen dlouhodobý pobyt na území ČR. Podle sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky bylo s žalovaným dne , datum, zahájeno řízení o správním vyhoštění. Podle sdělení Úřadu práce a ČSSZ žalovaný neprochází jejich evidencí. Dle sdělení společnosti , právnická osoba, . žalovaný není a nebyl jejich zaměstnancem. Z fotokopií dokladu totožnosti žalovaného předložených žalobkyní plyne, že žalovaný poskytl žalobkyni jako doklad totožnosti pouze svůj pas. Žalobkyně všechny písemnosti určené pro žalovaného zasílala na adresu: , Anonymizováno, . Soudu se nepodařilo zjisti žádnou adresu žalovaného na území ČR ani nic nenasvědčuje, že by měl na jejím území nějaký majetek. S ohledem na shora uvedená zjištění dospěl soud k závěru, že žalovaný nemá a neměl ke dni podání žaloby na území České republiky bydliště.3. Jelikož žalovaný je občanem Gruzie a žalobkyně právnickou osobou se sídlem v České republice, je třeba na rozhodnutí o pravomoci předně aplikovat smlouvu uzavřenou mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních dne 12. srpna 1982. Předmětná mezinárodní smlouva však pravomoc ohledně projednávané věci (smlouvy o péči) neupravuje, proto soud při posouzení své pravomoci vycházel z ustanovení zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém v platném znění (dále jen „ZMPS“).4. Dle článku 6 odst. 1 ZMPS je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.5. Dle § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů.6. Dle § 86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.7. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný nemá a neměl bydliště na území České republiky. Sama žalobkyně žádnou adresu žalovaného na území České republiky neuvedla. Žalovaný rovněž nemá na území České republiky svůj majetek.8. Dle § 104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.9. S ohledem na shora uvedená ustanovení soud dospěl k závěru, že soudy České republiky, potažmo ani Okresní soud v Ústí nad Labem, nejsou dle článku 6 odst. 1 ZMPS příslušné k projednání a rozhodnutí věci, neboť žalovaný nemá na území České republiky své bydliště, ani zde nemá evidován pobyt, ani nemá na jejím území svůj majetek.10. Vzhledem k tomu, že není dána mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudů v České republiky, když se jedná o takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit, soud řízení v souladu s § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (výrok I.).11. Dle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.12. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zastaveno, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).13. Dle § 10 odst. 1 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí poplatek z účtu soudu, jestliže jej zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen.14. Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 3877/19 uvedl, že v situaci, kdy zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, výslovně nestanoví, jak při zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu naložit se zaplaceným soudním poplatkem, resp. nestanoví, zda má být žalobci vrácen soudní poplatek v plné výši nebo pouze jeho část, přičemž na základě formulace příslušných zákonných ustanovení nelze zcela vyloučit ani jedno z nabízejících se řešení, mohou z ústavněprávního hlediska obstát obě tato řešení, jsou-li rozumně odůvodněna.15. V daném případě žalobkyně byla povinna žalovanému poskytnutou zdravotní péči, když k ní byl převezen letecky z Ústí nad Labem z podniku na opravu propan butanových lahví, kde došlo k poškození zdraví žalovaného v důsledku výbuchu propan butanové lahve. Z komunikace s žalovaným (viz. propouštěcí zpráva) se žalobkyně mohla důvodně domnívat, že žalovaný se zdržuje na území České republiky a že tedy bude dána pravomoc soudů České republiky. Až po provedeném šetření podepsaným soudem bylo zjištěno, že žalovaný na území České republiky nemá a ani neměl své bydliště, tedy není dána pravomoc soudů České republiky. Ve věci byly dosud zjišťovány pouze informace ohledně bydliště žalovaného, když toto nebylo spojeno se zvýšenými náklady danými například náklady na doručování do zahraničí či překladem listin, proto soud na rozhodnutí o vrácení soudního poplatku aplikoval § 10 odst. 1 větu první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.16. Žalobkyně po podání žaloby uhradila na účet soudu dne 26. 5. 2025 soudní poplatek ve výši 98 813 Kč. Vzhledem ke shora uvedeným ustanovením tak bude žalobkyni vrácen celý uhrazený soudní poplatek (výrok III.). Soud proto vyzval žalobkyni ke sdělení čísla účtu, na který má být soudní poplatek vrácen (výrok IV.).