77 C 13/2025-39 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 20 822 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající pro něj z úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky dne , datum, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta dne , datum, částka 15 000 Kč, když na dluh neuhradil ničeho, přestože má dle žalobkyně nadále povinnost zaplatit 15 000 Kč na neuhrazené jistině, 495 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, 396 Kč na poplatcích za bezpečnou splátku, 196 Kč na poplatcích za SMS servis, 2 205 Kč na úrocích, 1 030 Kč na účelně vynaložených nákladech, 1 500 Kč na smluvních pokutách a úroky z prodlení (v části kapitalizované).2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný.3. Soud nařídil jednání na den , datum, a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud má z žalobkyní tvrzených skutečností za prokázané následující. Žalobkyně a žalovaný se dne , datum, dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr v částce 15 000 Kč, za což se žalovaný zaváže uhradit žalobkyni 24 měsíčních splátek v souhrnné výši 20 640 Kč, dohodli se také na dalších podmínkách úvěru včetně poplatků za doplňkové služby (zjištěno z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ), přičemž některé jsou uvedeny v samostatném sazebníku. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč převodem na účet žalovaného dne , datum, (zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně z , datum, , z opisu výpisu proplacení smlouvy z , datum, ). Z žalobkyní generovaného výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Dne , datum, žalobkyně sepsala výzvu před zahájením vymáhání celého úvěru, v níž žalovaného vyzvala k zaplacení částky 4 376 Kč do 30 dnů; dne , datum, podala žalobkyně na poště zásilku za účelem doručení žalovanému (zjištěno z podacího archu z , datum, ). Dne , datum, žalobkyně sepsala výzvu ke splacení celé půjčky, v níž žalovaného vyzvala k zaplacení částky 20 822 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy; dne , datum, podala žalobkyně na poště zásilku za účelem doručení žalovanému (zjištěno z podacího archu z , datum, ). Dne , datum, advokát žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru do 30 dnů od sepsání výzvy (zjištěno z předžalobní výzvy z , datum, ); dne , datum, advokát žalobkyně podal na poště zásilku za účelem doručení žalovanému (zjištěno z podacího archu ze dne , datum, ). O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat.5. Žalobkyně dále poměrně neurčitě a nekonkrétně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, byť uvedla způsob výpočtu „MLS“, z něhož dle tvrzení žalobkyně plyne, že „zbývající MLS klienta“ činí 27 716,08 Kč. K tomu předložila potvrzení o provedení ověření úvěruschopnosti klienta, z něhož je patrná vágní specifikace předmětného úvěru a specifikace klienta: 0 dětí, zaměstnanec, výše příjmu 49 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč, splátky jiným společnostem uvedené v žádosti 3 000 Kč, NRKI: OK, SOLUS: není nebo má příznak C, Z, nemá exekuci. Dále k tomu předložila úvěrovou zprávu, z čehož lze dovodit pouze to, že žalobkyně si obstarala některé podklady pro ověření úvěruschopnosti žalovaného. Žádné další důkazy k tvrzeným příjmům a výdajům žalovaného žalobkyně nepředložila, jelikož se žalobkyně z jednání omluvila, připravila se dobrovolně o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a o. s. ř., a připravila se o možnost přesvědčivě soudu vysvětlit, k čemu jí sloužily údaje vyplývající z úvěrové zprávy.6. Soud učinil tento skutkový závěr. Žalobkyně a žalovaný se dohodli na poskytnutí úvěru v částce 15 000 Kč. Ten byl žalovanému poskytnut na jeho účet dne , datum, . Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Žalovaný byl opakovaně vyzván ke splnění dluhu. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, dostatečně přesvědčivě to však neprokázala.7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.8. Žalobkyně a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném k , datum, (dále též „ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat.9. Poskytovatel úvěru je podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. V předmětné věci žalobkyně neprokázala, že by coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ, když především nevysvětlila, z jakého důvodu považovala tvrzení žalovaného o jeho finanční situaci za spolehlivá a dostatečná, resp. když neprokázala, že disponovala jinými zdroji k ověření příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně nemohla dle soudu na základě předložených údajů dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Úvěrová smlouva je proto podle § 87 odst. 1 neplatná, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajištěného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech12. Žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy žalovanému dle provedených důkazů poskytla peněžní prostředky v částce 15 000 Kč. Z této částky bylo dle tvrzení žalobkyně nebylo žalovaným ničeho vráceno. Žalovaný, jenž se o 15 000 Kč obohatil na úkor žalobkyně, je tedy povinen tuto částku žalobkyni vrátit podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na procesní pasivitu žalovaného soudu nezbylo než určit dobu přiměřenou možnostem žalovaného vlastní úvahou vyvažující práva a povinnosti obou stran sporu. Za takovou dobu soudu v předmětné věci shledal dobu 60 dnů od právní moci rozsudku. V rozsahu o zaplacení částky 15 000 Kč je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl.13. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení poplatků, vyčíslených nákladů, smluvních pokut, úroků, jež byly součástí neplatné úvěrové smlouvy, a proto se k těmto ujednáním nepřihlíží. Žalobkyni nevzniklo ani právo na zaplacení úroku z prodlení, jelikož s ohledem na ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ dosud pohledávka žalobkyně nedospěla a žalovaný se proto v prodlení dosud neocitl. Soud proto žalobu v této části zamítl.14. Žalobkyni, jež zaznamenala v řízení vyšší úspěch než žalovaný, soud náhradu nákladů nepřiznal. Skutečnost, že žalobkyně poskytla úvěr spotřebiteli v rozporu s § 86 odst. 1 ZSÚ, jež vedla mj. k zahájení zdejšího řízení, je důvodem hodným zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř. Jiné rozhodnutí o nákladech řízení by se dle soudu zcela míjelo s účelem a smyslem citovaných norem. Žalovanému naopak právo na náhradu nákladů nevzniklo z důvodu převážného neúspěchu ve věci.