77 C 141/2025-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11 894,43 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnila povinnosti vyplývající ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, , na jejímž základě žalovaný čerpal dvakrát 2 500 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny 4 993,93 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 99,50 Kč, smluvního úroku 6 321,16 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 330 Kč, smluvní pokuty 143,84 Kč a úroku z prodlení.2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný.3. Soud nařídil jednání na den , datum, a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující.5. Z tvrzení žalobkyně a listinných důkazů vyplývá následující. Účastníci se dle smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, dohodli na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle níž žalobkyně poskytne žalovanému úvěr až do výše 22 800 Kč, s tím, že úroková sazba činí 1,066 % denně, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný podepsal smlouvu dle jejího textu elektronicky. Žalobkyně předtím dle autorizace ověření totožnosti z , datum, ověřila identitu žalovaného a jeho účet č. , č. účtu, prostřednictvím bankovní identity.6. Z listiny nadepsané „identifikované příjmy“ plyne, že žalobkyně na základě „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“ ověřila čistý měsíční příjem spotřebitele, který činil 12 173. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalobkyně měla k dispozici tyto údaje: žalovaný žije ve společně hospodařící domácnosti s dvěma dalšími členy, kteří mají rovněž příjem; výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 500 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí 2 500 Kč, výše dalších nezbytných výdajů činí 0 Kč, výše ostatních zbytných výdajů činí 2 500 Kč; výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 12 173, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem (tj. žalovaným) činí 20 000 Kč, regionální koeficient 1, rezerva pro výdaje 500, vypočítané minimální výdaje 4 770 Kč, disponibilní příjem 7 400 Kč, počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti úspěšné. Soud k tomu podotýká, že není vůbec zřejmé, z jakých zdrojů a informací žalobkyně vycházela.7. Podle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalobkyně odeslala dne , datum, na účet č. , č. účtu, částku 2 500 Kč označenou variabilním symbolem , var. symbol, a dne , datum, na stejný účet částku 2 500 Kč označenou variabilním symbolem , var. symbol, .8. Podle e-mailu z , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného z placení částky 12 384,43 Kč, informovala jej o 91denním prodlení s nejstarší neuhrazenou splátkou a vypověděla smlouvu s okamžitou splatností. Advokát žalobkyně vystavil dne , datum, předžalobní výzvu k zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v částce 12 384,43 Kč do tří dnů a dne , datum, dle podacího lístku č. , Anonymizováno, podal na , právnická osoba, zásilku za účelem doručení žalovanému.9. O pravosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Žalobkyně nicméně neprokázala, že by se jakkoli zabývala nevěrohodně nízkou výší výdajů žalovaného, či že by prováděla její lustraci v žalobkyni dostupných databázích. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru se měla lépe zabývat tvrzenými výdaji žalované, tyto však nezkoumala zjevně vůbec a spokojila se toliko s tvrzeními žalovaného o jeho majetkové situaci.10. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento relevantní závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná se dohodly na poskytnutí úvěru v maximální výši 22 800 Kč. Žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů, jejichž původ není zřejmý a žalobkyně jej nedoložila, nikterak se žalobkyně, nezabývala se dostatečně nevěrohodně tvrzenými výdaji žalovaného. Žalobkyně prokázala, že žalovaný čerpal celkem 5 000 Kč. Žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě e-mailem z , datum, a dopisem z , datum, . K jednání se žalobkyně dobrovolně nedostavila, nemohla být proto poučena o povinnostech svá tvrzení a důkazní návrhy doplnit, případně vysvětlit rozpory mezi zjištěními soudu, a z důvodu své absence se nemohla k provedeným důkazům vyjádřit.11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.12. Žalobkyně a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZSÚ“), ve znění ke dni , datum, , není-li dále uvedeno jinak (dále též „ZSÚ“), který je tak na věc nutno aplikovat.13. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru […] posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 věty prvé ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. V předmětné věci žalobkyně neprokázala, že coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyně předně nedoložila, že údaje, s nimiž při posouzení úvěruschopnosti žalovaného pracovala, skutečně pochází od žalovaného; dále se není patrné, zda výši příjmů jakkoli ověřovala (např. z výplatní pásky, daňového přiznání, výpisu z bankovního účtu apod.); především však žalobkyně pochybila, když se spokojila s nevěrohodnými a zjevně neúplnými informacemi o výdajích žalovaného, jimiž se nijak dál nezabývala. Pokud žalobkyně neměla pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, pak to neprokázala, z provedeného dokazování naopak zjevně vyplývá opak.17. Úvěrová smlouva je z výše uvedeného důvodu podle § 87 odst. 1 neplatná, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajišťovaného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.18. Žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy žalovanému dle provedených důkazů poskytla peněžní prostředky v částce 5 000 Kč. Na jistině však žalobkyně požaduje pouze 4 999,93 Kč, tuto částku žalovaný žalobkyni nevrátil. Žalovaný, jenž se o 4 999,93 Kč obohatil na žalobkyně, je tedy povinen tuto částku žalobkyni vrátit podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na procesní pasivitu žalovaného soudu nezbylo než určit dobu přiměřenou možnostem žalovaného vlastní úvahou vyvažující práva a povinnosti obou stran sporu. Za takovou dobu soud s přihlédnutím k výši dluhu a k době uplynulé od odeslání výzvy k zaplacení v předmětné věci shledal dobu 15 dnů. V rozsahu o zaplacení částky 4 999,93 Kč je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl s určením pariční lhůty v délce 15 dnů od právní moci rozsudku.19. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Žalobkyně nemá právo na zaplacení poplatkům, smluvní pokuty ani smluvního úroku, jež mají základ v absolutně neplatné úvěrové smlouvě, a proto se k tomuto ujednáním nepřihlíží. Žalobkyně nemá ani právo na zaplacení úroku z prodlení, jelikož s ohledem na ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ dosud poh