77 C 348/2024-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobce se žalobou podanou dne , datum, domáhal zaplacení částky , částka, s tím, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy o nájmu bytové jednotky č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, uzavřené dne , datum, , ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, , když coby nájemník z nájemného (, částka, ) a služeb (, částka, ) za měsíc březen zaplatil toliko , částka, a z nájemného (, částka, ) a služeb (, částka, ) za měsíce duben, květen a červen 2024 nezaplatil ničeho.Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný.Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili.Soud má žalobcem tvrzené skutečnosti za prokázané. Žalobce v postavení pronajímatele se dne , datum, dohodl s žalovaným v postavení nájemce na tom, že žalobce přenechá žalovanému do užívání na dobu určitou od , datum, do , datum, s automatickým prodloužením smlouvy předmět nájmu, jímž je bytová jednotka č. , Anonymizováno, v budově , adresa, v k. ú. , adresa, , na adrese , Adresa žalovaného, , přičemž žalovaný je povinen platit žalobci nájemné ve výši , částka, měsíčně spolu s paušální platnou za služby ve výši , částka, měsíčně, a to vždy do 28. dne měsíce předcházejícího měsíci, za nějž jsou nájemné a úhrada za služby hrazeny v hotovosti nebo převodem na účet žalobce č. , č. účtu, (zjištěno z nájemní smlouvy z , datum, ). Žalobce předložil k důkazu též nepodepsaný dne , datum, datovaný dodatek č. , hodnota, k nájemní smlouvě ze dne , datum, , z něhož plyne, že strany původní nájemní smlouvy se dohodly na změně nájemní smlouvy pouze v tom smyslu, že nájemce je povinen nově platit nájemné ve výši , částka, měsíčně, kdy podle závěrečných ustanovení dodatku tento nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu obou smluvních stran. Přestože žalobce nepředložil podepsaný dodatek, je zřejmé, že žalovaný projevil vůli být jím vázán, když podle výpisu z účtu žalobce č. , č. účtu, za období , datum, až , datum, na tento účet přicházely z účtu č. , č. účtu, s názvem účtu „, jméno FO, “ pravidelné platby od , datum, vždy označené poznámkou „nájem Šípková, , Jméno žalovaného, “, přičemž v měsících duben 2021 až leden 2022 bylo zaplaceno vždy , částka, a v měsících březen 2022 (platba za měsíc únor 2022 byla zjevně na účet žalobce připsána až dne , datum, ) bylo zaplaceno vždy , částka, . O pravosti a pravdivosti předložených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Důkazy ve svém souhrnu jednoznačně vedou k prokázání tvrzení žalobce.Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Účastníci se dohodli na pronájmu bytové jednotky. Žalovaný se zavázal od března 2022 platit měsíčně do 28. dne měsíce předcházejícího nájemné , částka, spolu s paušálním poplatkem na služby ve výši , částka, . Za měsíc březen 2024 zaplatil žalovaný toliko , částka, , za měsíce duben až červen 2024 nezaplatil žalovaný ničeho.Po právní stránce posoudil soud věc následovně.Žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni , datum, (dále též „o. z.“). Žalovaný jako nájemce měl od března 2022 povinnost platit nájemné v dohodnuté výši , částka, měsíčně, již, jak plyne z nepodepsaného dodatku č. , hodnota, ve spojení výpisem z účtu žalobce, žalovaný akceptoval, a dále měl povinnost platit paušální platbu za služby v dohodnuté výši , částka, měsíčně. Vzhledem k ujednání o automatické prolongaci nájmu je nutno, pro absenci jakékoli obrany žalovaného, dospět k závěru o tom, že také v měsících březnu až červnu 2024 nájemní vztah včetně smluvních povinností žalovaného trval a žalovaný tedy povinnost platit nájemné a paušální platbu za služby porušil, když za měsíc březen 2024 zaplatil toliko , částka, a za měsíce duben až červen 2024 nezaplatil ničeho. Ze skutečnosti tvrzené žalobcem, že žalovaný uhradil za břene 2024 toliko částku , částka, lze dovozovat úmysl žalovaného plnit toliko na paušální platbu za služby, který tak soud za měsíc březen 2024 považuje za uhrazený. Nadále tak trvá povinnost žalovaného zaplatit nájemné , částka, za březen 2024, nájemné , částka, a paušální platba za služby , částka, za duben 2024, nájemné , částka, a paušální platba za služby , částka, za květen 2024, nájemné , částka, a paušální platba za služby , částka, za červen 2024, tedy celkem částku , částka, , na jejíž zaplacení má žalobce právo. Splatnost posledního dluhu nastala dne , datum, , neboť se strany nájemní smlouvy dohodly, že nájemné i paušální platba budou hrazeny vždy do 28. dne měsíce předcházejícího měsíci, za nějž se platí. Nejpozději od , datum, je tedy žalovaný v prodlení s úhradou částky , částka, ve smyslu § 1968 o. z. Žalobce má proto podle § 1970 o. z. také právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky , částka, v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., tj. v předmětné věci ve výši 14,75 % ročně.Žalobce svá tvrzení prokázal, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přestože nedoložil odeslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř., jelikož se žalovaný vůči žalobě řádně mu doručené společně s výzvou k vyjádření vůbec nebránil, v čemž soud spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 142a odst. 2 o. s. ř. odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení žalobci. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů nezastoupeného žalobce, kterému podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a příslušných ustanovení vyhlášky č. 254/2015 Sb. náleží , částka, za jeden účelně učiněný úkon spočívající v podání žaloby.