77 C 6/2025-88 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tím, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , jež předmětnou pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni, uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši , částka, , avšak nezaplatila ničeho.2. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná.3. Soud nařídil jednání na den , datum, a účastnice k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastnic, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující. Žalovaná a společnost , právnická osoba, (dále též „Zaplo“) dne , datum, distančně uzavřely smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem byl závazek Zaplo poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, a závazek žalované tuto částku za podmínky včasného splacení bez dalších poplatků uhradit do , datum, ; dle smlouvy Zaplo posuzovala úvěruschopnost klientky; dále byly ve smlouvě nastaveny podmínky možného prodloužení doby trvání spotřebitelského úvěru včetně poplatků, podmínky vzniku práva na zaplacení smluvní pokuty a poplatků za upomínku (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ). Žalovaná dne , datum, zaslala z bankovního účtu č. , č. účtu, , jenž je veden na jméno žalované a je uveden ve smlouvě, verifikační platbu , částka, na účet Zaplo; Zaplo téhož dne zaslala na účet žalované č. , č. účtu, částku , částka, označenou variabilním symbolem , var. symbol, (zjištěno z výpisu z účtu č. , č. účtu, z , datum, a ze sdělení , právnická osoba, ., z , datum, ). K posuzování úvěruschopnosti, o němž žalobkyně tvrdila, že bylo provedeno, žalobkyně žádné důkazy neoznačila a nepředložila, k jednání se nedostavila a nemohla být poučena podle § 118a o. s. ř. Zaplo dne , datum, vypracovala předžalobní výzvu k úhradě dluhu ve výši , částka, (zjištěno z předžalobní výzvy z , datum, ). Důkaz k odeslání výzvy žalobkyně nepředložila. Zaplo a žalobkyně dne , datum, sepsaly rámcovou smlouvy o postoupení pohledávek, v níž si dohodly podmínky postupování pohledávek Zaplo na žalobkyni s tím, že k postupování pohledávek bude docházet na základě dílčích smluv o postoupení pohledávek (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, ). Žalobkyně i Zaplo dopisy z , datum, oznámily žalované, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, žalovaná byla advokátem žalobkyně současně vyzvána k zaplacení dluhu z předmětné úvěrové smlouvy do tří dnů (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky z , datum, a z předžalobní výzvy z , datum, ). Advokát žalobkyně podal zásilku za účelem doručení žalované na , právnická osoba, dne , datum, (zjištěno z podacího lístku č. , Anonymizováno, ).5. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento relevantní závěr o skutkovém stavu. Zaplo a žalovaná se dohodly na poskytnutí úvěru ve výši , částka, , který byl dne , datum, poukázán na účet žalované. Dle smlouvy a tvrzení žalobkyně Zaplo posuzovala úvěruschopnost klientky, to však žalobkyně neprokázala. Dále byly ve smlouvě nastaveny podmínky možného prodloužení doby trvání spotřebitelského úvěru včetně poplatků, podmínky vzniku práva na zaplacení smluvní pokuty a poplatků za upomínku. Zaplo a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni; žalobkyně v dopisu z , datum, , odeslaného téhož dne, vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ze smlouvy do tří dnů.6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.7. Společnost , právnická osoba, a žalovaná coby spotřebitelka uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k , datum, (dále též „ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat.8. Poskytovatel úvěru je podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzovat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.9. V předmětné věci původní věřitelka výslovně ubezpečila žalovanou, že bude úvěr poskytnut po posouzení úvěruschopnosti žalované. Pravidla o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v případě neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu § 86 a § 87 ZSÚ se proto uplatní i v této věci. Žalobkyně neprokázala, že společnost , právnická osoba, coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ, smlouva je proto podle § 87 odst. 1 neplatná, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajišťovaného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech. Soud dodává, že nepřípustným a zjevně zneužívajícím práva ve smyslu § 8 o. z. soud shledává jednání původní věřitelky nacházející se v době uzavření smlouvy ve významně silnějším postavení, která podmínky úvěru nastavila tak, aby se jevil v okamžik uzavření smlouvy neúplatným, avšak při nedodržení data splatnosti dlužníkem vedly úvěrové podmínky ke vzniku práva na sankce a různé poplatky, což soud rovněž vedlo k aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru v celé jeho šíři.10. Žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovanou postoupena podle § 1879 a násl. o. z., má za žalovanou pohledávku toliko z titulu bezdůvodného obohacení. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.11. Právní předchůdkyně žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy žalované dle provedených důkazů poskytla peněžní prostředky v částce , částka, . Z této částky nebylo žalovanou vráceno nic. Žalovaná, jež se o tuto částku obohatila na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, je tedy povinna vydat částku , částka, žalobkyni.12. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle provedených důkazů byla žalovaná k vrácení dlužné částky vyzvána psaním ze dne , datum, které žalobkyně odeslala žalované téhož dne, a jež obsahovalo lhůtu k plnění v délce tří dnů. Podle § 573 o. z. se má zmíněná výzva za doručenou třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne , datum, . Žalovaná byla vyzvána ke splnění do tří dnů, posledním dnem, kdy mohla žalovaná včas dluh splnit byl den , datum, , jelikož předcházející den dopadl na neděli. Od , datum, je proto žalovaná ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku , částka, a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a ke dni počátku prodlení činila 15 % ročně. V tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl.13. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na úroku z prodlení požadovaného za období před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení.14. Žalobkyni, jež zaznamenala v řízení vyšší úspěch než žalovaná, soud náhradu nákladů nepřiznal. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr spotřebitelce, aniž by posuzovala její úvěruschopnost, což vedlo mj. k zahájení zdejšího řízení, je důvodem hodným zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř., jiné rozhodnutí by se dle soudu zcela míjelo s účelem a smyslem citovaných norem. Žalované naopak právo na náhradu nákladů nevzniklo z důvodu převážného neúspěchu ve věci.