77 C 98/2025-27 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , když nevrátil poskytnutý úvěr v souhrnné výši , částka, spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru , částka, , smluvním úrokem , částka, a úrokem z prodlení.2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný.3. Soud nařídil jednání na den , datum, a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující. Účastníci se prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, dohodli na uzavření smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , podle níž žalobkyně poskytne žalovanému úvěr až do výše , částka, , s tím, že úroková sazba činí 1,016 % denně, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky; žalovaný podepsal smlouvu dle jejího textu elektronicky. Žalobkyně předtím podle výpisu BankID ověřila identitu žalovaného prostřednictvím bankovní identity. Z listiny nadepsané „identifikované příjmy“ plyne, že žalobkyně považovala na základě bankovního výpisu obsahujícího pouze příjmové transakce za ověřený čistý měsíční příjem žalované částku , částka, . Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalobkyně měla mít k dispozici tyto údaje: žalovaný žije ve společně hospodařící domácnosti se dvěma dalšími členem, kteří mají rovněž příjem; výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí , částka, , výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí , částka, , výše dalších nezbytných výdajů činí , částka, , výše ostatních zbytných výdajů činí , částka, ; výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí , částka, , výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem (tj. žalovaným) činí , částka, , regionální koeficient 1, rezerva pro výdaje 500, vypočítané minimální výdaje , částka, , disponibilní příjem , částka, , počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti úspěšné. Soud k tomu podotýká, že není vůbec zřejmé, z jakých zdrojů a informací žalobkyně vycházela. Podle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalobkyně odeslala na účet č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Ze soudem vyžádaných sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, a , datum, vyplývá, že žalovaný je majitelem běžného účtu č. , č. účtu, a zmíněné dvě platby jsou na účtu evidovány. Advokát žalobkyně vystavil předžalobní výzvu z , datum, k zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v částce , částka, do tří dnů, kterou dne , datum, podle podacího lístku podal na , právnická osoba, zásilku za účelem doručení žalovanému. Žádné jiné důkazy k výzvám k zaplacení žalobkyně nepředložila.5. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Žalobkyně nicméně neprokázala, že by se jakkoli zabývala nevěrohodně nízkou výší výdajů žalovaného, či že by prováděla její lustraci žalovaného v žalobkyni dostupných databázích. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru se měla lépe zabývat tvrzenými výdaji žalovaného, tyto však nezkoumala zjevně vůbec a spokojila se toliko s příjmy žalobkyně a s velmi nevěrohodnými (ba až očividně nepravdivými) tvrzeními žalovaného (z nich plyne, že jediné měsíční výdaje žalovaného, jsou výdaje na bydlení ve výši , částka, ) o jeho majetkové situaci.6. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento relevantní závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný se dohodli na poskytnutí úvěru. Žalovaný čerpal dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů, jejichž původ není zřejmý a žalobkyně jej nedoložila, nikterak se žalobkyně, nezabývala se dostatečně nevěrohodně tvrzenými výdaji žalovaného. Žalovaný byl výzvou odeslanou dne , datum, vyzván k zaplacení dluhu do tří dnů.7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.8. Žalobkyně a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni , datum, (dále též „ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat.9. Poskytovatel úvěru je podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. V předmětné věci žalobkyně neprokázala, že by coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ, když především nevysvětlila, z jakého důvodu považovala tvrzení žalovaného o jeho finanční situaci za spolehlivá a dostatečná, resp. když neprokázala, že disponovala jinými zdroji k ověření příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně nemohla dle soudu na základě předložených údajů dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Úvěrová smlouva je proto podle § 87 odst. 1 neplatná, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajištěného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech12. Žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy žalovanému dle provedených důkazů poskytla peněžní prostředky v částce , částka, . Z této částky bylo dle tvrzení žalobkyně nebylo žalovaným ničeho vráceno. Žalovaný, jenž se o , částka, obohatil na úkor žalobkyně, je tedy povinen tuto částku žalobkyni vrátit podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na procesní pasivitu žalovaného soudu nezbylo než určit dobu přiměřenou možnostem žalovaného vlastní úvahou vyvažující práva a povinnosti obou stran sporu. Za takovou dobu soudu v předmětné věci shledal dobu 15 dnů od právní moci rozsudku, a to zejména s přihlédnutím k výši dluhu a skutečnosti, že byl žalovaný před zahájením řízení vyzýván k zaplacení. V rozsahu o zaplacení částky , částka, je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl.13. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení poplatků a úroků, jež byly součástí neplatné úvěrové smlouvy, a proto se k těmto ujednáním nepřihlíží. Žalobkyni nevzniklo ani právo na zaplacení úroku z prodlení, jelikož s ohledem na ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ dosud pohledávka žalobkyně nedospěla a žalovaný se proto v prodlení dosud neocitl. Soud proto žalobu v této části zamítl.14. Převážně úspěšný žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť mu žádné ve zdejším řízení nevznikly. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože byla převážně neúspěšná.