8 C 15/2025-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná osoba s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . – dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .) prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému postupně celkem částku ve výši 47 347,07 Kč s tím, že úvěr měl být nejpozději splacen dne , datum, na sdělené číslo účtu pod sjednaným variabilním symbolem. Dále žalobkyně uvedla, že při zohlednění „příp. dílčích plateb“ je nesplacená částka ve výši 47 347,07 Kč s tím, že k žalobě přikládá toliko poslední splatnou fakturu, neboť je jich velký počet. Dále odkazuje na upomínky k zaplacení. A žádá přiznat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky od , datum, . Úvěruschopnost žalované osoby právní předchůdkyně žalobkyně kontrolovala „výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji“ a lustrací dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni dne , datum, .2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den , datum, , ze kterého se žalobkyně omluvila s tím, že nežádá odročení jednání, a žalovaná osoba se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků, a z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Soud především nemá za zjištěné, že právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost „výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji“ žalovaného, když žaloba je prosta jakýchkoli tvrzení o konkrétně zjištěných a ověřených příjmech a výdajích žalovaného. Obdobně nejsou předloženy jakékoli listinné důkazy, a to ani k další části tvrzení žalobkyně, že byly lustrovány shora vypsané registry. Soud vyzval, žalobkyně ještě před soudním jednáním k doplnění žaloby, ovšem žalobkyně na výzvu soudu nijak nereagovala.5. Z nedatované listiny úvěrové smlouvy „uzavřené s klientem dne , datum, “ a z listin Standardních informací o spotřebitelském úvěru a Standardní podmínky úvěrové smlouvy (dále také VOP) má soud za zjištěné, že , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . sepsala prostředky na dálku s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru na maximální úvěrový limit ve výši 20 000 Kč s částkou prvního čerpání úvěru ve výši 3 000 Kč. Smlouva měla být uzavřena na dobu neurčitou, a termín splatnosti byl sjednán „patnáct dnů od data Výpisu“. „Výpis“ je definován (bod 2.10 VOP) jako dokument, který se vydává každých 30 dnů, obsahuje transakční období, zůstatek z předchozího období, částky a data čerpání a splátek a mimo jiné splátku a termín splatnosti další „minimální splátky“. Minimální splátka je definována ve smlouvě jako minimální částka, kterou musí zaplatit žalovaný do termínu splatnosti, a to 13 % z celkové splatné částky nebo 1 000 Kč, pokud by splátka byla nižší. Jinými slovy měl být sjednán úrok 13 % měsíčně (tj. 156 % ročně), byť v další části smlouvy je uvedeno, že fixní úrok je sjednán v sazbě 0,4026 % denně, tj. 146,949 % ročně. Každý měsíc měl poskytovatel spotřebitelského úvěru vyúčtovat žalovanému aktuální splátku s termínem splatnosti 15 dní od data Výpisu (v žalobě označený jako „faktura“, a listina předložena k důkazu označena anglickým slovem „invoice“). Dále mělo být rovněž sjednáno, že 250 Kč je poplatek za prodlení, který bude vyúčtován příp. v pravidelném „Výpisu“. Naopak z těchto listin nelze mít za prokázané tvrzení žalobkyně, že byla poskytnuta částka ve výši 47 347,07 Kč s splatností dne , datum, ; takto závazky v předložených listinách sjednány nejsou.6. Žalobkyně předložila dle vlastního tvrzení pouze poslední splatnou „fakturu“ nedatovanou s datem splatnosti k , datum, . V jejím rámci je vyúčtována celková dlužná částka 47 507,03 Kč, aktuální povinná částka k zaplacení ve výši 6 175,91 Kč, neuhrazené částky z minulého období ve výši 16 419,61 Kč a minimální částka k zaplacení ve výši 22 595,52 Kč. Jiné „faktury“ žalobkyně nepředložila s odůvodněním, že jich je mnoho. Soud tedy především vychází z dalších předložených listin – nazvaných „payment and withdrawal report“ (přehled plateb a čerpání) a (12x) listin označených jako „proof of payout“ (doklad čerpání), které jsou sjetinami jednotlivých plateb a čerpání revolvingového úvěru. Soud ze všech těchto uvedených listin má za zjištěné, že od , datum, do , datum, poskytovatel spotřebitelského úvěru zaznamenal 15x čerpání úvěru (označených v přehledu slovem „withdrawal“, a to celkem ve výši 55 400 Kč, současně bylo vydáno 12 faktur (označených slovem „invoice“) vždy k prvnímu dni v měsíci, a dále bylo zaznamenáno 11 plateb (označených slovem „payment“) v celkové výši 55 400 Kč. Soud tak má za to, že vyčerpané částky byly uhrazeny.7. Pokud měl být sjednán úvěrový rámec v maximální výši 20 000 Kč, nelze dospět z předložených důkazů k závěru, že by žalovanému bylo poskytnuto celkem vyšší plnění bez jeho průběžného splácení. Z vágního tvrzení žalobkyně o celkovém nároku „po zohlednění případných plateb ze strany“ nelze zjistit ničeho. Nicméně je zřejmé, že k platbám žalovaného muselo docházet i z pohledu poskytovatele úvěru, když dle sjednaných závazků účtoval „fakturami“ každý měsíc, a první „poplatek z prodlení“ ve výši 250 Kč byl účtován dle „přehledu“ až ve „faktuře“ vydané dne , datum, . Jakákoli jiná interpretace aktuálně předložených listinných důkazů dle soudu není možná, a pro poučení žalobkyně dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ať již k doplnění skutkových tvrzení ohledně kontroly úvěruschopnosti nebo ohledně jednotlivých čerpání či plateb žalovaného, a k předložení důkazů k stávajícím nebo doplněným tvrzením, soud přistoupit nemohl, neboť se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání.8. Z listin smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 217.1.2020, dodatku č. 2 ze dne , datum, vč. seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení ze dne , datum, , vč. podacího lístku, má soud za zjištěné, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni, a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno.9. Z listiny výzva k zaplacení ze dne , datum, vč. podacího lístku má soud za zjištěné, že žalobkyně vyzvala zástupcem z řad advokátů žalovaného k zaplacení vymáhané částky před podáním žaloby.10. Postoupení pohledávky a její oznámení žalovanému ve smyslu § 1879 a § 1880 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.) bylo prokázáno. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o.z., na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Dle názoru soudu především v daném případě žalobkyně neprokázala, že (její právní předchůdkyně) postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované osoby splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V žalobě zcela absentují konkrétní tvrzení ohledně zjištěných příjmů a výdajů žalovaného, přestože je uvedeno, že z nich bylo před poskytnutím spotřebitelského úvěru vycházeno. Žalobkyně ani nedoložila tvrzení ohledně kontroly různých registrů, a to ani na dodatečnou výzvu soudu. Ve skutečnosti tak nezjišťovala ani neověřila příjem žalovaného, resp. ověření nedoložila soudu. Ověření příjmů spotřebitele je nezbytné minimum pro jakoukoli kontrolu jeho úvěruschopnosti. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle.11. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených sk