8 C 29/2025-27 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., uzavřel s žalovaným dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na internetové stránce , Anonymizováno, ., Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši , částka, , a žalovaný se zavázal předchůdci žalobkyně vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím do , datum, (v celkové výši 21 589 Kč). Žalovaný však úvěr neuhradil řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně pak pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni dne , datum, na základě rámcové a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyně žádala původně kromě dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč i přiznání smluvní pokuty ve výši 863,56 Kč, a příslušenství: poplatek za poskytnutí úvěru 6 589 Kč + kapitalizovaný úrok 5 400 Kč od 24.2.2023 do 24.2.2024 ze sazby 36 % ročně + poplatků za upomínky ve výši 10 000 Kč, ze které žádá jen 500 Kč, tzn. celkem tyto částky uplatnil jako kapitalizovaný úrok ve výši 12 489 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 539,73 Kč, a zákonného úroku z prodlení 15 % z dlužných částek: 15 000 Kč od 23.4.2024 do zaplacení, když po postoupení pohledávky nedošlo k dalším úhradám.2. Následně k výzvě soudu žalobkyně vzala podáním ze dne , datum, žalobu částečně zpět co do částky ve výši 12 489 Kč (kapitalizovaný úrok) a ve výši 863,56 Kč (smluvní pokuta) s tím, že nemá k dispozici důkazy k prokázání kontroly úvěruschopnosti.3. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 tohoto ustanovení je-li návrh vzat zpět zčásti, soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastaví. Soud proto řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí částečně zastavil (výrok I.).4. Žalobkyně se z jednání omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, k věci se nevyjádřil.5. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. Z předložených listin označených jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že je na nich zachyceno jednání mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným, listiny nejsou opatřeny podpisem žalovaného, přičemž je z důkazů patrno, že jednání mezi účastníky probíhalo elektronicky. Na základě smlouvy ze dne , datum, bylo sjednáno poskytnutí částky 15 000 Kč s úrokem 443,84 Kč, resp. 36 % ročně, a poplatkem ve výši 3 994,35 Kč do , datum, .6. Z listin potvrzení o platbě ze dne , datum, bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč převodem na sdělený účet.7. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a potvrzení o platbě ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek, a dále z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , včetně podacího archu ze dne , datum, , bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla oznámena žalovanému.8. Z upomínek k zaplacení, které předložila žalobkyně nebylo prokázáno, že tyto byly odeslány žalovanému. Naopak z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , včetně podacího archu ze dne , datum, , bylo zjištěno, že obsahuje rovněž výzvu žalovanému k zaplacení částky 37 852,56 Kč, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení, která byla odeslána dne , datum, žalovanému.9. Z výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně z řad advokátů vyzýval žalovaného k úhradě částky 37 852,56 Kč s úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč.10. Z předložených listinných důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav. Žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z poskytovatele úvěru na žalobkyni, a tato skutečnost oznámena žalovanému. Co se týče úvěruschopnosti, dle vlastního tvrzení žalobkyně nedisponuje žalobkyně žádnými důkazy o řádném zjišťování a ověřování skutečností ohledně kontroly úvěruschopnosti. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně (původní poskytovatelka spotřebitelského úvěru , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .) sepsali prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na internetové stránce , Anonymizováno, ., Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě které byla žalovanému vyplacena částka v celkové výši 15 000 Kč na účet, který žalovaný sdělil. Dle vlastního obsahu žaloby a výzvy ze dne , datum, činí dlužná nesplacená „jistina“ částku ve výši 15 000 Kč. Dále již žalovaný neuhradil ničeho.11. Na základě výše uvedeného soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a dospěl k závěru, že je dána. Společnost , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . v souladu s § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.) bylo prokázáno. postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele a tuto skutečnost oznámila žalované (§ 1880 o.z.).12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o.z., na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), když nebylo prokázáno, že by si jakékoliv informace od spotřebitele vyžádala či ověřila (§ 84 ZSÚ, resp. jejich ověření nedoložila soudu – srov. shora); soud ani nemohl poskytnout žalobkyni další poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť se nedostavila k prvnímu jednání ve věci. Soud tedy nemá za prokázané, že byla řádně posouzena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, který ostatně nesplácela.13. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že „je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 Ústavní soud mj. uvedl, že „nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 201614. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o. z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalované