10 C 111/2024-14 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 4.4.2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 25 876,80 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tak, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 22.4.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byl žalovaný povinen uhradit spolu s částkou 17 731 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 12 088 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 143 Kč, a to v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný na dluh uhradil 5 800 Kč.Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěř ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 731 Kč. Žalovaný na dluh uhradil 5 800 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Dle ust. § 657 obč. zák. se smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.Dle Nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit hlavně k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě dodavatel skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě, a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud má v souladu s uvedeným nálezem Ústavního soudu a ust. § 39 obč. zák. za to, že právní předchůdce žalobce si nepočínal poctivě, zneužil svého silnějšího postavení a jednal v rozporu s požadavky na ochranu spotřebitele, když skryl ujednání o smluvním úroku do smluvních podmínek smlouvy o půjčce. Soud proto žalobu žalobce co do nároku na zaplacení smluvních úroků zamítl.Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalovaném zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí půjčky, tedy částky 17 731 Kč. Půjčka činila celkem 15 000 Kč, za poskytnutí půjčky byl žalovaný povinen zaplatit poplatek v celkové výši 17 731 Kč, tedy poplatek za poskytnutí půjčky činil 118 % jistiny. Dle ust. § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o půjčce byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právním předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o půjčce nadto byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 118 % jistiny půjčky je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud proto žalobu, co do nároku na zaplacení dlužné části poplatku, pro absolutní neplatnost ujednání o poplatku pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele zamítl.Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč, žalovaný na půjčku zaplatil 5 800 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu, tedy uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 9 200 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o.z..Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce převážně ve věci úspěšný nebyl a žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.