10 C 156/2024-19 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 37 591, 53 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze třech smluv o spotřebitelském úvěru, které žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a to dlužné částky ve výši 21 502 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 14 795,72 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6 706,28 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 922,23 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 018,22 Kč, úroků ve výši 20,79 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 795,72 Kč od 28.09.2023 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 795,72 Kč od 28.09.2023 do zaplacení ze smlouvy ze dne 22.4.2021, dále dlužné částky ve výši 12 418,53 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 7 348,77 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 5 069,76 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 777,90 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 499,10 Kč, úroků ve výši 18,69 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 348,77 Kč od 28.09.2023 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 348,77 Kč od 28.09.2023 do zaplacení ze smlouvy ze dne 20.3.2021 a dále dlužné částky ve výši 3 671 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 2 143,76 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 1 527,24 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 089,57 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 437,31 Kč, úroků ve výši 28,02 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 143,76 Kč od 8.09.2023 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 143,76 Kč od 28.09.2023 do zaplacení ze smlouvy ze dne 1.2.2021.Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22.4.2021 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, jejím předmětem byl úvěr ve výši 18 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu poplatkem ve výši 10 042 Kč (poplatek byl vypočten jako součet následujících kalkulační položek: úrok ve výši 6 477Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, částka za flexibilní splácení činí 2 065 Kč) v pravidelných týdenních splátkách (78) po 360 Kč počínaje 22.4.2021, přičemž poslední splátka byla stanovena ve výši 322 Kč. Z karty zákazníka soud zjistil, že právní předchůdce žalobce hodnotil majetkové a sociální dne 22.4.2021 (v kartě zákazníka je uvedeno, že žalovaná dosahuje čistého měsíčního příjmu 21 145 Kč, splácí částku 4 558 Kč a její odhadované výdaje za měsíc jsou 7 000 Kč). Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovanou žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023. Postoupení pohledávek žalobci bylo žalované oznámeno doporučeným ze dne 29.9.2023. Výzvou ze dne 28.3.2024 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil jí na možnost soudního vymáhání dluhu. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 3.1.2022 a žalovaná celkem zaplatila částku 6 540 Kč.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20.3.2021 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, jejím předmětem byl úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu poplatkem ve výši 10 059 Kč (poplatek byl vypočten jako součet následujících kalkulační položek: úrok ve výši 6 375 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, částka za flexibilní splácení činí 2 184 Kč) v pravidelných týdenních splátkách (65) po 309 Kč počínaje 20.3.2021, přičemž poslední splátka byla stanovena ve výši 283 Kč. Z karty zákazníka soud zjistil, že právní předchůdce žalobce hodnotil majetkové a sociální dne 20.3.2021 (v kartě zákazníka je uvedeno, že žalovaná dosahuje čistého měsíčního příjmu 21 593 Kč, splácí částku 3 798 Kč a její odhadované výdaje za měsíc jsou 7 000 Kč). Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovanou žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023. Postoupení pohledávek žalobci bylo žalované oznámeno doporučeným ze dne 29.9.2023. Výzvou ze dne 28.3.2024 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil jí na možnost soudního vymáhání dluhu. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 3.1.2022 a žalovaná celkem zaplatila částku 7 510 Kč.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1.2.2021 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, jejím předmětem byl úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu poplatkem ve výši 5 271 Kč (poplatek byl vypočten jako součet následujících kalkulační položek: úrok ve výši 2 660 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, částka za flexibilní splácení činí 1 111 Kč) v pravidelných týdenních splátkách (45) po 295 Kč počínaje 1.2.2021, přičemž poslední splátka byla stanovena ve výši 291 Kč. Z karty zákazníka soud zjistil, že právní předchůdce žalobce hodnotil majetkové a sociální dne 1.2.2021 (v kartě zákazníka je uvedeno, že žalovaná dosahuje čistého měsíčního příjmu 19 695 Kč, splácí částku 12 250 Kč a její odhadované výdaje za měsíc jsou 6 000 Kč). Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovanou žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023. Postoupení pohledávek žalobci bylo žalované oznámeno doporučeným ze dne 29.9.2023. Výzvou ze dne 28.3.2024 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil jí na možnost soudního vymáhání dluhu. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 3.1.2022 a žalovaná celkem zaplatila částku 9 600 Kč.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí).Soud má za to, že právní předchůdce žalobce při uzavírání obou smluv s žalovanou neprověřil úvěruschopnost žalované řádně, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. Žalobce soudu předložil tři smlouvy, ze kterých se svého žalobního nároku domáhá. Ze všech předložených smluv je zřejmé, že smlouvy, byly uzavřeny v krátkém časovém rozestupu jednoho měsíce. Je tedy zřejmé, že při uzavírání úvěrových smluv, ze kterých se žalobce svých nároků domáhá, již žalovaná byla v tzv. dluhové spirále, a uzavírala další úvěrovou smlouvu, aby byla schopna splnit předchozí dluhy. Za takového stavu pak má soud za to, že právní předchůdce žalobce nejednal poctivě, nejednal v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěrů a i přes zřejmou neschopnost žalované plnit své dluhy, uzavřel s žalovanou další smlouvu. Smlouvy o úvěru jsou proto dle ust. § 588 o.z. absolutně neplatné a žalovaná je povinna v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů. Dlužné jistiny činily 18 000 Kč, 10 000 Kč a 8 000 Kč, celkem tedy 36 000 Kč, žalovaná na tyto své dluhy uhradila 6 540 Kč, 7 510 Kč a 9 600 Kč, zbývá tedy uhradit částku 12 350 Kč. Soud tedy co do částky 12 350 shledal žalobu důvodnou a ve zbývající části ji jako nedůvodnou s ohledem na shora uvedené zamítl. O povinnosti žalované zaplatit žalobci zákonné úroky z prodlení rozhodl soud dle § 1970 o.z.Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce ve věci převážně úspěšný nebyl (33 %), žalovaná pal měla úspěch ve výši 67 %, měla by mít nárok na 44 % nákladů řízení. Žalované však náklady řízení nevznikly, soud tedy nepřiznal žádnému z účastníků p