10 C 182/2024-28 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 19 533,22 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 14 485 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 78 týdenních (sedmidenních) splátkách po 370 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21.10.2022. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 7 800 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27.9.2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení:- celkové dlužné částky ve výši 19 533,22 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 109,56 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 9 423,66 Kč,- kapitalizovaných úroků ve výši 1 990,85 Kč,- kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 592,12 Kč,- úroků ve výši 20,79% z dlužné jistiny ve výši 10 109,56 Kč od 30.11.2021 do zaplacení,- úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 109,56 Kč od 28.9.2023 do zaplacení.Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů, a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23.4.2021 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, jejím předmětem byla půjčka ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 485 Kč v pravidelných týdenních splátkách ve výši 370 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovanou žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023. Postoupení pohledávek žalobci bylo žalované oznámeno dopisem a výzvou ze dne 15.2.2024 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil jí na možnost soudního vymáhání dluhu.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (neboť se jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli, viz ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Žalobce požadoval po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 19 533,22 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 109,56 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 9 423,66 Kč, a příslušenství. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou (ust. § 1810 a násl. o.z.). Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce zneužil na úkor spotřebitele silnějšího postavení, v rozporu s dobrými mravy za poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč požadoval úplatu v celkové výši 14 485 Kč. To vše, aniž by bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu (na to lze usuzovat například i z toho, že byla uzavřena smlouva adhezní, formulářová, jako obecná šablona pro každý jednotlivý případ bez zohlednění případné jedinečnosti každého případu) Celková úplata požadovaná za poskytnutí úvěru činila tak 120 % jistiny, jedná se tak o výši, která je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Takovému jednání věřitele nelze přiznat právní ochranu, je třeba naopak poskytnout ochranu žalované jako spotřebiteli, a ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru ujednání absolutně neplatné. Soud proto žalobu v části, ve které se žalobce těchto nároků domáhal, zamítl.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 12 000 Kč za poplatek ve výši 14 485 Kč, žalovaná na dluh uhradila pouze 7 800 Kč. Soud s ohledem na neplatnost ujednání o poplatcích přiznal proto žalobci jistinu ve výši 4 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28.9.2023 dle ust. § 1970 o.z., neboť žalovaná je s úhradou v prodlení. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl.Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl ve věci úspěšný pouze ve výši 21%, žalovaná pak ve výši 79%. Žalovaná se k nákladům řízení nevyjádřila, soud tedy nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.