14 C 185/2023-58 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se původně domáhal žalobou ze dne 22.5.2023 zrušení darovací smlouvy na dům, smlouvu uzavřel dne 20.12.2016 se svou dcerou, která nyní vystupuje jako žalovaná. Žalobce uvedl, že byl v té době psychicky oslabený, a podlehl naléhání své tehdejší manželky. Chtěl darovat dům synovi, ten byl ale nezletilý, tak se dohodli, že jej daruje dceři a ona dům na bratra převede, až ten dosáhne plnoletosti. Byl pak v insolvenci, tam uvedl své pohnutky pro převod domu a soud jej zařadil do jeho majetkové podstaty. Oddlužení splnil, dcera však po skončení insolvence dům na bratra nepřevedla, ačkoliv žalobce by bez této podmínky se smlouvou nesouhlasil. Žalovaná tedy dům drží protiprávně, a žalobce žádá o zneplatnění smlouvy.2. Po poučení soudem dle ust. § 43 o.s.ř. uvedl, že navrhuje, aby byl určen jako vlastník domu, zopakoval svá tvrzení z původní žaloby.3. Při prvním jednání soudu byl žalobce opět poučen, že soud povinnost k převodu domu na bratra nepovažuje za podmínku, ale pouze za závazek a žalobce tedy pro určení svého vlastnictví musí tvrdit, že je smlouva neplatná a uvést k tomu potřebná podrobnější tvrzení a důkazní návrhy.4. Žalobce pak v doplnění žaloby uvedl, že povinnost uložená žalované ve smlouvě, tedy darovat nemovitosti po dosažení zletilosti bratrovi, je příkazem dle ust. § 2064 o.z. a dle odborné literatury lze porušení příkazu chápat jako rozvazovací podmínku. Žalovaná mohla příkaz splnit ihned po dosažení zletilosti bratra, tedy po 8.5.2018. I kdyby splnění příkazu bránilo insolvenční řízení, mohlo k jeho splnění dojít po jeho skončení dne 13.4.2023. Vzhledem k tomu, že příkaz splněn nebyl, žalobce zároveň v doplnění žaloby od smlouvy odstoupil a zaslal odstoupení také žalované. Důvodem pro odstoupení je prodlení žalované se splněním povinnosti převést nemovitost na bratra, které je podstatným porušením smlouvy, k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 465/2021. Žalovaná by měla prokázat, že povinnost splnila. Dále uvedl, že smlouva je absolutně neplatná, neboť její uzavření bylo motivováno snahou zkrátit věřitele žalobce, což podporuje i usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 4738/2014. Žalobce měl v době uzavření smlouvy několik věřitelů a jeho závazky přesahovaly jeho aktiva. Jestliže je právní jednání učiněno v úmyslu ukrýt majetek před věřiteli, jedná se o právní jednání neplatné, protože odporuje zákonu.5. Soud následně žalobce v reakci na jeho doplnění žaloby znovu poučil, že pokud tvrdí neplatnost smlouvy, musí tvrdit konkrétní důvody neplatnosti. Jeho dosavadní tvrzení nejsou logická, když tvrdí, že zde buď existoval důvod pro odstoupení od smlouvy z důvodu nepřevedení na bratra, nebo je smlouva neplatná, protože chtěl žalobce ukrýt majetek před věřiteli. Pokud mělo být prodlení podstatným porušením smlouvy, musí i tuto okolnost žalobce tvrdit a prokázat.6. Po posledním poučení žalobce uvedl, že nadále neuplatňuje námitku absolutní neplatnosti. Namítá však, že je smlouva neúčinná, o tom již bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení a toto rozhodnutí je závazné, jedná se tedy o překážku rei iudicatae. Vzhledem k tomu, že byla tato smlouva posouzena insolvenčním soudem jako neúčinná, musela být zároveň posouzena jako platná. I kdyby soud nepřisvědčil námitce rei iudicatae, měl by posoudit předběžnou otázku platnosti darovací smlouvy shodně. Pro žalobce bylo zásadní podmínkou uzavření smlouvy to, že budou nemovitosti později převedeny na syna , jméno FO, . Smlouvu uzavíral v době, kdy měl dluhy a jeho manželství procházelo krizí, manželka na něj tlačila, aby nemovitost převedl, aby o ni nepřišel. Podstatné je porušení takové povinnosti, o němž strana porušující smlouvu věděla již v době uzavření, že druhá strana by smlouvu neuzavřela, kdyby to porušení předvídala. Z okolností uzavření smlouvy je zřejmé, že tato povinnost byla pro žalobce stěžejní. Pokud by se jednalo o nepodstatné porušení smlouvy, bylo by nutné poskytnout lhůtu ke splnění povinnosti, což se může stát i mlčky, což se zde stalo. Žalovaná svou povinnost měla splnit alespoň po skončení insolvenčního řízení ke dni 13.4.2023, neučinila to a prodlévala více než měsíc, než byla podána žaloba. Takový časový úsek je dostatečný, k odstoupení pak došlo až 7.11.2023, měla tedy lhůtu mnohem delší. Jestliže žalobce neodstoupil od smlouvy ihned poté, kdy se o porušení dozvěděl, jedná se o důvod pro odstoupení pro porušení nepodstatné (žalobce opět odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 456/2021) a jestliže žalovaná namítá, že se jedná o neaktuální judikaturu a porušení by muselo být další a obdobné, pak žalobce odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp.z. 5 Cmo 102/2019, že se může jednat o opakované porušení stejné povinnosti nebo porušení povinnosti jiné. Není rozhodné, zda se žalobce vyjadřoval později tak, že na splnění povinnosti převést nemovitost na bratra netrvá, nedošlo tím ke změně darovací smlouvy, a to pro nedostatek formy.7. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a uvedla, že v době uzavření darovací smlouvy nežil žalobce se svou manželkou (matkou žalované a jejího bratra), opustil domácnost a nepřispíval na výživu rodiny. Nemovitosti byly v jeho výlučném vlastnictví, během manželství s matkou žalované však došlo k jejich podstatnému zhodnocení. Kvůli zvažovanému rozvodu manželství se rodiče žalované dohodli, že dojde k převodu na jedno z dětí. Syn, na něhož chtěl žalobce majetek převést, byl v té době nezletilý, došlo tedy k převodu na žalovanou. Vztahy v rodině se však posléze ještě zhoršily, žalovaná s matkou musely dům opustit, žalobce se tam vrátil a choval se jako jeho vlastník. 27.12.2017 na sebe žalobce podal insolvenční návrh a 9.3.2018 podal insolvenční správce odpůrčí žalobu na neúčinnost darovací smlouvy. Bratr nabyl zletilosti 8.5.2018, v té době však bylo rozhodováno o odpůrčí žalobě, přičemž v tomto řízení žalobce tvrdil, že dům převedl na žalovanou z důvodu zkrácení svých věřitelů, soud vyhověl žalobě a zapsal dům do žalobcovy majetkové podstaty. Dům však prodán nebyl, insolvenční řízení skončilo ke dni 13.4.2023 a teprve tehdy bylo možné uskutečnit převod na bratra. Žalobce žalovanou v této době nijak nekontaktoval, žalovaná se věnovala přednostně hledání zaměstnání a řešení svých problémů. Skutečným důvodem jednání žalobce je snaha, aby nemovitosti byly opět jeho, sám si již převod na syna nepřeje, což je zjevné z jeho kroků v tomto a insolvenčním řízení a z dopisu, který žalované zaslal v roce 2020. V době, kdy běží toto řízení, však žalovaná z důvodu právní jistoty na bratra dům převést nemůže, takže tomu sám žalobce brání.8. Dále žalovaná uvedla, že ujednání ve smlouvě o následném darování bratrovi není příkazem, smlouva není absolutně neplatná z důvodu snahy o vyvedení majetku před věřiteli, protože úmysl vyvést majetek by musely mít obě strany smlouvy, což zde není splněno. S odstoupením od smlouvy, které jí bylo zasláno dne 7.11.2023 žalovaná nesouhlasí, domnívá se, že nejsou naplněny podmínky k odstoupení. Žaloba neobsahuje žádná jasná tvrzení o tom, proč by měl být žalobce určen jako vlastník nemovitosti. Odstoupení od smlouvy by muselo být učiněno neodkladně, pokud by se mělo jednat o porušení podstatné povinnosti, což se však nestalo. Pokud by se jednalo o porušení nepodstatné, je nutná výzva ke splnění povinnosti, ta učiněna rovněž nebyla.9. Pokud žalobce tvrdí, že smlouva je absolutně neplatná, pak žalovaná uvádí, že pro účely insolvenčního řízení byla smlouva posouzena dle ust. § 235 zákona č. 182/2016 Sb., kde je řešeno, že úkon, směřující k poškození věřitelů je neúčinný, nikoliv neplatný a majetek zůstává ve vlastnictví osoby, na niž byl převeden. Ani během vedení incidenčního sporu nebylo prokázáno, že by smlouva byla absolutně neplatná, to by vedlo k jinému výsledku sporu. Žalovaná mohla darovat bratrovi nemovitost v období od skončení insolvenčního řízení do podání žaloby. Řešila v té době jiné záležitosti, a kromě toho jí žalobce výslovně sdělil, že na převodu na bratra netrvá. Převod v době po podání žaloby by zakládal právní nejistotu a nepřeje si ho ani bratr. Pokud jde o odstoupení od smlouvy, došlo k němu půl roku po podání žaloby, což je opožděné, kromě toho nebylo prokázáno, že by došlo k podstatnému porušení smlouvy. Pokud nedošlo k neodkladnému odstoupení, nastupuje ust. § 2003 odst.2 o.z., nikoliv možnost odstoupit pro nepodstatné porušení smlouvy, musí dojít k obdobnému jednání. V době, kdy k odstoupení došlo, však už žalovaná nemovitost převést nemohla. Žalobce rozporuplně tvrdí jednak to, že již v době podání žaloby byl vlastníkem nemovitosti, zároveň ale tvrdí, že odstoupil od smlouvy až půl roku po podání žaloby. V období, kdy mohla být nemovitost převedena (13.4.2023 – 22.5.2023) žalobce žalovanou nijak nekontaktoval. Jestliže je podle žalobce nepodstatné, jak se vyjadřoval k okolnosti, zda trvá na převodu na bratra, neboť tím nemohlo dojít ke změně smlouvy, pak žalovaná uvádí, že se nejednalo o změnu smlouvy, ale o stanovisko žalobce, který si již převod na br