17 C 16/2024-67 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení celkem 97 112,88 Kč s příslušenstvím, a to částky 63 580,67 Kč jako dluhu ze smlouvy o úvěru , Anonymizováno, půjčka č. , hodnota, , kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., dne 23. 5. 2016, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 118 552 Kč, a částky 33 532,21 Kč jako dluhu ze smlouvy o kontokorentním úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce dne 29. 1. 2016, a na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěrový limit do částky 20 000 Kč.Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.Z žádosti o poskytnutí přesto půjčky bylo zjištěno, že žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč dne 20. 5. 2016. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru „, Anonymizováno, půjčka“ soud zjistil, že byl učiněn žalovaným vůči žalobci dne 23. 5. 2016, jeho předmětem byl návrh na uzavření smlouvy o úvěru ve výši 118 552 Kč sestávající z částky 100 000 Kč na úhradu stávajících úvěrů, příp. bez prokazování účelu, částky 1 500 Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a částky 17 052 Kč na úhradu pojištění schopnosti splácet úvěr, s tím, že úvěr měl být úročen fixní úrokovou sazbou ve výši 6,2 % p.a. a hrazen v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 1 744 Kč, žalovaný zároveň vyslovil souhlas s pojištěním schopnosti splácet. Standardní informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty dne 23. 5. 2016. Ze sdělení ze dne 23. 5. 2016 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce akceptoval návrh na uzavření smlouvy o úvěru.Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 27. 2. 2015, jejím předmětem bylo vedení běžného účtu a vydání platební karty. Ž žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč dne 27. 1. 2016. Z žádosti/smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 29. 1. 2016, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru do částky 15 000 Kč s tím, že právní předchůdce žalobce byl oprávněn výši úvěru jednostranně zvýšit. Úroková sazba ke dni podpisu smlouvy činila 18 % p.a. Standardní informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty dne 27. 1. 2016.Ze sdělení ze dne 25. 6. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce prohlásil kontokorentní úvěr za splatný ke dni 29. 6. 2021 z důvodu překročení povolené výše úvěrového rámce a marného uplynutí lhůty pro uhrazení splatné pohledávky, zároveň právní předchůdce žalobce odstoupil od smlouvy, na základě které vedl pro žalovaného účet.Ze sdělení ze dne 11. 8. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce prohlásil úvěr ze smlouvy o úvěru „presto půjčka“ za splatný ke dni 11. 8. 2021, a to pro prodlení s úhradou splátek a marné uplynutí lhůty pro zaplacení dlužné částky po splatnosti. Ze souhrnného výpisu k úvěru č. , hodnota, byly zjištěny úhrady žalovaného na tento dluh.Výše poplatků byla zjištěna ze sazebníku odměn za poskytování bankovních služeb platného od 1. 2. 2016. Smluvní podmínky byly zjištěny z produktových obchodních podmínek pro úvěry právního předchůdce žalobce a obecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobce platných od 1. 4. 2016. Z výpisů z účtu žalovaného za období od listopadu 2015 do května 2016, údajů o klientovi ke kontokorentnímu úvěru, doplnění žádostí o poskytnutí přesto půjčky, tabulek odeslaných údajů, sumarizace, přidělených kontraktů, žádostí a SOLUS bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného.Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 4/2022 ze dne 15. 12. 2022, prohlášení o okamžiku postoupení ze dne 15. 12. 2022, prohlášení k příloze č. 1 ze dne 15. 12. 2022, seznamů postoupených pohledávek ze dne 15. 12. 2022 a dohody o úhradě úplaty ze dne 15. 12. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Postoupení pohledávek žalobci bylo právním předchůdcem žalobce oznámeno žalovanému oznámeními ze dne 5. 1. 2023.Předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěrový limit do částky 20 000 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným také smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatkem za pojištění schopnosti úvěr splácet ve výši 17 052 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobce proto prohlásil oba úvěry za splatné. Ač z výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný celkem pravidelně čerpal kontokorentní úvěr, vyplývá z nich též to, že na účet žalovaného pravidelně přicházely příjmy žalovaného a žalovaný nečerpal jiné úvěry, než úvěr kontokorentní u právního předchůdce žalobce. Proto ač mohly vyplynout pochybnosti, zda žalovaný svůj dluh splní, má soud za to, že v daném případě nedosáhly takové intenzity, aby jen z tohoto důvodu soud konstatoval absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, příp. smlouvy o kontokorentním úvěru pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 63 580,67 Kč a částku 33 532,21 Kč, a to s úroky a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení.Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 885 Kč, z částky 30 120 Kč za 6 úkonů právní služby po 5 020 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1 800 Kč jako 6 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 6 703,20 Kč. Celková náhrada nákladů činí 42 508 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.