17 C 30/2024-16 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení celkem 11 116 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou s žalovanou uzavřel dne 5. 12. 2022, na základě které poskytl žalované úvěr, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úroky ve výši 40 % měsíčně. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 7 000 Kč, úroku za první měsíc čerpání úvěru ve výši 2 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 10. 4. 2023 do 15. 10. 2023 ve výši 1 316 Kč.Žalovaná nárok uznala a požádala o umožnění plnění dluhu ve splátkách s tím, že je vedena na Úřadu práce, na konci roku 2023 jí skončila smlouva, s ohledem na péči o syna nemůže najít práci novou. Dluh uhradit chce, ale není v jejích možnostech jej uhradit najednou.Dle ust. § 153a odst. 1 věty první o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Dle odst. 2 rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Dle ust. § 99 o.s.ř. smír nelze schválit, je-li v rozporu s právními předpisy.Žalovaná sice nárok zcela uznala, nicméně se v daném řízení jedná o věc, ve které nelze vydat rozsudek pro uznání, neboť je nárok žalobce v rozporu s právními předpisy, v rozporu s hmotným právem, konkrétně pak ustanoveními na ochranu spotřebitele, jak bude odůvodněno níže. Soud proto rozsudek pro uznání nevydal a pokračoval v řízení. S ohledem na to, že bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, rozhodl soud dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 12. 2022 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou, jejím předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků do částky 20 000 Kč, za což se žalovaná zavázala hradit úroky ve výši 40 % měsíčně, RPSN bylo vyčísleno na 5 551,20 %. Pro případ prodlení s úhradou dluhu se žalovaná zavázala hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že z účtu č. , č. účtu, byla na účet žalobce poukázána dne 5. 12. 2022 částka 0,01 Kč. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že z účtu žalobce byla na účet č. , č. účtu, dne 5. 12. 2022 poukázána částka 7 000 Kč. Z předložených fotografií bylo zjištěno, že žalobce ověřoval totožnost žalované dle občanského průkazu a rodného listu.Z tabulky nazvané „žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, “ soud zjistil, že žalobce prověřoval úvěruschopnost žalované, přičemž zjistil, že v domácnosti žalované (pronajatý byt) žijí pouze dva členové, z toho pouze jeden dosahuje příjmů, žalovaná má jedno vyživované dítě. Žalovaná je zaměstnána s měsíčním příjmem 18 000 Kč, její výdaje činí 4 000 Kč měsíčně. Nemá exekuce ani insolvenci. Z výpisů z účtu žalované za období od 1. 9. 2022 do 30. 11. 2022 soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil 414,33 Kč, konečný zůstatek činil 276,52 Kč, na účet bylo v daných měsících připsáno 114 690,24 Kč, 88 477,33 Kč a 87 881,50 Kč a odepsáno 111 936,82 Kč, 89 843,50 Kč a 89 406,56 Kč. V průběhu tohoto období žalovaná čerpala a hradila několik půjček (označené jako , Anonymizováno, pujcka od , právnická osoba, , , Anonymizováno, , jiné s poznámkou „, Anonymizováno, “). Byly prováděny opakované platby ve prospěch , Anonymizováno, a také bylo prováděno množství plateb ve prospěch sázkových a výherních poskytovatelů (, Anonymizováno, ., Anonymizováno, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a další).Z oznámení o zesplatnění soud zjistil, že žalobce dluh žalované z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek zesplatnil ke dni 6. 4. 2023. Výzvou ze dne 15. 10. 2023 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud má za to, že žalobce neprověřil úvěruschopnost řádně, respektive, že z provedených zjištění učinil nesprávné závěry. Žalobce disponoval výpisy z účtu žalované, ze kterých nejvěrohodněji vyplývají poměry žalované, a ze kterých je zřejmé, že měsíční obraty na účtu žalované dosahují vyšších desítek tisíc. Přesto se žalobce spokojil s tím závěrem, že měsíční výdaje žalované dosahují toliko 4 000 Kč (viz tabulka „žádost o spotřebitelský úvěr“). O tak nízkých výdajích je však třeba pochybovat nejenom s přihlédnutím k dostupným zjištěním z výpisu z účtu žalované, nýbrž i vzhledem k tomu, že žalovaná bydlela v pronajatém bytě s další osobou nedosahující příjmů a měla jedno vyživované dítě (z tabulky nelze zjistit, bylo-li toto dítě oním dalším členem domácnosti žalované nedosahujícím příjmu). Zejména je však z výpisů z účtu žalované zřejmé, že její hospodaření je nevyvážené, žalovaná čerpá různé další úvěry a často též hradí různé částky ve prospěch sázkových či výherních poskytovatelů (je nerozhodné, zda online či osobně). Také množství plateb ve prospěch portálu , Anonymizováno, muselo vyvolat nedůvěru ohledně hospodaření žalované. Za takového stavu pak žalobce jako profesionál musel mít důvodné pochybnosti, zda žalovaná dluh splní. S ohledem na uvedené proto lze uzavřít, že žalobce nejednal poctivě, nejednal v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěrů a i přes důvodné pochybnosti o schopnosti žalované plnit své dluhy, uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru. Smlouva o úvěru je proto dle ust. § 588 o.z. ve spojení s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná a žalovaná je povinna v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobu v části převyšující dlužnou jistinu, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvního úroku a smluvní pokuty a příslušné části zákonného úroku z prodlení, zamítl.Poskytnutá jistina činila 7 000 Kč, žalovaná na dluh ničeho neuhradila. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci částku 7 000 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou této částky v prodlení. Dlužná částka byla žalované uložena k úhradě v pravidelných měsíčních splátkách dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když má soud za to, že není v možnostech žalované splnit dluh najednou, avšak v takto vysokých splátkách jej splní a také umožnění plnění dluhu ve splátkách nebude žalobci na újmu, když lze očekávat úhradu celé částky v průběhu jednoho roku.Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 63 %, žalovaná z 37 %, žalovaná je proto povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 26 % nákladů řízení žalobce. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2 252 Kč, část náležející žalobci ve výši 26 % proto činí 586 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta k úhradě pak byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů, když se jedná o nízkou částku.