18 C 245/2024-48 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 22 500 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazené uznané nájemné. Tvrdil, že s žalovaným dne 20.10.2023 uzavřel nájemní smlouvu, jíž žalovanému přenechal k dočasnému užívání bytovou jednotku č. , hodnota, ve , Anonymizováno, budovy č.p. , Anonymizováno, na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, na adrese , adresa, (dále byt) a žalovaný se jí zavázal mu za toto užívání hradit nájemné 7 300 Kč a zálohy na služby 2 200 Kč měsíčně, a to vždy do 20. dne předcházejícího měsíce. Předmětná nájemní smlouva pak byla dohodou stran ukončena a žalovaný byt předal žalobci dne 23.1.2024. Daného dne pak žalovaný uznal co do důvodu a výše svůj dluh vůči žalobci v celkové výši 22 500 Kč, a to co do úhrad spojených s užíváním bytu 19 000 Kč a co do nutnosti provedení výmalby bytu a jeho úklidu 3 500 Kč a zavázal se tento dluh uhradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 000 Kč, resp. 1 500 Kč u splátky poslední splatných vždy k poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem lednem r. 2024, žalovaný však žalobci ničeho neuhradil. Žalobce se tak domáhá úhrady dané částky spolu s příslušným úrokem z prodlení.2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:4. Z nájemní smlouvy má soud za prokázané, že spolu strany dne 20.10.2023 uzavřely na dobu určitou do 31.10.2024 smlouvu, jíž se žalobce zavázal přenechat žalovanému od 1.11.2023 do 31.10.2024 užívání daný byt a žalovaný se mu za to zavázal hradit měsíčně nájemné 7 300 Kč a zálohy na služby 2 200 Kč, a to vždy do 20. dne předchozího měsíce.5. Podle dohody o ukončení nájmu bytu spolu strany uzavřely dohodu o ukončení shora specifikované smlouvy, přičemž se dohodly na předání bytu ke dni 23.1.2024.6. Z předávacího protokolu soud zjistil, že žalovaný žalobci předal předmětný byt dne 23.1.2024, strany přitom při předávce konstatovaly, že je nutné byt vymalovat a uklidit.7. Ze splátkového kalendáře má soud za prokázané, že žalovaný dne 23.1.2024 uznal svůj dluh vůči žalobci, a to z důvodu neplacení nájemného v rámci shora specifikované ve výši 19 000 Kč za prosinec r. 2023 a leden 2024, z důvodu nákladů na vymalování předmětného bytu 2 900 Kč a z důvodu nutnosti provedení jeho úklidu ve výši 600 Kč. Přitom se žalovaný zavázal tento dluh žalobci uhradit formou pravidelných měsíčních splátek po 3 000 Kč, resp. 1 500 Kč u splátky poslední, splatných vždy k poslednímu dni v měsíci počínaje 30.1.2024.8. Dle předžalobní výzvy ze dne 18.3.2024 a 7.10.2024 a příslušných dodejek zaslal žalobce žalovanému dne 18.3.2024, resp. 7.10.2024 v této věci předžalobní upomínku (první co do částky 6 000 Kč, druhou co do zbývající částky).9. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:10. Strany spolu dne 20.10.2023 uzavřely na dobu určitou od 1.11.2023 do 31.10.2024 smlouvu, jíž se žalobce zavázal předat žalovanému v této době do užívání daný byt a žalovaný se mu za to zavázal hradit měsíčně nájemné 7 300 Kč a zálohy na služby 2 200 Kč, a to vždy do 20. dne předchozího měsíce.11. Následně se strany dohodly na ukončení shora specifikované smlouvy, přičemž se dohodly na předání předmětného bytu ke dni 23.1.2024. Žalovaný žalobci předal předmětný byt dne 23.1.2024, strany přitom při předávce konstatovaly, že je nutné byt vymalovat a uklidit.12. Žalovaný dne 23.1.2024 uznal svůj dluh vůči žalobci, a to z důvodu neplacení nájemného v rámci shora specifikované ve výši 19 000 Kč za prosinec r. 2023 a leden 2024, z důvodu nákladů na vymalování předmětného bytu 2 900 Kč a z důvodu nutnosti provedení jeho úklidu ve výši 600 Kč. Přitom se žalovaný zavázal tento dluh žalobci uhradit formou pravidelných měsíčních splátek po 3 000 Kč, resp. 1 500 Kč u splátky poslední, splatných vždy k poslednímu dni v měsíci počínaje 30.1.2024.13. Dne 18.3.2024 a 7.10.2024 byla žalovanému ze strany žalobce zaslána v této věci předžalobní upomínka (první co do částky 6 000 Kč, druhou co do zbývající částky).14. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z.15. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.16. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Na základě těchto ustanovení a výše uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Uznání dluhu je jednostranným právním jednáním dlužníka adresovaným věřiteli, které slouží k utvrzení dluhu („ke zlepšení postavení věřitele“), jehož prostřednictvím dlužník písemně prohlašuje, že zde existuje nárok věřitele vůči jeho osobě v určité výši plynoucí z určitého titulu. Dané prohlášení přitom musí být, aby bylo platné, učiněno písemně a musí obsahovat řádnou identifikaci uznávaného dluhu co do důvodu (titulu) a výše, jelikož se jedná o obligatorně kauzální právní jednání. Jsou-li pak všechny tyto podmínky splněny, nastane vyvratitelná právní domněnka trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání, čímž dochází mimo jiné i k přesunu důkazního břemene na dlužníka, který tak musí pro případ sporu prokázat, že daný dluh, jehož splnění se věřitel domáhá, neexistuje.18. Soud má v této věci za prokázané, že žalovaný platně a účinně dne 23.1.2024 uznal svůj dluh vůči žalobci do důvodu (dlužné nájemné za nájem předmětného bytu za prosinec r. 2023 a leden 2024, náklady na výmalbu a úklid daného bytu) a výše (celkem 22 500 Kč), když bylo toto jeho jednostranné právní jednání učiněno v písemně formě a obsahuje všechny zákonem předpokládané náležitosti. Dle názoru soudu tak ve věci nastala vyvratitelná právní domněnka, že tento dluh žalovaného vůči žalobci k danému dni existoval, ve věci přitom nebyla tato domněnka ze strany žalovaného vyvrácena. S ohledem na uvedené tedy soud dospěl k závěru, že má žalobce vůči žalovanému právo na zaplacení 22 500 Kč. Jelikož pak žalovaný neuhradil daný dluh řádně a včas, má žalobce právo rovněž na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od prvního dne, kdy se žalovaný dostal s plněním do prodlení (vždy den po splatnosti jednotlivých splátek, ke kterým se žalovaný zavázal v rámci předmětného uznání). Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I).19. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, soud mu proto přiznal dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 1 400 Kč a dále náklady na zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci žalobce tedy byla stanovena ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby při tarifní hodnotě 6 000 Kč /žalovaná částka před rozšířením žaloby/, celkem tedy 4 500 Kč za 3 úkony (převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka) dle §6, §7 bod 4 a § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále ve výši 750 Kč za jeden úkon právní služby při tarifní hodnotě 6 000 Kč (odvolání do výroku I písm. c/ platebního rozkazu, tj. do výroku o nákladech řízení) dle §6, §7 bod 4 a § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále ve výši 1 780 Kč za jeden úkon právní služby při tarifní hodnotě 16 500 Kč (částka, o níž došlo k rozšíření žaloby), celkem tedy 3 560 Kč za 2 úkony (rozšíření žaloby, předžalobní upomínka) dle §6, §7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále ve výši 2 020 Kč za jeden úkon právní služby při tarifní hodnotě 22 500 Kč /celková žalovaná částka po rozšíření žaloby/ (účast u jednání) dle §6, §7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za úkon, celkem tedy 2 100 Kč za 7 úkonů ve věci (§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Zástupci dále náleží náhrada cestovného ve výši 804,90 Kč za cestu k jednání soudu osobním automobilem zn. Volkswagen Passat za 112 km (cesta , adresa, a zpět) při sazbě 7,1867 Kč za jeden kilometr dle § 1 písm. b/ a § 4 písm. c/ vyhl. č. 398/2023 Sb. a náhrada za 4 půlhodiny ztráty času strávených cestou k jednání soudu po 100 Kč, celkem 400 Kč (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21 % tedy o 2 968,30 Kč, když zástupce žalobce řádně doložil, že je plátcem DPH. Soud tak žalobci přiznal náklady v celkové výši 18 503,20 Kč. Vzhledem k tomu, že byl žalobce zastoupen ve věci advokátem,