CS · EN DE FR brzy

18 C 377/2024-39 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

ECLI: ECLI:CZ:OSUO:2024:18.C.377.2024.1
Datum: 2024-11-28
Předmět: O zaplacení 374 854,59 Kč s příslušenstvím
Ustanovení: ["§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 87 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 137 z. č. 99/1963 Sb.", "§
["neplatnost právního jednání""insolvence""bezdůvodné obohacení""smlouva o úvěru"]
O co šlo: O zaplacení 374 854,59 Kč s příslušenstvím (["§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 87 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118 z. č. 99/1)
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 374 854,59 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený spotřebitelský úvěr. Tvrdila, že dne 9.2.2023 byla mezi společností , právnická osoba, . (dále předchůdkyně) a žalovaným prostřednictvím webových stránek předchůdkyně , Anonymizováno, uzavřena po posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdkyně (bylo vycházeno z údajů získaných od žalovaného a z výpisu ze SOLUS, BRKI a NRKI) smlouva o úvěru „, Anonymizováno, půjčka č. , Anonymizováno, “. Na jejím základě předchůdkyně žalovanému dne 9.2.2023 poskytla úvěr ve výši 350 000 Kč, žalovaný se jí naopak zavázal tuto částku předchůdkyni vrátit formou pravidelných 120 měsíčních splátek splatných vždy do 15. dne v měsíci spolu s úrokem ve výši 10,29 % ročně. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, předchůdkyně proto úvěr ke dni 6.12.2023 zesplatnila a žalovaného vyzvala k jeho úhradě. Žalovaný jí však ničeho neuhradil. Následně předchůdkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2023 tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny 350 197,93 Kč, smluvního úroku 24 656,66 Kč a příslušného úroku z prodlení.2. Žalovaný ve věci vznesl námitku nedostatku mezinárodní pravomoci zdejšího soudu ve věci jednat a rozhodnout s tím, že se od počátku března r. 2023 střídavě zdržuje na území ČR a SR, přičemž má zájem žít trvale na území SR, dle jeho názoru je tak namístě příslušnost určit dle čl. 18 odst. 1 nařízení Brusel I bis. K věci samé poté uvedl, že činí nesporným, že mezi ním a předchůdkyní došlo dne 9. 2. 2023 k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, na základě které mu byla daného dne předchůdkyní poskytnuta jistina ve výši 350 000 Kč a poplatek za sjednání ve výši 1 500 Kč, a on se jí naopak zavázal tuto částku vrátit formou 120 pravidelných měsíčních splátek splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce spolu s úrokem ve výši 10,29 % ročně ode dne čerpání do dne konečné splatnosti - celkem tak měl uhradit 565 848,70 Kč. Rovněž učinil nesporným, že dne 7. 12. 2023 došlo k řádného zesplatnění této pohledávky a že došlo ke dni 18. 12. 2023 k řádné cesi této pohledávky předchůdkyně za jeho osobou na žalobkyni. Má však za to, že je nutné na dané právní jednání nahlížet optikou zákona č. 257/2016 Sb., kdy má dle jeho názoru předmětná smlouva všechny podstatné náležitosti, nedošlo ovšem k řádnému posouzení jeho úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy. Posouzení úvěruschopnosti má 2 složky, jednu v podobě nahlížení do bankovních a nebankovních registrů, druhou v podobě prověřování příjmů a výdajů žadatelů (§ 86 odst. 1 daného zákona, a čl. 8 směrnice EU č. 2008/48/ES, rozhodnutí sp. zn. C-449/13), kdy není možné, aby byla úvěruschopnost žadatele posouzena toliko na základě jím poskytnutých informací. Žalovaný sice byl vyzván k předání některých informací ohledně svých poměrů předchůdkyní, ta si však následně dané informace řádně neprověřovala. Nadto byly v dané době průměrné úrokové sazby kolem 5 %, ovšem u žalovaného je úroková sazba přes 10 %, z čehož lze dovodit, že předchůdkyně považovala žalovaného za rizikovějšího. Zároveň byla daná smlouva uzavřena adhézním způsobem, prostřednictvím webových stránek předchůdkyně, je tedy nasnadě, že úvěruschopnost žalovaného prověřovaly automaty, nikoliv, že by došlo k fyzickému posouzení. Žalovaný má pouze základní vzdělání, je právní a finanční laik, jednalo se o jeho první úvěr v životě, tzv. nevěděl, do čeho jde, a zároveň měl velmi nízké příjmy. S ohledem na uvedené má tak žalovaný za to, že je na místě věc posoudit tak, že se jedná toliko o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, a že by mu měla být uložena povinnost vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu.3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu neomluvila, o odročení nepožádala. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez její přítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:5. Dle potvrzení o výši pracovního příjmu ze závislé činnosti bylo dne 8.2.2023 žalovanému vystaveno jeho zaměstnavatelem, společností , právnická osoba, ., potvrzení o výši jeho průměrného příjmu, který v dané době za poslední 3 měsíce dosahoval 23 000 Kč. Žalovaný přitom byl zaměstnán na HPP na dobu neurčitou na pozici stavební dělník.6. Podle odeslaných údajů byl žalovaný v pozici žadatele prověřen předchůdkyní dne 9.2.2023 v bankovním a nebankovním registru klientských informací, přičemž zde byl nalezen.7. Ze záznamu o digitální aktivitě vyplývá, že žalovaný předchůdkyni sdělil, že je zaměstnaný, jeho průměrný čistý měsíční příjem dosahuje 23 000 Kč, je svobodný, bydlí ve vlastním/družstevním bydlení, má základní vzdělání a jeho minimální měsíční výdaje dosahují 9 223 Kč.8. Dle návrhu na uzavření smlouvy a informací o spotřebitelském úvěru žalovaný předchůdkyni dne 9.2.2023 navrhl uzavření smlouvy o úvěru „, Anonymizováno, půjčka“, na jejímž základě by mu žalobkyně poskytla úvěr v celkové výši 351 500 Kč, z toho 350 000 Kč na úhradu stávajících úvěrů, resp. bez prokazování účelu a 1 500 Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru, a žalovaný by se jí naopak zavázal tuto částku vrátit formou 120 pravidelných měsíčních splátek po 4 702 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci spolu s úrokem ve výši 10,29% ročně při RPSN 10,91% a s pojistným ve výši 471 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou zde poté byla upravena možnost zesplatnění úvěru. Za nedílnou součást této nabízené smlouvy přitom byly označeny Obecné obchodní podmínky předchůdkyně, její Produktové podmínky a Sazebník odměn. Smlouva přitom měla nabýt účinnosti dnem odeslání akceptačního dopisu předchůdkyní.9. Z akceptace návrhu plyne, že předchůdkyně dne 9.2.2023 vystavila na jméno žalovaného akceptaci shora specifikovaného návrhu na uzavření předmětné smlouvy.10. Dle výpisu z ARAD dosahoval průměrný úrok u úvěrů na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let v únoru r. 2023 výše 9,84%11. Z výpisu z úvěru má soud za prokázané, že předchůdkyně poskytla žalovanému dne 9.2.2023 částku 350 000 Kč a zároveň v rámci úvěru zaúčtovala 1 500 Kč. Ke dni 30.11.2023 pak na tomto úvěru byla evidována jistina 350 197,93 Kč, resp. jistina po splatnosti 13 775,10 Kč, poplatky po splatnosti 2 826 Kč a úroky z prodlení 1 103,85 Kč.12. Podle přípisů ze dne 6.12.2023 a příslušného podacího archu zaslala předchůdkyně daného dne žalovanému oznámení o okamžité splatnosti úvěru specifikovaného shoda a výzvu k jeho úhradě do 20.12.2023.13. Ze seznamu pohledávek plyne, že pohledávka za žalovaným plynoucí ze shora specifikované v tomto seznamu figuruje pod číslem , hodnota, .14. Dle předžalobní výzvy a příslušného podacího lístku zaslala žalobkyně žalovanému dne 13.6.2024 v této věci předžalobní upomínku.15. Z nesporných tvrzení stran provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:16. Žalovaný dne 9.2.2023 navrhl předchůdkyni uzavření smlouvy o úvěru „, Anonymizováno, půjčka“, na jejímž základě by mu žalobkyně poskytla úvěr v celkové výši 351 500 Kč, z toho 350 000 Kč na úhradu stávajících úvěrů, resp. bez prokazování účelu a 1 500 kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a žalovaný by se jí naopak zavázal tuto částku vrátit formou 120 pravidelných měsíčních splátek po 4 702 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci spolu s úrokem ve výši 10,29% ročně při RPSN 10,91% a pojistným ve výši 471 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou zde poté byla upravena možnost zesplatnění úvěru. Za nedílnou součást této nabízené smlouvy přitom byly označeny Obecné obchodní podmínky předchůdkyně, její produktové podmínky a Sazebník odměn. Tato smlouva přitom nabyla účinnosti akceptací ze strany předchůdkyně dne 9.2.2023. Ke dni uzavření předmětné smlouvy přitom dosahoval průměrný úrok u úvěrů na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let výše 9,84 %.17. Předchůdkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému téhož dne částku 350 000 Kč. Ke dni 30.11.2023 pak na tomto úvěru byla evidována jistina 350 197,93 Kč, resp. jistina po splatnosti 13 775,10 Kč, poplatky po splatnosti 2 826 Kč a úroky z prodlení 1 103,85 Kč.18. V rámci předsmluvního jednání žalovaný předchůdkyni doložil potvrzení o výši svého průměrného měsíčního příjmu ve výši 23 000 Kč a sdělil jí, že je zaměstnaný, jeho průměrný čistý měsíční příjem dosahuje 23 000 Kč, je svobodný, bydlí ve vlastním/družstevním bydlení, má základní vzdělání a jeho minimální měsíční výdaje dosahují 9 223 Kč. Předchůdkyně přitom provedla lustrum žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací, kde byl nalezen.19. Předchůdkyně daný úvěr ke dni 6.12.2023 zesplatnila a žalovaného vyzvala k jeho úhradě, žalovaný jí však ničeho nezaplatil. Následně předchůdkyně postoupila tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která žalovanému dne 13.6.2024 zaslala předžalobní upomínku.20. Dříve než soud přistoupil k právnímu hodnocení věci, zkoumal mimo jiné, zda je ve věci dána
DomůPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIO násKontaktVOPGDPRReklamace

Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.