5 C 110/2024-20 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou doručenou soudu dne 4.4.2024 se žalobce domáhal toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku celkem 16.309,08 Kč s přísl. jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, dne 22.12.2021. Žalobce v žalobě tvrdí, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Na základě uzavření smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a v souvislosti s tím se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 10.477 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 5.101 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,17 % ročně, částku za zpracování zápůjčky 1.500 Kč a za službu komfortního splácení ve výši 2.316 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 52 týdenních splátkách po 394 Kč. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy, nehradil sjednané splátky řádně a včas. Od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný uhradil 2.800 Kč, od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným uhrazeno ničeho.2. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ustanovení § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 22.12.2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytuje žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč, za který se zavazuje uhradit žalobci poplatek ve výši 8.917 Kč. Ten sestává z úroku ve výši 5.101 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1.500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2.316 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku zaplatit v 52 týdenních splátkách ve výši 394 Kč. Celková dlužná částka spolu s pojistným za doplňkové pojištění činí 20.477 Kč. RPSN činí 198,45 %. Ze Zákaznické karty – Žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Z této zákaznické karty je možno zjistit, že žalovaný pro účely právního předchůdce žalobce označuje tři odlišné adresy – jedna z nich je adresa Městského úřadu v , adresa, . Požadovanou částku potřebuje pro neočekávané výdaje, žije s rodiči a pracuje na dohodu o pracovní činnosti. Příjmy žalovaného plynou z dohody o pracovní činnosti a činí 14.500 Kč (doloženo jedním příjmovým dokladem), jako další čisté příjmy domácnosti je uvedena částka 36.400 Kč. Tento příjem však ověřen není, resp. v zákaznické kartě není zdroj tohoto příjmu označen. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 3.000 Kč. Z tabulky umoření potom soud zjistil, že žalovaný na úvěr uhradil částku 2.800 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka právního předchůdce žalobce vůči žalovanému byla postoupena žalobci.4. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném a tuto skutečnost žalobce v řízení náležitě prokázal. Soud při posuzování nároku ze smlouvy o úvěru z úřední povinnosti zjišťuje, zda poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, ovšem ze zkoumání úvěruschopnosti nevyvodil řádné, resp. dostatečné, závěry. Je zřejmé, že právní předchůdce žalobce disponoval pouze jedním příjmovým dokladem, další příjmy uvedené v kolonce „pravidelný měsíční příjem“ ověřeny nebyly a stejně tak nebyly doloženy výdaje žalovaného. Z takto zjištěného stavu vyplynuly důvodné pochybnosti o tom, zda žalovaný svůj dluh splní, resp. je schopen splnit, a proto žalobce na základě těchto podkladů úvěr žalovanému neměl poskytnout.6. Protože žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva o úvěru neplatná a žalovaný je povinen vrátit žalobci toliko poskytnutou jistinu. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 7.200 Kč (10.000 Kč – 2.800 Kč), a to spolu se zákonným úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, neboť je žalovaný s úhradou této částky v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy zamítnuta.7. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když dovodil, že každý z účastníků byl ve věci úspěšný poměrně stejně, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.8. Výrok IV. je odůvodněn bodem 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když soud v řízení na návrh žalobce elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto žalobci vyměřil soudní poplatek do výše dle položky 1.