5 C 124/2024-48 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 2. 2024 se žalobce domáhal toho, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku celkem 27 395,71 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a sjednaným úrokem. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, . došlo 2. 6. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala za sjednanou dobu poskytnutí úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 659 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 370 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 795 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 2 340 Kč, celkovou dlužnou částku ve výši 24 164 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 726 Kč, nejpozději do 2. 8. 2023. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila. Poslední splátka byla uhrazena 5. 6. 2022 ve výši 1 730 Kč. Následně nebylo ze strany žalované ničeho zaplaceno. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 postoupena žalobci. Žalobce požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhrady za administrativní činnost, za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, smluvní pokutu ve výši 5 135,31 Kč a zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaná se k jednání soudu, která byla nařízena dny 4. 9. a 25. 9. 2024 nedostavila, neomluvila se, byť jí předvolání k jednání bylo řádně doručeno. Soud proto postupoval podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Soud vzal za prokázané, že dne 2. 6. 2022 byla mezi právním předchůdcem žalobcem společností , právnická osoba, . a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované částku 13 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit za tento úvěr celkem částku 24 164 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 726 Kč, nejpozději do 2. 8. 2023.4. Z přehledu splátek soud zjistil, že žalovaná na úhradu tohoto dluhu poskytla 5. 6. 2022 částku 1 730 Kč.5. Při jednání konaném 4. 9. 2024 byl žalobce poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. tak, že je povinen tvrdit a prokázat, že právní předchůdce žalobce při poskytnutí úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobce doplnil svá tvrzení tak, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány doklady vyžádanými od žalované, zaznamenány byly v žádosti o úvěr ze dne 26. 6. 2022. V žádosti žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené a že výše jejich příjmů činí 10 000 Kč a měsíčních výdajů 3 500 Kč. Tuto majetkovou situaci žalované si právní předchůdce žalobce ověřil z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory, poštovních poukázek a smlouvy o podnájmu a výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Na základě těchto podkladů dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že žalovaná je schopna splácet úvěr ve výši 13 000 Kč měsíční splátkou 1 726 Kč. K tomu žalobce předložil oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 6. 12. 2021, ze kterého bylo zjištěno, že rodičovský příspěvek vyplácený žalované se počínaje dnem 1. 12. 2021 zvyšuje na částku 10 000 Kč. Poštovními poukázkami potom bylo zjištěno, že v dubnu a květnu 2022 byl žalované vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná je na rodičovské dovolené, jejím jediným příjmem je rodičovský příspěvek, když výdaje vyčíslila částkou 3 500 Kč, a to za bydlení, energie, dopravu, jídlo a osobní náklady. Uvedla, že bydlí u rodičů a je svobodná. Má jednu vyživovací povinnost, bankovní účet nemá. Totožnost byla ověřena občanským průkazem. Ze soudu předložené smlouvy o podnájmu potom soud zjistil, že žalovaná 1. 5. 2022 uzavřela smlouvu o podnájmu, na základě které jí pronajímatel přenechává do užívání bytové prostory ve smlouvě specifikované, a to za nájemné ve výši 10 000 Kč.6. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 o. z., podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalované právní předchůdce jako poskytovatel úvěru řádně posoudil. Soud však při posuzování nároku ze smlouvy o úvěru zjistil, že právní předchůdce žalobce z provedeného prověření nevyvodil správné závěry. Ze soudu předložených listin je možné zjistit, že v době před poskytnutím smlouvy o úvěru měla žalovaná jediný příjem, a to z rodičovského příspěvku ve výši 10 000 Kč a stejnou částku byla povinna zaplatit jako nájemné za bytové prostory. Za této situace již nebylo možné důvodně předpokládat, že žalovaná bude schopna hradit jí poskytnutý úvěr splátkami v jakékoliv, byť nižší výši. Smlouvu o úvěru je tedy nutno hodnotit jako smlouvu neplatnou a v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, je žalovaná povinna vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Jistina úvěru činila 13 000 Kč, žalovaná na dluh hradila 1 730 Kč, soud proto uložil žalované zaplatit žalobci částku 11 270 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., neboť je žalovaná s úhradou této částky v prodlení. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, byla žaloba ve zbývající části, a to co do úroku, dalších úhrad za poskytnutí úvěru, smluvní pokuty, zamítnuta, když ohledně částky 1 345,07 Kč bylo řízení v souladu s ustanovením § 96 o. s. ř., na základě návrhu žalobce zastaveno.8. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud vychází z toho, že úspěch žalobce v tomto řízení byl menší než poloviční, a proto žalovaná by měla právo na přiznání náhrady nákladů řízení (celkem bylo požadováno 27 395,71 Kč). Žalované však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.