5 C 264/2023-38 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou doručenou soudu 29. 6. 2023 se žalobce domáhal toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 71 017 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 991,02 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 211,10 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 37 833,05 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % a úrokem 24,57 % ročně z částky 37 833,05 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným došlo 30. 1. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 41 494 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 782 Kč s úrokovou sazbou 24,57 % ročně a částku za zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka ve výši 18 616 Kč a pojistné ve výši 3 096 Kč. Žalovaný se zavázal tyto částky uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 3 396 Kč. Žalovaný uhradil celkem 8 800 Kč.2. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil. Soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů, žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty žalovaného soud zjistil, že žalovaný bydlí jako spoluvlastník, je svobodný a úvěr požaduje pro zaplacení neočekávaných výdajů. Zdrojem jeho finančních prostředků je jeho podnikatelská činnost, když podniká pod IČ , IČO, . V žádosti o spotřebitelsky úvěr byl uveden čistý příjem žalovaného 31 581 Kč a další čisté příjmy domácnosti 7 600 Kč. Žalovaný zatrhl, že má zápůjčku u jiné společnosti. Splácí 4 200 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele činí 4 000 Kč. Má bankovní účet. V kolonce ověřené dokumenty je uvedena pracovní smlouva z 3. 6. 2019 na dobu neurčitou a další listiny – faktury. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným 30. 1. 2020. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 40 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal za poskytnutí tohoto úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem částku 41 494 Kč s úrokovou sazbou 42 %, RPSN 107,43 %. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku 81 494 Kč zaplatit ve 24 měsíčních splátkách. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil na dluh částku 8 800 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022.4. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2395 o.z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Vychází z toho, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, podle níž se žalobce zavázal, že žalovanému poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel částku 40 000 Kč a zaplatil částku 8 800 Kč.5. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném a tuto skutečnost žalobce v řízení náležitě prokázal. Soud při posuzování nároku ze smlouvy o úvěru z úřední povinnosti zjišťuje, zda poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru, náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného, k čemuž předložil zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelsky úvěr. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce, ač úvěruschopnost žalovaného hodnotil při uzavírání smlouvy s žalovaným, neprověřil úvěruschopnost žalovaného řádně, respektive z provedeného prověření nevyvodil správné závěry. Z žádosti o spotřebitelský úvěr je zřejmé, že žalovaný pracuje jako podnikatel a z ověřených dokumentů je zřejmé, že zároveň pracuje jako zaměstnanec dle pracovní smlouvy, která byla právnímu předchůdci žalobce předložena. Přestože žalovaný ve své žádosti uvedl, že má bankovní účet, že jako podnikatel musí podávat daňové přiznání a jako zaměstnanec musí disponovat výplatními páskami, nebyly zejména tyto podklady pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného prověřeny. Za takovéhoto stavu má soud za to, že žalobce nejednal poctivě, nejednal v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěru, nezkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně, proto je smlouva v souladu s ust. § 87 odst. 1zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tedy po odečtení toho, co žalovaný zaplatil. Žalovanému byla poskytnuta částka 40 000 Kč, zaplatil 8 800 Kč. Je proto povinen zaplatit částku 31 200 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení od 23. 1. 2021, to je od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, když zákonný úrok z prodlení je požadován v souladu s ust. § 1970 o.z., neboť žalovaný je s úhradou částky v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta.7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl se žalobou z větší části neúspěšný a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.