5 C 296/2023-21 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 36 438,37 Kč jako dluhu ze smlouvy o tzv. revolvingovém úvěru, kterou s žalovanou uzavřel dne 24. 5. 2022, sestávající se z dlužné jistiny 34 485,21 Kč, poplatků za pojištění ve výši 353,16 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce tvrdil, že žalovaná z úvěrového vztahu čerpala částku 36 700 Kč a zpět žalobci uhradila 6 944 Kč. Dále tvrdil, že řádně posoudil úvěruschopnost žalované.2. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a úvěrových podmínek soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 24. 5. 2022, jejím předmětem byl revolvingový úvěr do výše 35 000 Kč s tím, že úvěr bude úročen úrokovou sazbou ve výši 20,88 % ročně (výše minimální měsíční splátky 2,834 % z úvěrového rámce, tj. 992 Kč). Dále bylo sjednání pojištění schopnosti splácet s měsíční úhradou ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru a smluvní pokuty za nesplácení úvěru. Žalovaná potvrdila správnost uvedených informací o příjmu ve výši 9 677 (s poznámkou mateřská dovolená) a příjmu ostatních členů domácnosti ve výš 19 500 Kč. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že jediným příjmem žalované byla peněžitá pomoc v mateřství. Žalobce lustroval žalovanou ve veřejně dostupných databázích jako NRKI, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku a dalších. Při posouzení úvěruschopnosti žalobce vycházel z výše uvedených příjmů domácnosti a na druhé straně měsíčních výdajů ve výši 14 000 Kč. Žalovaná s druhem/družkou a nezl. dítětem bydlela v nájemním bydlení. Příjem domácnosti nebyl žádným způsobem dokladován. Předžalobní výzvou ze dne 15. 5. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 40 087,54 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 36 700 Kč a žalobci splatila 6 944 Kč.4. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s § 2 odst. 1 citovaného zákona úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele.5. Přestože žalobce v žalobě uvedl tvrzení o tom, že prověřil úvěruschopnost žalované, resp. popsal, z jakých zdrojů informací při tomto posouzení vycházel, soud má za to, že žalobce při uzavírání smlouvy s žalovanou neprověřil její úvěruschopnost řádně. Žalobce k prokázání posouzení úvěruschopnosti soudu předložil potvrzení o provedení ověření bonity klienta, ze kterého plyne, že jediným příjmem žalované byla peněžitá pomoc v mateřství ve výši 9 677 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti (zřejmě druha) měl činit 19 500 Kč a výdaje domácnosti pouze 14 000 Kč. Žalobce blíže nezkoumal majetkové poměry žalované, výši úspor, výdajů na zaopatření dítěte, výdaje žalované na energie, poplatky za telekomunikační služby, stravu, ošacení apod., neuvážil pravděpodobnost nečekaných příjmů či výdajů. Žalobce nezkoumal příjmy osoby žijící ve společné domácnosti s žalovanou a ani to, jakým způsobem se podílí na financování společné domácnosti. Analýza pouze některé z částí rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. V tomto případě byly žalobci o majetkových poměrech žalované známy pouze obecné informace. Z předložených podkladů se již nepodává, zda tvrzení žalované jako spotřebitele ověřoval. Poměr příjmů a výdajů domácnosti žalované představuje nepoměr, nedává smysl, aby si žalovaná brala úvěr ve výši 35 000 Kč, pokud domácnosti po odečtu výdajů mělo každý měsíc zůstat zhruba 15 000 Kč. Již z tohoto důvodu měl mít žalobce pochybnost o majetkových poměrech žalované a trvat na jejich doložení.6. Vzhledem k tomu, že zkoumání majetkových poměrů žalovaného nepovažoval soud prvního stupně za dostatečné, uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná. Z tohoto důvodu nebylo možné vyhovět nároku žalobkyně na zaplacení příslušenství pohledávky představující smluvní úrok a poplatky uvedené v žalobě; podle § 2991 o. z. považoval za důvodný pouze požadavek na zaplacení dosud nesplacené jistiny, po zohlednění úhrady částky 6 944 Kč, kterou žalovaná podle žalobkyně dosud zaplatila. Protože žalovaná nezaplatil svůj dluh řádně a včas, náleží žalobci také právo na náhradu úroků z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce měl ve věci úspěch z 82 %, žalovaná z 18 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 64 %. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se stává ze soudního poplatku ve výši 1 458 Kč, z částky 1500 Kč za tři úkony právní služby po 500 Kč dle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako třech paušálních náhrad nákladů po 100 Kč a náhrada nákladů je pak dle ustanovení § 137 o.s.ř. zvýšena o 21% DPH, tedy částku 378 Kč. Celková náhrada nákladů činí tedy 3 636 Kč, část náležející žalobci ve výši 64 % proto činí 2 327 Kč a dle ustanovení § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám zástupce žalobce