5 C 60/2024-53 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou doručenou soudu 7. 12. 2023 se žalobce domáhal toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 59 502,59 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 41 796,51 Kč od 8. 9. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrokem 25,23 % ročně z částky 35 839,30 Kč od 29. 8. 2022 do zaplacení. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . a žalovaným došlo 21. 4. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru. Právní předchůdce žalobce posuzoval před uzavřením smlouvy s požadovanou odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr získat a splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému 21. 4. 2022 peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úroky za půjčené peněžní prostředky, pojištění schopnosti splácet úvěr, to vše ve 48 měsíčních splátkách po 2 468 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto mu na základě článku 6 části b. smlouvy vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil a dopisem z 28. 8. 2022 vyzval žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků, dlužných poplatků i smluvních pokut. V důsledku zesplatnění úvěru a jeho nezaplacení byl žalovaný podle ujednání v článku šest části b. smlouvy povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 %, denně z dlužné nové jistiny ve výši 41 796,51 Kč. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze 2 468 Kč. V souvislosti s úvěrem žalovaný požaduje kromě dlužné jistiny, dlužného úroku, dlužného poplatku za pojištění, také smluvní pokutu ve výši 16 797,08 Kč, která jsou vyčíslená jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění 0,1 % denně. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 v souladu se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023, postoupena žalobci, a to s účinností ke dni 28. 7. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.2. Ze smlouvy o úvěru – návrhu na uzavření smlouvy o úvěru z 21. 4. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, . se zavázala poskytnout žalovanému částku 36 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 2 468 Kč (celkem měl uhradit 118 464 Kč). Zápůjční úroková sazba činila 66,81 %, RPSN 91,58 %. Částka 36 000 Kč byla žalovanému dne 21. 4. 2022 odeslána na účet (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru). Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný na úhradu dluhu ze smlouvy o úvěru uhradil 23. 6. 2022 částku 2 468 Kč. Dopisem datovaným dnem 28. 8. 2022 došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru. Původní věřitel, společnost , právnická osoba, . postoupila s účinností ke dni 28. 7. 2023 pohledávku za žalovaným vyplývající ze shora uvedené smlouvy o úvěru žalobci. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena.3. Právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného – měl k dispozici potvrzení o příjmu od zaměstnavatele i mzdové listy žalovaného za období únor a březen 2022. Právní předchůdce žalobce si také vyžádal informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI a ISIR. Na základě takto provedeného odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl právní předchůdce k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.4. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2395 o.z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud vychází z toho, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, podle níž se právní předchůdce žalobce zavázal, že žalovanému poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V řízení, bylo prokázáno, že žalovaný obdržel částku 36 000 Kč a zaplatil částku 2 468 Kč. Úvěr tedy činil 36 000 Kč a za žalovaný se smlouvou zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit celkem částku 118 464 Kč. Právní předchůdce žalobce požadoval zaplacení úroku ve výši 66,81 % ročně. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že takto sjednané zřetelně nepřiměřeně vysoké úrokové sazbě ve výši 66,81 % (RPSN 91,58 %) nelze poskytnout soudní ochranu, a proto tato zcela nepřiměřeně vysoká úroková sazba je ve smyslu ust. § 588 o.z. absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy i pro rozpor se zákonem, který zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť právní předchůdce žalobce takto jako podnikatel při své podnikatelské činnosti zjevně a v nepřípustném rozsahu zneužil svého silnějšího hospodářského i odborného postavení na zjevný a nepřijatelný úkor spotřebitele. Soud proto ujednání o poplatku, respektive úroku nad poskytnutou částku úvěru posoudil jako ujednání absolutně neplatné a v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.5. Ve zbývající části, protože soud dospěl k závěru, že smlouva byla řádně uzavřena, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného a že žalovanému byla poskytnuta částka 36 000 Kč, na kterou uhradil 2 468 Kč dne 23. 6. 2022, soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci, kterému byla postoupena pohledávka vůči žalovanému, částku představující rozdíl mezi poskytnutou částkou 36 000 Kč a žalovaným uhrazenou částkou 2 468 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je žalobcem požadován, neboť se žalovaný s úhradou této částky dostal do prodlení (§ 1970 o.z.).6. Zároveň soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci smluvní pokutu, která byla ve smlouvě ujednána a která je v souladu s ust. § 2048 o.z.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3, o. s. ř. podle kterého, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení. Měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Soud vychází z toho, že žalobci byla přiznána celá poskytnutá jistina pouze s přihlédnutím k zaplacení malé části dluhu ze strany žalovaného ve výši 2 468 Kč a byla přiznána celá smluvní pokuta tak, jak byla žalobcem požadována. Zamítnutí žaloby se tedy týká poměrně nepatrné části předmětu řízení, proto byly žalobci přiznány celé náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 381 Kč, v odměně za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., za šest úkonů právní služby po 3500 Kč, šesti paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 citované vyhlášky a podle ust. § 137 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu za DPH ve výši 5 288,01 Kč. Celkové náklady představují částku 30 469,01 Kč. Lhůtu k plnění ve výroku I., i III. soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení ve výši 30 469,01 Kč dle výroku III. je žalovaný povinen dle § 149 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobce.