7 C 29/2024-15 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 17 121,01 Kč s příslušenstvím v podobě úroků a úroků z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Uvedl, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobce, spol. , právnická osoba, /dále předchůdce/, uzavřeli dne 25.8.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěr č. , hodnota, . Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 10 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit formou 78 týdenních splátek po 271 Kč spolu s úrokem ve výši 5 409 Kč za dobu řádného splácení úvěru (při sazbě 22,44%), odměny za administrativní zpracování úvěru 1 500 Kč a částku 1 816 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, kdy uhradil pouze 2 800 Kč. Ke dni 21.9.2023 předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobce.2. Žalobce uvedl, že předchůdcem byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a to zejména na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které jsou obsahem zákaznické karty. Předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, kdy současně poukazuje na ustanovení § 211 z.č. 40/2009 Sb..3. Žalovaný se po celou dobu řízení k věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se ač řádně a včas předvolán nedostavil. Proto bylo soudem jednáno v nepřítomnosti žalovaného a rozhodnuto na základě předložených listinných důkazů.4. Podle listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, spolu předchůdce s žalovaným dne 25.8.2021 uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnou žalovanému 10 000 Kč a žalovaný se mu zavázal úvěr 10 000 Kč vrátit spolu s úrokem ve výši 5 409 Kč za dobu řádného splácení úvěru (sjednaný úrok 62,10% p.a.), s odměnou za administrativní zpracování úvěru 1 500 Kč a částku 1 816 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení ve formě 78 týdenních splátek po 271 Kč. Žalovaný se současně ve smlouvě zavázal hradit doplňkové pojištění, kdy celková výše pojistného činila 2 340 Kč. Smlouva byla uzavřena na žádost žalovaného – viz. zákaznická karta - tato listina obsahuje základní identifikační údaje žalovaného, prohlášení a souhlasy žalovaného a konečně bližší údaje o žalovaném/žadateli. Z těchto údajů vepsaných ručně do formuláře bylo zjištěno, že žalovaný bydlí s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost, bez vzdělání, od 27.5.2021 je zaměstnán v HP při měsíčním čistém příjmu 11 188 Kč s tím, že jeho odhadované měsíční výdaje činí 6 000 Kč s tím, že nemá žádné interní ani externí splátky.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 vč. podacího lístku žalobce doložil, že na něho řádně přešla pohledávka předchůdce za žalovaným.6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí).10. Soud má za to, že žalobce, resp. předchůdce při uzavírání smlouvy s žalovaným neprověřil jeho úvěruschopnost řádným způsobem. Žalobce k prokázání o tvrzeném zjišťování (prověřování) úvěruschopnosti žalovaného předložil pouze listinu označenou jako Zákaznická karta. Tato listina je zcela očividně pouze interní listinou předchůdce žalobce, formulářového typu, vyplňovanou na základě údajů sdělovaných samotným žalovaným, kdy údaje jsou do ní vypisovány ručně. Taková sama o sobě nevyhovuje požadavkům na řádné prověření úvěruschopnosti spotřebitele. Žádný jiný důkaz žalobce nepředložil, což zcela koresponduje s jeho žalobními tvrzeními, že vycházel pouze z údajů žalovaného. Podle § 5 odst. 1 o.z. platí, že kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži. Kdyby totiž předchůdce vykonával činnosti řádně, jak mu ukládá ustanovení § 5 o.z. a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, pak by zcela jistě zjistil skutečnosti známé soudu z jeho úřední činnosti, tj. minimálně to, že žalovaný v době sjednávání předmětné úvěrové smlouvy měl mnohé jiné pohledávky po splatnosti v řádech desetitisíců (zejména úvěry jiných nebankovních poskytovatelů, nedoplatky pojistného, dlužné telekomunikační služby aj.), kdy některé byly již vymáhány rovněž exekučně.11. Smlouva o úvěru je proto dle ust. § 588 o.z. absolutně neplatná a žalovaný je povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.12. Mimo to předmětná úvěrová smlouva odporuje ustanovení § 1813 o.z., resp. směrnici rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. V této souvislosti soud poukazuje zejména na zcela nepřiměřené a nikterak neodůvodněné náklady spojené se sjednáváním spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částku 1 816 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení, kdy tyto tvoří prakticky 1/3 poskytnuté jistiny. Dále pak jako nepřiměřený soud shledává sjednaný úrok ve výši 62,10%, který násobně přesahuje běžný bankovní úrok. Mimo to byl žalovaný zavázán k úhradě blíže nespecifikovaného doplňkového pojištění ve výši 2 340 Kč, tj. dosahující bezmála ¼ poskytnuté jistiny.13. Z důvodů shora uvedených (závěr o absolutní neplatnosti), pak soud ve výroku I. rozhodl pouze o částečném vyhovění návrhu a to s poukazem na ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce v řízení prokázal, že jeho předchůdce žalovanému poskytl finanční plnění ve výši 10 000 Kč, na které žalovaný uhradil 2 800Kč. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení 7 200 Kč a dále dle § 1970 o.z. nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení.14. S ohledem na výše uvedené proto soud uznal žalovaného povinným k úhradě částky 7 200 Kč s příslušenstvím a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení.15. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Ve věci byl v převážné části úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly (po celou dobu řízení zcela neaktivní) a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.17. Výrok IV. soud učinil v souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. Žalobce podal ve věci návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatil příslušný soudní poplatek (800 Kč) - soud jej však nevydal z důvodu nepřiměřenosti nároků žalobce a pokračoval v řízení, proto nyní doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 Sazebníku (1 000 Kč).18. Lhůty k úhradě byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.