10 C 306/2024-59 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 196 900 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že ona a žalovaný dne 25. března 2017 spolu uzavřeli smlouvu o nájmu bytu č. , hodnota, v budově na adrese , adresa, . Nájemné bylo sjednáno ve výši 7 000 Kč za měsíc. Žalovaný nájem za měsíce prosinec 2021 až červenec 2023 a únor 2024 až červen 2024 neuhradil. Dluh byl žalovaným uznán uznáním dluhu ze dne 30. června 2024. Nárok na úrok z prodlení v zákonné výši vyplývá z nař. vlády č. 351/2013 Sb.. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 400 Kč za vodné a stočné za období prosinec 2021, leden 2022 ač červenec 2023, únor 2024, březen 2024, květen 2024 a červen 2024 (vždy 600 Kč měsíčně. Během jednání soudu vzala žalobu co do částky 14 400 Kč zpět, soud proto postupoval dle § 96 odst. 1 – 4 o.s.ř. a řízení v této částce zastavil.Žalovaný v podaném odporu proti platebnímu rozkazu uvedl, že se žalobou nesouhlasí, neboť dlužné nájemné či jeho část uhradil. Soud mínil žalovaného poučit při jednání dle § 118 a odst. 1-3 o.s.ř., ale žalovaný se k jednání nařízenému na den 29.4.2025 nedostavil, ač byl včas a řádně předvolán, svou neúčast neomluvil a ani nepožádal z důležitého o odročení jednání, soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného, který se tak sám zbavil možnosti poučení soudem ohledně prokázání svých tvrzení o úhradě dluhu, a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.Z nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky ze dne 25.5.2017 soud zjistil, že žalobkyně pronajala žalovanému do nájmu byt č. , hodnota, v prvním patře domu č.p. , Anonymizováno, na , adresa, . Smluvní strany se dohodly na nájemném ve výši 7 000 Kč měsíčně, které byl žalovaný povinen platit do 15. dne měsíce, za který se nájemné hradí. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1.4.2017 do 31.3.2018.Z dodatku č. 1 nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky ze dne 25.5.2017 soud zjistil ze dne 31.3.2018 soud zjistil, že nájemní smlouva byla prodloužena do 31.5.2023.Z uznání dluhu ze dne 30.6.2024 soud zjistil, že žalovaný uznal dluh v celkové výši 198 000 Kč na základě shora uvedené smlouvy o nájmu. Dluh se týkal nájemného za měsíce prosinec 2021 až červenec 2023 a únor 2024 až červen 2024, dále se týkal vodného a stočného. Kromě podpisu žalovaného listina také obsahuje podpis , jméno FO, . K této osobě uvedla právní zástupkyně žalobkyně při jednání konaném dne 27.11.2024 ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. , spisová značka, , že se jedná o životní partnerku žalovaného.Z uznání dluhu ze dne 24.února 2024 soud zjistil, že žalovaný uznal dluh v celkové výši 179 300 Kč na základě shora uvedené smlouvy o nájmu. Dluh se týkal nájemného za měsíce leden 2022 až červenec 2023. Podpis žalovaného na listině je úředně ověřen.Z předžalobní upomínky ze dne 6.8.2024 vyplývá, že žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení dlužné částky.Dle § 2201 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.Dle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.Po právní stránce soud věc posoudil dle obecných ustanovení o nájmu dle ust. § 2201 a násl. o.z. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o nájmu bytu, na základě které pronajímala žalovanému byt. Žalovaný řádně neuhradil nájemné. Svůj dluh z titulu nájmu bytu vůči žalobkyni opakovaně písemně uznal. Soud proto s ohledem na výše uvedené uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužné nájemné se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z.Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla ve věci převážný úspěch, neúspěch žalobkyně spočívá ve zpětvzetí žaloby žalobkyní ve výši 14 400 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná ve věci v 93%, žalovaný pak v 7%, žalobkyni tak náleží 86% nákladů řízení. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 876 Kč, z částky 35 920 Kč za 4 úkony právní služby po 8 980 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1 350 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč a 1 paušální náhrady ve výši 450 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb., z částky 800 Kč za 8 půlhodin za ztrátu času po 100 Kč a jízdného ve výši 840 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 8 171,10 Kč. Celková náhrada nákladů činí 56 061,10 Kč, 86% z této částky představuje částku 48 212,55 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.