12 C 137/2025-47 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2025 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 35 099 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 23. 7. 2024 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s jinou zaplatit 825 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Dále si účastníci sjednal poplatek ve výši 199 Kč za expres výplatu a poplatek ve výši 99 Kč za bezpečnou splátku. žalovaný úvěr řádně nesplácel. Za dobu trvání smlouvy uhradil 1 Kč. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 24 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 825 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti v celkové výši 2 475 Kč, úroků v celkové výši 3 675 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobce při uzavírání smlouvy posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Ověřil si, zda má žalovaný u žalobce další úvěr, nahlížel do registrů a k dispozici měl výpisy z účtu žalovaného. Žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil ani na základě upomínky.2. Okresní soud v Ústí nad Orlicí vyhověl žalobě vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 10. 3.2025, č.j. EPR , Anonymizováno, proti němuž podal žalovaný včasný odpor. Žalovaný ve vyjádření k odporu uvedl, že veškeré částky nad jistinu úvěru neuznává a popírá. Má za to, že žalobce porušil zákonnou povinnost důkladně posoudit úvěruschopnost. Žalovaný chtěl spor řešit u finančního arbitra, bohužel však dříve bylo zahájeno soudní řízení. Žalovaný považuje smlouvu za neplatnou, neuznává příslušenství a úroky.3. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (ID , Anonymizováno, ) bylo zjištěno, že byla mezi účastníky uzavřena dne 23. 7. 2024. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. žalovaný se úvěr zavázal splácet ve 24 měsíčních splátkách. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit, činila 34 400 Kč. RPSN činila 49,2 %. Smlouva dále obsahuje ujednání, že v případě prodlení s úhradou splátky může žalobce žalovanému naúčtovat účelně vynaložené náklady a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení se splátkou. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na úvěrovou smlouvu 1 Kč. žalobce vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 13. 12. 2024 (zjištěno z dopisu a podacího archu). Žalobce žalovaného upomenulo zaplacení dlužné částky upomínkou ze dne 28. 10. 2024 (zjištěno z upomínky). Žalobce odeslal žalovanému předžalobní upomínku datovanou 17. 1. 2025 (zjištěno z upomínky a podacího lístku).4. K tvrzení žalobce o posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil metodiku, úvěrovou zprávu a výpisy z účtu žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc červen 2024 a červenec 2024 soud zjistil, že žalovaný v tuto dobu prokazatelně splácel několik úvěrů a další úvěry mu byly poskytnuty. Jedná se tak např. o úvěr od spol. , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč, , právnická osoba, ve výši 16 500 Kč, , právnická osoba, ve výši 20 000 Kč, , právnická osoba, . ve výši 20 000 Kč, , Anonymizováno, . ve výši 12 000 Kč, , Anonymizováno, . ve výši 10 000 Kč a , právnická osoba, ve výši 76 000 Kč. V tomto období pak žalovaný průběžné splácel úvěr u spol. , Anonymizováno, , , právnická osoba, aj. Z výpisu z účtu pak dále bylo zjištěno, že žalovaný má příjem ze zaměstnání do spol. , Anonymizováno, ve výši cca 31 000 Kč, resp. 38 000 měsíčně. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalovaný čerpal v tomto období více úvěrů, některé úvěry již splácel. Z výpisu z účtu pak dále bylo zjištěno, že žalovaný měsíčně odesílal z účtu vysoké částky jako např. dne 12. 6. 2024 částku 36 000 Kč, 13. 6. 2024 částku 50 000 Kč, 15. 6. 2024 částku 17 437, 50 Kč, 19.6.2024 částku 15 875 Kč, 20. 6 .2024 částku 5 698,10 Kč, 20. 6. 2024 částku 11 085 Kč, 24. 6. 2024 částku 10 800 Kč, 25. 6 .2024 částku 10 000 Kč, 26. 6. 2024 částku 20 000 Kč. Z vedeného pak plyne, že aktiva na účtu žalovaného pocházejí především z dříve poskytnutých úvěrů.5. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.6. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Dle přesvědčení soudu však žalobce neprověřil úvěruschopnost žalovaného řádně, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. Z předložených výpisů z účtuje zjevné, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru ve finanční tísni, kdy před poskytnutím úvěru od žalobce mu byly poskytnuty další úvěry od jiných nebankovních společností. Tyto pak tvořily převážně příjmy žalovaného. S ohledem na odchozí platby z účtu žalovaného pak žalobci muselo být zřejmé, že žalovaný tzv. ,,vytlouká klín klínem“ a dostává se do dluhové spirály. Za těchto okolností tak žalovanému další úvěr neměl být poskytnut. Soud proto tuto smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru hodnotí jako absolutně neplatnou. Žalovaný je tak povinen žalobci zaplatit tolik dlužnou jistinu ve výši 24 999 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je se splněním své povinnosti v prodlení, má žalobce právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl s tím, že žalovaný je povinen uvedené částky zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. o.s.ř. (výrok I.) Ve zbývající části soud žalobu zamítl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (výrok II.).7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný ze 71 %, žalovaný z 31 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 42 % nákladů žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 404 Kč, z částky 2 100 Kč za 3 úkony právní služby po 700 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 900 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 504 Kč. Celková náhrada nákladů činí 4 308 Kč, část náležející žalobci ve výši 42 % nákladů řízení žalobce proto činí 1 809 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.