17 C 56/2025-14 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 16 038,51 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou s žalovaným uzavřel dne 18. 10. 2023 distančním způsobem, a na základě které poskytl žalovanému úvěr do výše 52 300 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 7 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 139,30 Kč, smluvního úroku ve výši 8 428,90 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 109,80 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 28,80 Kč, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 166,71 Kč.2. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání, aby nebyly navyšovány náklady s tímto řízením spojené.3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 18. 10. 2023, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru do výše 52 300 Kč, úrok byl sjednán tak, že bylo uvedeno „Úroková sazba (pevná – denní úrok): 1.016 %“, RPSN bylo vyčísleno na 2 120,11 %. Dle autorizace ověření totožnosti bylo ověření totožnosti žalovaného autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet. Dle výpisu BankID bylo provedeno ověření totožnosti žalovaného. Z tabulky identifikovaných příjmů bylo zjištěno, že žalobce ověřil příjmy žalovaného prostřednictvím bankovního výpisu. Výčet úroků a poplatků byl zjištěn z přílohy – předpisu denních splátek. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Dle přehledu bankovních transakcí byla na účet č. , č. účtu, dne 18. 10. 2023 vyplacena částka 7 000 Kč. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že majitelem označeného účtu je žalovaný. Z oznámení ze dne 18. 4. 2024 soud zjistil, že žalobce vypověděl smlouvu o půjčce pro nehrazení závazků po splatnosti žalovaným. Z neoznačených dokumentů byly zjištěny mimo jiné základní vlastnosti spotřebitelského úvěru, všeobecné obchodní podmínky žalobce, interní pravidla žalobce pro identifikaci posuzování úvěruschopnosti, informace o zpracování osobních údajů či obecné informace pro spotřebitele.4. Předžalobní výzvou ze dne 19. 3. 2025 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu, dle podacího lístku byla zásilka podána téhož dne.5. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 7 000 Kč. Dle úvěrové smlouvy činila úroková sazba „(pevná – denní úrok): 1.016 %“, v souladu s celým obsahem smlouvy, dalšími předloženými listinnými důkazy a návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo toto ujednání vyloženo tak, že úrok byl sjednán ve výši 1,016 % denně, tedy ve výši 370,84 % ročně. RPSN při čerpání celého kreditního rámce bylo vyčísleno na 2 120,11 %. Vedle toho se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, poplatky za volitelné služby klidné spaní, presto a informační SMS servis. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal zaplatit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů (paušálně ve výši 35 Kč denně, maximálně 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání, či také zpoplatněné upomínky), zákonný úrok z prodlení, smluvní úrok a smluvní pokutu.7. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva byla smlouvou spotřebitelskou. Žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena žalobcem. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Už jen výše úroku v přepočtu 370,84 % ročně, když v době uzavření smlouvy (říjen 2023) byla průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu ve výši 9,37 % ročně (viz statistika úrokových sazeb ČNB – nové obchody, úvěry spotřebitelské) je výší naprosto nepřiměřenou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Odkázat je třeba i na setrvalou judikaturu Ústavního soudu, který považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, a to právě takovými jednostrannými vnucenými ujednáními (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). A jako nepřiměřená a rozporná s dobrými mravy pak byla posouzena již roční procentní sazba nákladů ve výši 94,96 % (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020) či 115,32 % (nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12).8. A proto, s ohledem na veškeré podmínky úvěru, dle kterých byl žalovaný povinen za poskytnutí peněžních prostředků zaplatit takto nepřiměřeně vysoký úrok a navíc několik různých poplatků (zejména tedy poplatek za vyplacení tranše úvěru), to vše v souhrnu v naprosto nepřiměřené výši, lze uzavřít, že celá smlouva o úvěru je v souladu s ust. § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním, když celé toto právní jednání se zcela zjevně příčí dobrým mravům a jednotlivá ujednání o úrocích a poplatcích nelze pro svoji komplexnost oddělit od zbytku smluv (ust. § 576 o.z. a contrario).9. Protože byla smlouva shledána absolutně neplatným právním jednáním, neboť se zcela zjevně příčí dobrým mravům, nebylo třeba se zabývat tím, zda žalobce náležitě prověřoval úvěruschopnost žalovaného (obecná tabulka zjištěných informací bez dalšího nepostačí, aby bylo náležitě prokázáno, že úvěruschopnost posouzena byla) a jen z toho důvodu doplňovat dokazování, když by tato skutečnost na výsledném posouzení celé věci nemohla ničeho změnit.10. S ohledem na to, že úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatným právním jednáním jako celek, byl žalovaný v souladu s ust. § 2991 o.z. povinen hradit pouze to, oč se na úkor žalobce, bezdůvodně obohatil. Žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, žalovaný na tento dluh ničeho neuhradil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 7 000 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou této částky v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru zamítnuta.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 43 %, žalovaný z 57 %, žalobce je proto povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 14 % nákladů řízení žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.12. O povinnosti doplatit soudní poplatek rozhodl soud dle bodu 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto bylo žalobci uloženo doplatit soudní poplatek do výše dle položky 1 Sazebníku poplatků.